Dámy v modrém...
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
Garfie to kimono je veľmi slušivý odev. Všetky ste tam elegantné a šik 
Garfie krasny
Garfie Krásný, všechny
a to kimono s vážkami
Čím to, že keď sa žena silnejšej postavy oblečená v evropskom odeve prepása opaskom ,väčšinou iba zdôrazní svoje tukové vankúše, zatiaľčo rovnaká oblečená v kimone, so širokým opaskom bude vždy vyzerať pekne _ Nie, že by sa problém týkal kohokoľvek na fotke, všetky ste tam krásne .
Garfie Sluší vám to všem a trochu to připomíná modrotisk z Vysočiny ;)
Garfie to jsou krásná kimona! A krásné ženy v nich :) A koukám, že jako jediná máš stylové ponožky!
Děkujeme všem :-)
eM No proč myslíš, že jsem se po tom mém tak hnala! :-)
Kokoska Ano a nejen ponožky, i boty. nakonec jsem je všem půjčovala kvůli fotkám, nemohla jsem se koukat, jak se na ty svoje instagramové profily fotí v teniskách!!!
A paní, co nám pomáhala se oblékat odhalila, že mám nějaké znalosti!
A protože zítra nebudu online, opět přípomenu novou mikrosezonu s denním předstihem. Zítra začíná Takenoko shozu-objevují se bambusové výhonky. Popravdě mě to docela překvapilo, proože bambusové výhonky se začaly v obchodech objevovat už tak před třemi týdny, i dřív. A v lese jsem potkala už docela vzrostlý nový bambus. :-)
Ale tak je pravda, že se pěstuje mnoho druhů a možná v minulosti převládaly jiné než dnes. Čerstvý bambus se považuje za oblíbenou sezónní pochoutku, ale jeho příprava je dost náročná. Musí se odstranit slupky, pak se vaří zhruba dvě hodiny, aby se odstranily toxiny a až potom se dál upravuje. Bambusy, které se momentálně prodávají, vypadají zhruba takto.
Čerstvý bambus se jí jen touto dobou-ve vysoké japonské společnosti se zrak, sluch a čin považovaly za "elegantní vjemy", zatímco chuť byla trochu "vulgární" nebo jak to říct. Právě proto se ve středověku začala považovat prezentace jídla za extrémně důležitou. V haiku básních se často objevuje odkaz na sezónní potraviny, na rozdíl od masa se ryby a zelenina jedly jen tehdy, když byly dostupné. Více méně to platí dodnes a v japonské kuchyni je klíčové slovo "shun", které se dá přeložit jako "vrchol sezóny", nebo "v nejchurnějším stavu".
Velkou sezónní událostí je festival Aoi v Kyotu. Jde o jeden ze tří hlavních kyotských festivalů, pořádá se už od 7. století a jeho úkolem bylo odhánět zlé duchy. Hlavní atrakcí festivalu je velký průvod, kterého se účastní zhruba pět stovek lidí v kostýmech z období Heian. Jsou zde k vidění muži na koních, obří kytice, zdobené vozy tažené voly, ženy v kimonech a hlavně Saio, mladá dívka-dříve z císařské rodiny, která sloužila jako velekněžka ve svatyni-dnes jakákoli svobodná žena z Kyota, která musí před průvodem projít očistnými rituály a pak je nesená v průvodu na nosítkách.
Nikdy jsem tam nebyla, tak aspoň pár fotek z netu.
Blanka To o tom pase je správná poznámka. Zrovna nám včera ta paní, co nám pomáhla se obléct, vysvětlovalal, že na rozdíl od západní kultury, kde se považuje za hezkou postava přesýpacích hodin, v Japonsku se považuje za hezkou rovná postava. On ten obi pás v podstatě přesahuje až na prsa, (ne u yukaty, kterou máme na sobě, ale u kimona ano). Japonky dokonce pod kimono používají speciální podprsenky, které stahují a zmenšují poprsí.
Problém s tím měla hlavně ta kočka vpravo, je hrozně hubená v pase (ale jako, to jsem ještě neviděla, tu bych snad objala prsty), takže uvázat jí pas byl vlastně problém, protože se jakoby pořád uprostřed lámal. A ta uprostřed má zase velká prsa, tak s tím jsme taky bojovaly.
Garfie boží
Garfie To jsou nádherné barevné fotky!
Možná si někdo vzpomenete, když jsem sdílela fotky ze speciálního salonku v čajovně, taková moderní verze čajového obřadu. Dnes jsme tam vzali kamarádku, která se v červnu vrací po dvou letech domů a bylo to super!
