viktorka_od splavu To se nám ty diskuze hezky protnuly 
"Blbé" dotazy / Co nutně potřebujete vědět
10. srpna 2014 15:10
jerry No vidíš to! Já jako lidi až takhle moc nepozuruju, ale prostě na to kafe jsem ujeta:-D, to nějak bystřim smysly. A nějak jsem ti záviděla, že si můžeš dát i takhle večer:-D:-D
Karja je to jasné, jsi kronikář.
tzaziki nekdy to fakt nejde, ale to by mela byt vyjimecna situace, na kratkou dobu. protoze jinak je to zhouba. kafe ani koks ani nic mezitim nepomuze, jen osekat ty zbytny veci
tzaziki mě hrozně pomohlo, že teď během 2 tydnu nebyl muž většinu týdne doma, takže jsem nemusela krom běžných starosti a radosti s dětmi, stavbou, zahradou a psem řešit ještě jeho. Stačilo že tak 5x denně volal s nějakou děsně podstatnou cicovinou
bohužel to taky dost o něčem vypovida:D
tzaziki odpočinek a zase odpočinek, takový stav jsem ignorovala a skončila 3 týdny na neschopence s psychickým a fyzickým vyčerpáním. Bouchlo to, když se moje vyčerpání potkalo s virózou.
Lamicka rasaNori viktorka_od splavu Bohužel v poslední době spíš před vším utíkám, odsouvám a schovávám se. Nechávám vše vyhnít.
Reakce na viktorka_od splavu:
Monulinecenka
tzaziki nekdy to fakt nejde, ale to by mela byt vyjimecna situace, na kratkou dobu. protoze jinak je to zhouba. kafe ani koks ani nic mezitim nepomuze, jen osekat ty zbytny veci
tzaziki 
bude lip
rasaNori já si myslím, že ta tvoje situace je naprosto běžná. Taky si s dětma poradím líp, když jsem sama a myslím, že to má podobně i muž. A to mezi sebou ani nemáme nějaké zásadní výchovné střety.
tzaziki to nechat vyhnit je efekt vyčerpání. Blbý je, že to člověku psychicky moc nepřidá.
continuity Přesně tak. To je to zacyklení. Měla bych udělat to a to - to nemá cenu - měla bych - prdim na to - jsem neschopná, neumím si to zorganizovat........
tzaziki pro začátek si z toho zvol jednu vec,co bys fakt chtěla udělat/ vyresitt a tu udělej. Zbytek nech ležet.
tzaziki ja bych si jako prvni prestala nadavat. to je fakt zasadni. proste nikdy, nikdy to uz nedelej a kdyz se pristihnes tak to okamzite ukonci.
kupodivu vetsina, ne-li vsecky zalezitosti se zazracne vyresi/reseni ukaze ve chvili, kdy si clovek uvedomi ze je vubec resit nemusi
tzaziki Myslim, ze sis odpověděla sama, v čem je problem. A buďto to chceš řešit, nebo ne.
Napisu ještě co pomohlo (kromě terapie) mně. Gamechanger pro mě bylo začít ke svoji psychice přistupovat jako k něčemu, co existuje a funguje tak trochu nezávisle na mně. Zní to nelogicky, ale zkusím vysvetlit. Sama za sebe jsem měla pořad pocit "to zvládnu, vlastně se nic neděje, to se srovná, stačí jenom zabrat, musím to vydržet" a podobný klasiky. Mezitím moje psychika řvala někde na pozadí, šel do kopru spánek, soustředění, energie, nadšení a radost ze života ... Ale byly to jakoby jednotlivosti, který jsem neuměla nějak vyřešit, tak jsem je prostě ignorovala s tím, že - viz výše - se to nějak srovná a vlastně každá ta věc sama o sobě skoro nestojí za řeč.
Až když jsem k tomu přistoupila komplexně a jako k něčemu, co stojí trochu mimo mě, začalo se mi postupně ulevovat. Začala jsem třeba trochu meditovat, přestože jsem měla pocit, že na žádnej z mých problémů to nepomůže (jakoze si zamedituju a budu mít větší radost ze života? Blbost samozřejmě, jsem si říkala). Začala jsem využívat placené hlídání, přestože jsme si to skoro nemohli dovolit a s dítětem jsem i tak trávila málo času. Začala jsem chodit pravidelně na kosmetiku, ačkoli jsem vůbec neměla pocit, že by to řešilo nějaký můj problem (kromě pupínků 
). Každej den jsem si vyhradila čas pro sebe i když se to absolutně nehodilo a přes bordel už ani nebylo vidět. Naopak jsem si několikrát týdně vyhradila opravdu kvalitní čas na dítě, kdy se snažím věnovat plnou pozornost jen jemu, i když moje primarní touha byla úplně opačná - utyct od rodiny někam do jeskyně a tam spokojeně dožít. A úplně jsem se vykaslala na nějaký poměry. Jestli si někdo mysli, ze třeba sobě venuju toho času nepoměrně víc, že rodině naopak málo. Co si asi myslí tchyně, když ji žádám o další hlídání. Jestli není rozmařilost dávat dítě na noc na placené hlídání a sama jít do kina.
A všechny tyhle věci se poskladaly jako puzzle a ten celkový stav se mi skoro "zázračně" zlepšil.
Nutno říct, ze jsem byla vždycky trochu sobeček, takže zas tak těžký to pro mě nebylo, začít zase dávat na první místo sebe a svoji psychiku. Ale i tak jsem pro to potřebovala dost odvahy a sebevědomí, který mi dodávala prave terapie. Jinak jsem byla pořád v zajetí "nejde, musím, měla bych".
A celkove jsem teď po těch dvou letech práce na sobě fakt vyzenovaná. Mám pocit, ze mě to dostalo na úroveň před deseti lety, ze zase přesně vím, co a jak se svým životem dělat a co nechci. Jen jsem bohatší o ty zkušenosti.
A sbírám sílu na krizi, která s druhým (nevyhnutelně) přijde. Dělám všechnu možnou prevenci, které jsem schopna. Píšu si třeba vzkazy mému já za rok, protože už přesně tuším, co budu potřebovat slyšet. Pro někoho možná směšný, ale já věřím, ze to bude fungovat a tentokrat to bude lepší (nechci nic slyšet ).
Reakce na Karja:
Hele a proč si kupuješ tu bez kofeinu? Jako pro sebe že si tím prolozis tu kofeinovou? Já bych totiž měla asi snažit příjem.
Já to přesně takhle dělám, různě to střídám.
MP Meri perfektne si to napísala 
Ešte by som pridala mať so sebou súcit. A čo mne ešte dosť pomáha, je keď mám menštruáciu, čo najviac oddychovať. Proste ísť úplne na úsporný režim, vynechať aj cvičenie, ľahnúť si aj keď cez bordel nie je kam nohu položiť...potom zvládam celý mesiac s oveľa väčšou dávkou energie
jerry mně ta bezkofeinovka z Tchiba přišla úplně nepitelná, koupila jsem ji v těhotenství a nakonec jsem se musela vrátit ke kofeinu, byť v menší míře
