Kamarádka má vychytávku chodit na procházky někam bez lidí a říkat si ty věci nahlas. Ono je kolikrát nejtěžší přiznat něco sám sobě, překonat tu nesmyslnou záklopku "tohle přece nesmím cítit", která bere člověku strašně moc energie. Dá se žít i s něčím nevyřešeným, některé věci potřebují svůj čas a někdy žádné řešení prostě nemají, jen je zdravé brát to tak, jak to je. A mluvení je v něčem silnější než třeba psaní deníku.
"Blbé" dotazy / Co nutně potřebujete vědět
10. srpna 2014 15:10
Lilly_Ku Mne prijde, ze se ten stav deti nedeti neda porovnat. Ja deti jako smysl zivota nikdy nevidela, nicmene syna mam a nemenila bych. Ale vubec si nemyslim, ze bych bez nej zila nejak menecennejsi nebo naopak obohacenejsi zivot. Proste by to bylo jine a mela bych ty priority jinde. Jenom by se me porad nekdo na ty deti ptal, to bylo tak strasne otravne!
Jos pre mňa je byť rodičom neprenosna skúsenosť.
letfenixa a dopředu nepředstavitelná
Karja Hele nevím. Zase jsou pak z toho ty trable typu že uvízneš někde v roli mezi "mámou" a "babickou", jak jsem tu popisovala nedávno. Ale třeba macecha nebo tata s tím problem nemá, takže je to určitě dost i o povaze.
Lilly_Ku Pro mě být rodič jakoby obohatilo život o celou jednu vrstvu, proste úplně jinej svět, kterej bych jinak určitě nepoznala a asi ani neměla šanci pochopit. Když se někdo rozhodne do ty vrstvy nejit, tak to plně respektuju, ale přijde mi, ze to pak vyžaduje od nej paradoxně víc námahy, aby pochopil ostatní. Vidím to na naší bezdětné kamarádce. Ta žije život úplně bez toho dětského prvku a přes 20 let trvající přátelství je cítit, ze se nám ostatním vzdaluje. V rámci konverzace nám třeba na nějaký naše běžný stesky a vyprávěnky navrhuje naprosto nevhodný řešení pro lidi s detma (třeba kamarádce se 2 detma a třetím na cestě na stížnost, ze zůstala bez auta a ze nevi, jak bude děti rozvážet do školek a řešit nákupy zcela vazne navrhla, at je rozváží na kole a ne, nebylo to v Hradci, naopak apod.)
Lilly_Ku Já tohle rozhodnutí každého plně respektuji, důležité taky hlavně je, mít k tomu správného partnera, který to chce stejně. V mém okolí znám pár případů, kdy dlouhé roky to šlo, jenže pak zrovna kolem té čtyřicítky se to těm chlapům v hlavě přecvaklo a bum - našli si jinou a hned dítě, což v dané situaci mohlo působit jako sviňárna.
Já sama teda mám tři děti a byť je toho někdy na mě moc a na palici, neměnila bych.
MP Meri u mojí mámy taky nemám pocit, že by skončila někde mezi babičkou a matkou. Spíš nemá tolik času být babičkou. I tak se klukům věnuje dost, ale vím, že nebýt ségry, trávila by s nimi víc času.
Reakce na continuity:
Karja to je nejstrašnější, když konečně zaženu děti a chci jen sedět a koukat do zdi a muž si začne ztěžovat, že ses ním nebavím.
Toto je v posledni dove nejvetsi kamen urazu naseho manzelstvi.
Karja pozor na to, ja to taky porad opakuju. Ze se mnou to treti nebude. Jeden kamarad se toho uz v tomto rezimu chopil a pro me to byl naprosto sok.
Ale uz jsem se s tim "smirila", ze se to muze stat (prestala jsem byt tak slepa a naivni, ze se to nemuze stat, ze to je jen vtip)
Candance Já asi taky vím, že se to může stát:-D. Já si to už i tak někdy pragmaticky promýšlim, jak bych se zařídila. Hlavně když se to nestane mne! To je ještě mnohem horší varianta!
A abych doplnila puvodni dotaz Luna . Ne, nesveruju se nikomu, spis jen obcas neco prohodim. Ale nemam nikoho na vsechno.
A priznavam: muz me pochvali minimalne. Vetsina je samozrejma. Vadi mu, ze se chci angazovat jinde. Ale vadi mu to kvuli jeho pohodlnosti.
