a máš nějak výrazně úzkej jídelníček nebo tě jen nepřeučila u těch echt neoblíbených potravin?
protože naše maminka byla ještě v zajetí takových těch pravidel že "aspoň jednou měsíčně musí být játra, protože krvinky" atp, takže mi fakt nutila i věci, který jsem nebyla schopná pozřít. tak játra v některých úpravách už jím, ale klasickou játrovou omáčku... to nikdy
Jo :-) po dlouhý sprše se vytřít drsnou osuškou a zalízt do čistý postele... nejlepší odpočinek co znám. To někdy provozuju o víkendu přes den. Uklidím, převleču postel, po obědě si dám sprchu a sama si užiju ten čistej voňavej pelech s knížkou :-)
To už je vysloveně dekadentní 
Tak to já se zas dovedu rozmazlit, ne že ne :-)
Ale nedělám to často, fakt ne. Kombinace sama o víkendu + chuť do uklízení + volné odpoledne se fakt nestává víc než dvakrát do roka.
Mam vyrazne uzkej jidelnicek. (Jako v pripade nutnosti treba na navsteve a tak snim, co dostanu, ale zeleninou s vyjimkou brambor, ovocem, lusteninama ci vodnima zivocichama me fakt nepotesis. V zasade bych mohla bejt ziva z brambor v libovolne uprave, rizku, smazenyho sejra, lekorice a pistaciovy zmrzliny.)
tak "v zásadě" by z těch brambor a řízku asi vyžil každej... a pokud z toho nemáš zdravotní problémy tak proč ne. a děti jedí stejně nebos jim vařila i jiný věci?
já jsem postupem času zjistila, že mi chutná vlastně všecko (a že su mlsná jak koza) ale že to je víceméně výhradně úpravou toho jídla. že prostě nesním (pokud to není nutný, asi jak popisuješ) dejme tomu rajskou uvařenou jinak, než jsem zvyklá. ale takový ty základní věci jím moc ráda - ovoce, zeleninu (zralý a dobrý kousky samozřejmě), pečivo, těstoviny, maso... nakonec jediný co skoro vůbec nemusím, jsou ty brambory:-)
:-D Já se teda taky nerada meju, vždycky se mi večer hrozně nechce, ale meju se teda a nikomu to na první dobrou nevyprávim. Já mám k vodě celkově divnej vztah, mám jí hrozně ráda, na výlety jezdím nejraději někam k vodě, miluju lodě, chodim často plavat, ale zase jen do bazénu, koupání v moři a přírodě nevyhledávám. Jsem divná.
tak jedna věc je lenost a druhá že ji člověk překoná:-) já se třeba taky líčím i když se mi nechce ale z ohledů k okolí...;-) a nerada se koupu v bazénu, vlastně celkově nerada se ve vodě tak různě cachtám a čvachtám, s dětma to bylo vyloženě utrpení, a systematický plavání sem a tam mě nudí, baví mě jenom plavat v širé vodě, prostě naberu směr a plavu, to miluju (a musím vyloženě myslet na to abych včas otočila). a koukání na vodu (a do ohně) je nejlepší!
No, ja to mam sama od sebe, protoze mama se fakt snazila. A jako trochu me to mrzi, pripadam si osizena :-)
Viktorka: deti jsem se snazila naucit jist vsechno, dokud byly maly teda, postupne jsem trochu vymekla. Trideni hrasku a kukurice z rizota mi zpusobovalo nervovej tik. (Zvlast, kdyz lichy deti tridily hrasek a sudy kukurici). Vtipny na tom je, ze jedno z deti miluje cocku a jedno jatra, ktery jsem fakt prakticky nedelala a nejstarsi dcera, ktera se uz coby pulrocni mimino prohejbala v hysterickym oblouku, kdyz mela pozrit kousek zeleniny a vydrzelo ji to dalsich cca 23 let, je dneska vegan.
