711990 no přesně. Když jsem neměla dítě, tak jsem si myslela, že je to nenaplněnej život. A teď, když ho mám, jsem zjistila, že jen dítě tu naplněnost nepřinese. 

monis ja to mam tak s kamaradkou z VS. Sice po skole bydlela v jinem meste, ale porad jsme o sobe vedely, navstevovaly se, psaly si. Pak prislo u me takovy slozity obdobi, nemoci v rodine, moc jsem nemela chut ani cas se s nekym vidat, vsichni neco chteli a potrebovali a kdyz jsem ji nenapsala ja, ona se neozvala. A nebylo to z obavy, ze by treba nevhod, protoze kdyz jsem pak napsala, odpovidala jako by nic. Jenze prave vzdycky jen odpovedela. K Vanocum, Velikonocum, vzdycky jsem psala ja prvni. Tak jsem letos nenapsala a je ticho po pesine. Takze asi konec, nevim.

monis už som mi to stalo viackrát,  jednej takej kamarátke som to aj napísala, že s ňou "končím ". U ostatných sa to tak nejak časom vyvinulo,  všetky mali deti skôr ako ja A akosi sme sa ocitli v rôznych životných obdobiach. 

Prosím máte někdo tip na dobrou pánskou obuv s měkkou podrážkou a opravdu širokou špičkou, vhodnou pro začínající halluxy? Muže zřejmě dostihla genetika po předcích a i když stávající boty nejsou žádný špičatý módní výstřelek, budou muset jít z botníku ven. Barefooty budou až další meta. Eshop Peter Wagner už jsme vygooglili.

Vosina Josef Seibel, některé modely Ecco, v Deichmanovi mají kožené polobotky šíře K, dá se vybrat v Rieker.

Edit: + prodejny Dr. Kubba

Makara Mockrát děkuji!

monis měla jsem nejlepší kamarádku, který jsem vždycky psala jako první, a jednoho dne jsem si řekla, že prostě počkám, až se ozve ona. Je to tak osm let a pořád nic :)

Candance Jo, ale tak to je pragmatické! Já nad tím taky takhle premyslim

Karja Zis mi se ulevilo, ze nejsem sama, kdo ma zalozni plan!

Luna Jako ale tak dneska je to nutnost, že jo!

monis ano, mám. A mám pocit, že to tak dělají všichni. Jedné se musím ozvat opakovaně, aby aspoň jednou odpověděla. I když říká, že se vidí ráda, tak je mi to čím dál tím míň příjemné.

monis , kamarádku zrovna ne, ale sestru. Ta očekává, že se ozvu první (a pak se nedostanu ke slovu, protože má pořád něco na srdci). Občas se kousnu, že vydržím, ať se ozve ona, ale málokdy vydržím. Nechápu to, přitom se opravdu nedá zastavit v monologu, má potřebu mi toho tolik říct a sama nezavolá a i jezdím za ní spíš já, než ona k nám.

Candance určite to máš dobre vymyslené,  len pripomínam, že čokoľvek nadobudnuté počas manželstva je spoločné,  vrátane úspor.  Ak tade nemáte zrušené BSM.

monis Moje kamarádka, svědkyně na svatbě, mi říká, že takovou kamarádkou jsem já. A má pravdu, protože dlouhou dobu jsem měla pocit, že tahám za ten kratší konec, jsem blbější, škaredější, méně zajímavá , méně sebevědomá než ona, prostě level dolů, tak jsem se bála obtěžovat nebo vlamovat do jejího života. Teď mám ten pocit taky, ale snažím se s tím pracovat, že je kdyžtak na ní, aby řekla, že nemá čas a chuť. A ano, tenhle přístup mi poslal do kopru několik vztahů, protože pak nejsou ty sdílený zážitky. 

monis Mám to taky, ale nějak jsem si řekla, že to není nic osobního, prostě sejde z očí, sejde z mysli. Zas když se sejdeme, tak je to fajn a určitě tam nikdo není z donucení.

brrr Beru to stejně, jediný, u koho mě to mrzí, je brácha. Dokonce u lidí, který považuju už spíš za přátele než kamarády, prostě neřeším, kdo kdy se komu ozve. Všichni máme omezený množství času, děti, práci...ale víme, že tu tak nějak pro sebe jsme. Plus se scházíme pravidelně každý měsíc ve čtyřech. K tomu jedna z nás dala impuls a je to skvělý. 

711990 no přesně. Když jsem neměla dítě, tak jsem si myslela, že je to nenaplněnej život. A teď, když ho mám, jsem zjistila, že jen dítě tu naplněnost nepřinese. 

​To je moc hezky napsaný 

Isca díky za pohled z druhé strany. Vtipný je, že ja jsem si zase připadala, že už pro ty kamarádky prostě nejsem zajímavá, a proto ta komunikace z jejich strany už není. 

letfenixa taky jsem měla pocit, že mám uklizeno- když bylo pod mrakem. Od Štědrýho dne máme jen bordel ze všeho, co holky dostaly. Neřeším. Navlekla jsem se do tlustýho oblečení a posadila se s čajem na balkon. Marodili jsme všichni příliš dlouho a příliš ošklivě na to, aby mě rozhodil bordel. 

monis mně přátelé skoro nezůstali- vystřídala jsem dva gymply- na prvním jsem byla bez přátel, z druhého byla skvělá parta, ale při VŠ jsem s nimi naprosto nestíhala držet krok. Na VŠ jsem strávila šesťák s holkou, co mám doteď moc ráda, učily jsme se spolu na státnice a strávily spolu opravdu dost času i mimo. Konkrétně z ní mám pocit, že si myslí, že je vždycky řada na mně. Vídáme se minimálně, ačkoliv je to vždycky moc příjemný. Zůstala mi jedna přítelkyně, co se známe z nejranějšího dětství a se kterou jsem v pravidelném, nepodmíněném a nekomplikovaném kontaktu, naštěstí. 

do ankety k dětem- vůbec jsem si nebyla jistá, jestli ano, nebo ne- taky mi přišlo, že bych velmi dobře uměla vést naplněný život i bez nich. Tak trochu, jak ho popisuje Lilly_Ku , nebo s ohledem na to, co zmiňovala bram   například. Pak jsem do toho šla hlavně kvůli muži a taky "abych nelitovala". Naštěstí se ukázalo, že jsem mateřský typ víc, než bych si kdy předtím troufala věřit a neměnila bych. Od doby, co máme děti, se změnil i náš vztah s mužem- řekla bych, že je hlubší a intenzivnější, než dřív. Navíc mám ohromné štěstí, že jsme si rovnocenní ve vztahu k dětem i domácnosti. 

711990 no přesně. Když jsem neměla dítě, tak jsem si myslela, že je to nenaplněnej život. A teď, když ho mám, jsem zjistila, že jen dítě tu naplněnost nepřinese. 

​já myslím, ze je tam taky velkej rozdíl v tom, jestli je to dobrovolný rozhodnuti nebo jestli se člověk vlivem ruznejch okolnosti musí smirovat s nějakým daným stavem