Luna Ja bych prase nejspis rozporcovala, ale proc bych to delala? Trva to dlouho a je to dost opruz, misto toho muzu delat jiny veci  Ale nez jsem ziskala k dost věcem tento pristup, tak to trvalo. Souhlasim s tim, co tu uz padlo, ze ostatni i my sami na sebe mame casto prilis velke naroky, clovek kolem sebe hodne casto vidi jenom vysledky toho, co se ostatnim dari, ale to, ze nekdo ma sice rozporcovane prase, ale treba nikdy nevezme deti na vylet, nebo je pak na vsechny okolo nastvany, protoze misto toho prasete by si radsi chvilku v tichu cetl, to uz nevidime. 

Myrtila Souhlasím, moje jinak kritická máma jednou ve slabý chvilce prohlásila, když si ségra v pubertě posteskla, že nedělá tak zajímavý činnosti a neumí totéž, co její známí :" No, problém je, že ty si představuješ, že bys měla umět a znát to, co ti všichni ostatní dohromady."

Já nejsem sebelitovací a málo co si beru osobně. To, že je pro někoho životně důležité být chválen jsem se dozvěděla až tady, jinak jsme si z toho dělali vždycky srandu. Takové to: Pochval mu to. Myslím to je hláška ze Slunce seno? Vážnější životní věci řeším s manželem. 

Kan Tak vážné a vážnější životní věci samozřejmě. Ale nekdy tíží srdce nebo duše. A manžel je čistý racionalista.

Kan chválit právě často potřebují ti, které jejich blízcí hodně kritizovali a kladli na ně velké nároky.

Luna Nemám. Jednu dobu jsem myslela, že mám kamaráda, ale byla to chyba.

Podle toho co jsem tu četla, si myslím, že jsi šikovná a zvládáš toho hodně. A těším se na další kočičí obrázky.

Kan chválit právě často potřebují ti, které jejich blízcí hodně kritizovali a kladli na ně velké nároky.

​presne!

Mám kamarátku, ktorej môžem povedať všetko, ale nerobím to. Niečo mužovi, niečo kolegyni v práci,  niečo mame ( také, aby to neotocila proti mne).

A mám takú blbu otázku, ktorá mi tu pri varení už pár dni ide hlavou. Keby som sa narodila o 100 rokov skôr, a ženská práca v domácnosti bola norma, bavilo by ma varenie a upratovanie alebo nebavilo ako teraz?

letfenixa podle mě nebavilo, ale od mala by si byla vychovávaná tak, že je to tvoje povinnot, tak by ti to možná tak nepřišlo

Luna mam jednu kamaradku, v urcitem obdobi mi dost pomohlo jen se vypovidat, i kdyz nejak ovlivnit ten problem proste neslo. 

Evaeva letfenixa Kan já se třeba bez pochvaly obejdu, resp. jako pravý introvert neodvozuji tolik svoji hodnotu od vnějšího světa. Ale příjemná mi je pochvala VŽDY!

Celkově mi přijde, že se v naší společnosti dává málo zpětná vazba a když už, tak negativní. Kdybychom našli na blízkých lidech každý den jednu věc, za kterou jim poděkujeme/oceníme je, myslím, že by se nám tady všem žilo mnohem líp. 

Evaeva u nás se spíš nechválilo. Takže neumím chválit a u pochvala mi přijde podezřelá (stejně je něco špatně, nebo je to jenom na oko). U obojího se necítím dobře.

continuity bublifuk u nas doma se taky moc nechvalilo. Takze az v dospelem veku po nejake dobe v praci jsem prisla na to, ze ostatni se chlubi a jsou obdivovani za neco, co ja povazuju za beznou vec.

letfenixa to nevím s tou ženskou práci, aka varením. Moji prarodiče narození 1916 měli dům, polnosti, nějaká zvířata a děda uměl vařit taky a hlavně dost často vařila moje máma, které bylo osm let, když se jí narodila mladší ségra, kterou k tomu ještě hlidala. Norma byla, že kolem domu dost makali oba rodiče, navíc oba ke své běžné práci.

Podstatné bylo, že žádnou lepší možnost příliš neměli, resp. po hrůzách války jim to ani nepřišlo jako problém. Babička o tom vůbec netozjimala a brala to jedno po druhém, jak to přicházelo. dnes nám pocit, že některým lidem vezme nejvíc energie se k činu vůbec odhodlat. 

Podtrženo, sečteno, úklid v domě a vaření byla ještě ta lehčí práce, která se nechavala detem. Já si myslím, že dnes si to už neumíme ani představit. 

continuity No já jsem asi jinej živočišnej druh, protože se taky bez pochval minu. Mám svoje vnitřní přesvědčení, který když mi řekne, že je to super, tak to prostě super je a šlus. Jako v kombinaci se svědomím je to někdy na houby, ale žiju v permanentním souladu se sebou, tak ok.

Luna Jsi moc nadaná a empatická bytost, mrzí mě, že to u vás doma nevidí.

A k tomu stíhání a nestíhání, už tolikrát jsem zjistila, že to co lidi prezentují směrem ven je dost odlišné od toho jaká je realita a ještě jsou takoví lidi schopní posuzovat druhé.

Já třeba v práci nikomu neříkám jak to teď mám, protože se vždycky najde nějaká "dobrá duše", která by mně vysvětlila jak se to má dělat správně. Nemám problém takového člověka poslat někam, ale taky mě to trochu vyčerpává, tak z určitýma lidma už se prostě nebavím, protože mě jejich názor na to jaký mám mít vánoční stromeček a co mám jíst fakt nezajímá. Když má někdo takové lidi přímo doma, tak je to horší, to vůbec nevím jestli bych zvládla takto odfiltrovat. Včera jsem viděla asi půlku Teorie tygra a musela jsem to vypnout, protože mně z toho bylo fyzicky zle, z té pasivní agrese většiny těch ženských postav.

continuity tak já netvrdím, že pochvala nepotěší. Ale stejně jako ty dokážu být spokojená sama se sebou i bez ní. Ale ti, kdo celé dětsví v očích rodičů nedělali dost, mají v dospělosti často pocit, že pořád nedělají dost.

Kan toto mají často introverti, není to zas tak úplně neobvyklý a hlavně, aby to fungovalo, je dobré, když měl člověk rodiče, co to úplně nezbabrali a to dítě dost podporovali. 

Druhá věc je, že toto fakt nezmenis, je to do velké míry dědičné + výchova. Takže si z toho vzít možná to, že ne všichni to tak mají. 

Evaeva

Podle mě jsou to dvě věci. Jedna je výchova a tam se toho dá spackat hodně a pak jsou to extroverti, kteří ty pochvaly od okolí potřebuji/vnimaji víc. To je moje ségra, ta se kolikrát pochválí i sama, pokud se zbytek rodiny nemá k činu.

Podstatné je, že když já sama budu chtít, tak není zas tak těžké se naučit chválit. To můžu změnit lehce. A i to, co píše bublifuk se myslím rozumným přístupem nakonec zlomí ( že ji je pochvala nepříjemná).