Je tady další období, shoman. Dalo mi trochu práci ho přeložit, ale znamená to něo jako "období menšího růstu", je to doba, kdy začíná růst vegetace a zemědělci vidí první výsledky své práce. Je to také období, které předchází období dešťů a počasí je velmi nestabilní (což můžu potvrdit).
Jako první nastává mikrosezona Kaiko okite kuwa o hamu, tedy bourec morušový se začíná živit listy moruše. Asi netřeba velkého vysvětlování, ve starém Japonsku se tomuto období říkalo Velká moruše. V moderním Japonsku bohužel tradice hedvábnictví upadá, ale v předválečném období se jednalo o velmi prosperující odvětví. Zajímavostí je, že i když tradice hedvábnictví celkově upadá, s chovem bource morušového je stále spojená císařská rodina, konkrétně císařovna.
Tradice sahá do 15. století, kdy císařská rodina (tedy spíš ženy v rodině) začala bource chovat. Současná císařovna Masako přebrala chov po své tchýni, emeritní císařovně Michiko a v tradici pokračuje. Každý rok se účastní rituálu krmení bource morušového listy moruše, dohlíží na pěstování v císařské kokonádě a propaguje (zvlášť od doby covidu) domácí japonský druh bource, zvaná koishimaru. K chovu se v císařském paláci stále používají tradiční metody, což například znamená, že v kokonádě není klimatizace nebo že housenky nedostávají žádné umělé krmivo. V létě sklízí císařovna často až 150 kilo kokonů. V paláci vyrobené hedvábí se pak používá k restaurování historicky významných kostýmů uložených v depozitáři v Naře, případně jako dary. Císařovna je známá láskou ke zvířatům a o chov se zajímala už dříve, než nastoupila své povinnosti, stejně tak její dcera, která chovala bource dokonce doma v rámci školního projektu.
Císařská kancelář občas zveřejňuje fotky, často je tam vidět pracovat i císaře, pěkně ve flanelce. Ale vybrala jsem vám takovou elegantnější fotku s mou oblíbenou emeritní císařovnou Michiko.
V tomto období se pořádá také mnoho různých festivalů, nejznámější je Sanja matsuri v tokyjské Asakuse, který oslavuje tři zakladatele chrámu. Jde o jeden z největších tokyjských festivalů, trvá tři dny a během víkendu přitáhne každý rok zhruba dva miliony návštěvníků. Z chrámu se postupně vynáší přenosné svatyně, je jich tady zhruba sto, takže to trvá několik hodin. Co dělá festival mimořádně atraktivním, je zapojení Yakuzy, tedy japonské mafie. Je s festivalem tak spjatá, že se mu dokonce někdy přezdívá "Yakuza matsuri.
Historie sahá do 50. let, ačkoli historie festivalu je zhruba 700 let, v 50. letech nastal obrovský pokles obyvatel Asakusy a festival začal upadat, protože nebylo dost lidí na nošení svatyní. Na podporu festivalu se začaly zakládat kluby nadšenců, které začaly chrámu vypomáhat. Většinu klubů tvořily právě gangy spojené s Yakuzou. Díky nim festival přežil a členové Yakuzy patří dodnes mezi dobrovolníky. Dnes to berou částečně jako možnost předvést své krásné tetování, které většinou zůstává ukryté, ale během tohoto festivalu nosí členové Yakuzy jen tradiční spodní prádlo fundoshi.
o postaveni Jakuzy v současném Japonsku bys někdy mohla něco málo napsat. (Prosím prosím smutně koukám) Docela by mě to zajímalo, jak to dnes mají, myslela jsem, že jsou mnohem víc na okraji společnosti.
continuity Připojuju se k prosbě. Taky by mě to zajímalo.
Garfie Samozrejme je tu zajímavé vše, moc rada si tu čtu.
Garfie Jé, ten císařský chov bourců se mi moc líbí. O tom jsem ještě nikdy neslyšela. Ale teda toho mafiána v tangové plence bych se asi lekla, kdybych ho potkala naživo (i když o Jakuze si taky ráda přečtu ;o)
Garfie Trošku se bojím zeptat, jak to tradiční spodní prádlo na poslední fotce asi vypadá zepředu? Nějak jako úbor pro sumo?
Myrtila Je to úplně to samé. :-)
O té Yakuze jsem myslela, že už jsem psala, zítra zkusím splichtit nějaké zamyšlení. Měla jsem mít zítra volno, ale musím na kobereček do ředitelny, takže pokud malýho Garfika neroztrhnu jako hada, udělám si na to čas.