Posledni pul rok se chvalim a ocenuju sama. A je to cesta do pekel taky, protoze doma pak casto predestru, ze to vse neni automaticke a meli by aspon naznacit vdek. No prekvapeni a vymena nazoru je jiste.
Reakce na Jos:
Lilly_Ku Mne prijde, ze se ten stav deti nedeti neda porovnat. Ja deti jako smysl zivota nikdy nevidela, nicmene syna mam a nemenila bych. Ale vubec si nemyslim, ze bych bez nej zila nejak menecennejsi nebo naopak obohacenejsi zivot. Proste by to bylo jine a mela bych ty priority jinde.
to je presny 
Karjaja priznam, ze jsem to pragmaticky promyslela a nasetrila nejake penize a ted proste setrim na vlastni byt, protoze dum je manzela a on nechce polovinu prodat ani darovat, i kdyz jsme do nej vrazili dost spolecnych penez.
Jo a rozmyslela jsem si, ze bych si hledala jen nahodne znamosti a trvala na tom, aby si obcas bral deti.
Lilly_Ku az kdyz mam dite tak chapu, ze rozhodnuti deti nemit, je naprosto plnohodnotny reseni a myslim, ze by mi vyhovovalo:D (v alternativnim vesmiru haha)
711990 mně by se asi nejvíc líbila střídavá péče, ale nesměly by se do toho míchat další děti. Prostě ty děti mít ještě s jedním párem ve dvou domácnostech 
No když se tu teď jede na takovou vážnější notu tak se taky zeptám. Kamarádi, co se nikdy neozvou první. Máte? Přitom když je po delší době kontaktujete, tak si máte co říct, bavíte se a je to v pohodě. Mně se to postupně stalo u dvou velmi dobrých kamarádek, jednu jsem se rozhodla nechat vyhnít a u té druhé jsem už nalomená. Je mi to dost líto, zažily jsme toho spolu hodně, ale už si říkám, že bych měla dospět a přestat se doprošovat.
A jestli máte, tak jste se tím smířili nebo jste je nějak konfrontovali?
Evaeva 
to by bylo dokonaly reseni!
Reakce na monis:
No když se tu teď jede na takovou vážnější notu tak se taky zeptám. Kamarádi, co se nikdy neozvou první. Máte? Přitom když je po delší době kontaktujete, tak si máte co říct, bavíte se a je to v pohodě. Mně se to postupně stalo u dvou velmi dobrých kamarádek, jednu jsem se rozhodla nechat vyhnít a u té druhé jsem už nalomená. Je mi to dost líto, zažily jsme toho spolu hodně, ale už si říkám, že bych měla dospět a přestat se doprošovat.
A jestli máte, tak jste se tím smířili nebo jste je nějak konfrontovali?
to bohuzel znam,protoze jsem vsechny kamaradky nechala v cesku.A smirila jsem se s tim ac je mi to nekdy lito a k puvodnimu- nemam,protoze tady se mi zadnou kamaradku nepodarilo najit,Obcas uz to vypadalo,ale ne neni to ono.
Nekdy si rikam,kdyz je muz treba v Recku,ze ted se mi neco stat,tak ani nikoho nemam kdo by mi prinesl pyzamo do nemocnice.Smutny....ale mam uzasneho muze tak holt clovek nemuze mit vsechno.
monis haha, nebýt muž taková drzka, co se nebojí ozvat, tak bychom nezažili spoustu zábavných věci. Ano máme. Ano, štve nás to dost, ale prostě to bereme tak jak to je. Ano, zarizujeme většinu společných víkendu, dovolených atd. Když ostatní kafraji, nemáme ani jeden problém prohlásit že příště ubytko, místo, etc zařizuje někdo jiný, a je klid.
@mohucanka
Já dnes zvolila cestu sama do skal, desnou džungli, a místo abych byla naštvaná, že mám podrapane ruce a natrhle leginy, tak jsem si tu 1,5 hodiny o samotě fakt užila. Jsme v jednom autě už od 10.12, jako co si budem, fakt je to občas na palici:D
monis Já mám jednu kamarádku v zahraničí, když sem přijede, tak se sejdeme, psaly jsme si kolik let třeba každý den chvíli na Skypu. Pak jsem si jeden den řekla, co se stane, když nenapíšu první. No neozvala se dva roky, pak jsem vyměkla já, nějakou dobu jí píšu. Mám pocit, že tam zůstala sama, bez chlapa, sourozenců, rodičů. Nemá tam kamarádky, ale víceméně ani známé a přesto mi zase už přijde, že o to ani nestojí. Tak někdy nevím.
