Karja  Jo, to je můj život tady. Vloni jsme byli jedni z prvních cizinců, co do školy nastoupili po covidu, každý mě zná! A když jsme bydleli na severu, tak to bylo ještě vydatnější, kolikrát chlap přišel z práce a říká "prý jsi byla tam a tam", prostě jsem v celým 60 tisícovým městečku byla jediná bílá, znal mě každej, každej!!! 

Vari Oni navíc v té Číně bývají často v Šanghaji nebo Hongongu, to se prostě moc neliší od jiných velkých měst. Ale být tam v covidu musel být teda očistec!!! 

A slíbila jsem něco málo o té víkendové akci ve škole, musím říct, že to bylo úplně super! Stánky s jídlem a pitím, které zajišťovali dobrovolníci, něco bylo částečně výdělečné, něco čistě charitativní. Takže tam byl čínský, japonský, korejský, německý nebo indický stánek s jídlem a pitím, potom crepes, svařák, irská káva a podobně. K tomu hry pro menší děti, tam jsem se moc nezdržovala, vím, že tam byl Santa a četl pohádky, pak různé soutěže a podobně. Taky tam byl Elf butik, kde se děti mohly nechat namalovat nebo si přidělat barevné příčesky.... K tomu byl celý den nějaký program, vystoupení tříd, hrál školní jazz band, učitelský koncert a tak. K tomu tombola, každá třída se složila na nějakou výhru a byly tam dost slušné věci, jako Nintendo, pobyt na horách pro rodinu a podobně, nevyhráli jsme nic pochopitelně.  Taky tam funguje charitativní bazar, takže už měsíc se sbírají dary, oblečení, knížky, hračky, cokoli. Na místě se pak dalo nakoupit, kus od cca padesáti do sto korun. Jenom tento bazar vydělal na koruny 600 tisíc, docela mi spadla brada. 

No a největší zábava je akce s název "pie your teacher", do které se přihlásí dobrovolníci z řad učitelů, tentokrát jich bylo devět. Každý měl vlastní kasičku, pokud jste se chtěli účastnit, hodili jsem 100 jenů se svým jménem. V určené časy se losovalo a šťastný výherce mohl učiteli do tváře hodit šlehačkový dort.  Byla to dost sranda, viz. foto. Zrovna tento učitel je matikář, je hrozně bezvadnej a přistihla jsem ho, jak hází své jméno do kasičky své ženy, učitelky, která se taky účastnila. Když viděl, jak se směju, tak prý "no co, jsem si jistý, že ona zase hodila jméno ke mně!"

Mimochodem, ten starý pán v pravo nahoře je taky účastník, je to učitel náboženství a jsou na něm ještě vidět zbytky dortu. :-)

A ještě k včerejší akci, musím vám sem dát výzdobu, kterou kreslila jedna spřátelená matka na staré jogamatky. Myslím, že je neuvěřitelně šikovná! 

Garfie Perfektní louskáčci i všechno ostatní.

Garfie no to teda!

No a dneska jen další střípky z procházky po okolí (kromě toho, že jsem táhla tunu knih, viz. co jsme si dnes koupili). Další svatyně z okolí. :-) 

A citrus na školním dvoře. Zatím nevím, co je to přesně za druh, vyčkávám až dozraje. :-)

Garfie to bude buď plane, a nebo nedotknutelne:D 

rasaNori Nebo to očešou děcka dřív než to dozraje!  (kecám, je to vysoko!)

A pro všechny fanoušky mých kurzů :-) Už je náš wahashi kurz oficiálně vyvěšný, byly v něm jen tři volná místa, která zmizela během hodiny. A je přihlášený i jeden muž.

Tady je její práce, budeme se učit sakuru a chryzantému a bude to zase takové "co jste si objednali vs co jste dostali", ale nevadí.

Garfie Myslíš, že to bude piplačka pinzetkou a nožíkem? Držím vám pěsti a těším se.

Kan Jo, bude, koukala jsem na její videa na youtube a je to masakr, já jsem na to strašně nešikovná, ale tak bude zábaval :-) Pak sem dám fotky, ať se taky trochu pobavíte....

Garfie ty kurzy jsou hrozně super! Kdyby měl někdy muž takový nápad, že půjde pracovat do zahraničí, budu trvat na takovéhle škole

Garfie Já jsem v pravěku pracovala pro hodinářskou firmu a jednou si to s lupou v oku a pinzetkou zkoušela, no moje nervy. 

Evaeva Přesně, Garfie žije můj vysněnej život, jen jsem to doposud nevedela, že tak má vypadat:-D

Karja no já bych radši zůstala v Čechách, ale když už by to muselo být, tak jedině takhle

Garfie piplacka to teda bude, ale myslim, ze by me to dost bavilo. Jsem v pokuseni zkusit to z mandlove hmoty, jestli by to slo.

Kokoska Jo, to je docela dobrej nápad! Pak ti napíšu, jestli má nějaký fígle. :-)

15. listopadu se v Japonsku slaví svátek "shichigosan" (v doslovném překladu sedm, pět, tři), tedy svátek tří a sedmiletých holčiček a pětiletých kluků. Věří se, že to je věk, který přináší štěstí (lichá čísla obecně v asijské numerologii). Rodiny v tomto období navštěvují svatyně a prosí o zdraví a ochranu dětí. Děti dostávají dlouhé bílé a červené sladkosti s názvem chitoseame, které symbolizují dlouhověkost, bývají v taštičce, na které je vyobrazená želva nebo jeřáb-také symboly dlouhého života a zdraví. Velmi často při tom mívá celá rodina na sobě kimono, je to taky čas fotografování do rodinných alb. :-) Některé fotky už jsem tady určitě v minulosti dávala, ale letos jsem zatím žádné čerstvé neulovila, snad se zadaří dnes.

Historicky se podobný svátek slavil už kolem 10. století, kdy šlo o přechodový rituál do "středního dětství", později se pak rozvinul v pozdním středověku, kdy byla vysoká dětská úmrtnost a tak bylo co slavit. :-)

První z obřadů-pro tříleté-znamená období, kdy jim začínaly růst vlasy (do tří let se holily). V období pěti let si chlapci poprvé oblékali formální oděv a museli se začít chovat "slušně" a dospěle. Podobný rituál pak platí pro sedmileté dívky-poprvé si oblékly obi a oficiální kimono.

Věk oblékání toho formálního oděvu se s lety různě měnil, větišnou platilo kolem devíti let, ale svátek zůstal.

Varování: Následuje spousta dětiček v kimonu.