Miluju rizoto s konzervovaným hrachem a játrama. Ano to je samozřejmě kombinace, u které se vždycky z rodiny našel někdo, kdo to nejedl. Takže jsem se musela u mámy vždycky dost přimlouvat, aby to uvařila.
Já si myslím, že chutě hodně souvisí se zvykem, jsem z generace maso a mléko do každé rodiny, maso (svalovina) u nás bylo součástí každého teplého jídla, s výjimkou cmundy, palačinek a ovocných knedlíků :-). Zelenina se sice jedla, ale v zásadě jen syrová, tepelně upravená ještě tak ve svíčkové, samostatná dušená, vařená, pečená vůbec. Takže když jsem se v devatenácti rozhodla, že maso jíst nebudu, tak jsem pořádně nevěděla, co jíst budu, na začátku jsem přežívala na jídlech z brambor a těstovinách.
A postupem času se to hodně změnilo, tedy změnily se mi chutě, tepelně upravenou zeleninu miluju na sto způsobů, někde pomohla jiná úprava (špenát) a něco mi prostě začalo chutnat v nezměněné podobě (květák). Možná pomohlo, že jím vcelku ráda, jsou lidi, co jí tak nějak z nutnosti (fakt znám pár takových) a tam je ochota si zkoušet a zvykat si na něco jiného asi dost malá.
Já od tý doby, co chodim pravidelně do bazénu se v přírodní vodě bojim, že mě něco ukousne, v moři vůběc neplavu do hloubky. Tady v Čechách jsem ze svojí oblíbené lokality viděla vytaženého sumce většiho než já a to mě taky nějak odradilo:-D :-D.
.."prostě naberu směr a plavu, to miluju (a musím vyloženě myslet na to abych včas otočila)" - a ještě dobrý je zvolit trajektorii plavby s ohledem na přijíždějící parník (a modlit se, aby parník zvolil trajektorii s ohledem na Vás) 
Já jsem jako malá chodila na obědy k babi a moc mi to u ní nejelo a celkově jsem jedla málo. Bože, co jsem si nevyslechla, jak jsem mlsná a že mě rodiče nic neučí jíst...... Jojo, jenže pak se rok s rokem sešel a my jsme vařili pro babi, no to bylo - rýži nejedla, ryby nejedla, luštěniny nejedla, vnitřnosti nejedla, těstoviny minimálně a už vůbec ne jakákoliv jídla či potraviny, které češi viděli až po roce 1950....jo a polévky jen vývar. Najednou se ukázalo, kdo je tady mlsnej!
Teď jsem taky byla u toho když z vody kde se koupu vytáhli tolstolobika velkýho jako prase! Tlama obrovská... docela jsem koupání tam přehodnotila :-) Ale jinak můžu vodu jakoukoliv, i když zmlsaná z bazénů teda taky jsem. Ale to spíš kvůli jasný čáře na dně, kdy nemusím hlídat směr, zatímco na volné vodě mám tendenci dost to točit doprava.
Neviete ako je to s vrátením tovaru v Camaieu? Vracajú hotovosť alebo peniaze len na zákaznícku kartu? Som sa na tú kabelku bola pozrieť dvakrát než som ju kúpila a až doma som zistila, že nemá zips. Som blbá 
Ják se koupu a plavu a sprchuju a prostě cokoliv ve vodě k smrti ráda, tak jsem se dost bála při potápění s dýchacím přístrojem. Jak jsem jinak ve vodě jako doma, tak jsem myslela, že to bude brnkačka, prostě si jen přidám, co mi při tom pohybu ve vodě dote´d chybělo - možnost dýchat - a bude to cajk, ale ty začátky měly do brkačky docela daleko :-D.
:-) ale po těch začátcích už super, ne? Já jsem taky úplně vodní, je to pro mě přirozený prostor. Přístrojové potápění chce respekt k vodě, takže je jedině dobře když to není od začátku jen brnkačka. Ale pak to stojí za to!
