na školení nám kladou na srdce, že pokud s námi člověk mluví o tom, že by chtěl zemřít, tak mu to hlavně nemáme vymlouvat. žádný "ale paní vomáčková, co to říkáte, vy tu s námi budete ještě do sta let". to je většinou to poslední, co si dotyčný přeje. jsme pro něj většinou jediní s kým může mluvit, a pokud ho v tomhle odbudeme, bude strašně osamělý. jenže já pracuju se specifickou skupinou lidí, můj pohled na smrt a umírání už je asi značně pokřivený. 

Bowle nebo možná normální. Způsob jak se naše společnost staví k smrti a umírání mi nepřijde úplně zdravý. 

Kokoska

Janulik03já mám takový zvláštní zážitek s babičkou. Ona už mnoho let opravdu špatně slyšela a muselo se na ní mluvit dost nahlas. A na té smrtelné posteli slyšela najednou dobře. Fakt jsme vedly normální rozhovor téměř hodinu polohlasem.

Prosím,  mam novy iphone,  předtím taky iphon, a nějak mi nepasuje simka do toho nového zařízení.  Nebo to chce trošku násilí.?

Tak Betty koukni, kde to má ten upajclej roh, mám teď taky novej telefon a simka se vkládá z boku druhy strany než u staryho telefonu, taky jsem to tam cpala nějak obráceně 

MP Margeje škoda, že si se nemohla rozloučit, je to určitě o to těžší

Potrefenáhusa díky,  přesně to jsem dělala blbě, ten růžek. 

Malenge Mně dost pomohl hořčík, konkrétně tenhle

Ale souhlasím s viktorka_od splavu , akorát si to každá nemůže dovolit

​Docela uvažuji, že bych zkusila, já občas brala Magnosolv, po sportu, náročném dni. Hlavně bych jej potřebovala na zmírnění stresu, a lepší spánek

Je to uz 3 roky, co odešla mamka, u otce je to ještě víc. A bolestné je to pořád. Oba měli stejnou diagnózu, oba zemřeli doma s podporou hospicové péče. Přespávala jsem na matraci u jejich postele, bylo to fyzicky i psychicky vyčerpávající, ale vím že ještě těžší chvíle to byly pro ně. Nechtěla jsem je v tom nechat samotné, byla jsem u nich do posledních chvil a po skonu je vypravila na poslední cestu.

MP Marge zdá se mi, podle toho, co píšeš, že tatínek to tak pravděpodobně chtěl - uchránit tě Můj tchán (taky) nechtěl, aby za ním jeho syn (můj muž) přišel do nemocnice. Že se přece uvidí, až mu zase bude dobře. Manžel to respektoval, i když na rozdíl od tchána věděl, že by to byl zázrak. Jistěže už se neviděli nikdy. 

MP Marge je škoda, že si se nemohla rozloučit, je to určitě o to těžší

​Diky

Je, no. Uz je to ctyri roky, a mrzi me to porad.

MP Marge zdá se mi, podle toho, co píšeš, že tatínek to tak pravděpodobně chtěl - uchránit tě

​Ja ti nevim. On myslim by o to byval dost stal, abych za nim prijela. O sve nemoci nemluvil, protoze to byl jeho pristup od zacatku: Ja na to nebudu myslet a necham to na doktorech, ti na to maji skolu. A tim, ze ma ze smrti opravdu strach, se netajil, takze proto mu do posledni chvile nikdo nerekl plnou pravdu, jak to s nim vlastne je. Tim padem to nemohl rict ani on nam. Ani bracha lekar nevedel, jak zle to je, az kdyz uz bylo pozde. Ale fakt myslim, ze si to tatinek proste vubec nepripustil, ze to nebyla jen snaha chranit nas. 

Zu já jsem mámě hodně četla

​

MP Marge To si nevyčítej, prostě se to stalo. Můj táta zemřel náhle, dostal pravděpodobně infarkt v noci, našla ho moje tehdy dvou a půl letá dcera, máma spala s ní a táta byl sám v ložnici, ráno měli rituál, že šla vzbudit dědečka....je to 13 let a stejně teď brečím, když to píšu. Taky jsem si vyčítala, že třeba kdyby tam dcera nebyla, máma ho mohla zachránit....

S tím smířením je to těžké, babička umřela doma, bylo jí 95, v podstatě se rozhodla, v jednu chvíli začala odmítat jídlo i léky, mentálně byla ale ve výborné kondici. Jedna moje kamarádka mi při kondolenci řekla, že by taky chtěla odejít takto smířená...ale já si úplně vybavuju, jak mě to podráždilo, protože já tam s ní byla skoro do poslední chvíle a ten pocit jsem z toho neměla. Myslím, že umřít nechtěla, jen už ji prostě nic nedrželo. 

Uklízím sklep a našla jsem svatební fotky, někde tu bylo vlákno...

continuity retrofotky

stes dekuji

Dcera má teď na hlavě napletene tohle. Jak dlouho to asi vydrží? Pride mi fakt škoda to rozplétat, bylo to několik hodin práce spolužačky a ji to sluší, jen nevím: půjde to třeba nějak umýt? Nevíte někdo?

continuity
par týdnů to určitě vydrží a umýt to jde. Dcera se kolem 5-6 let nechtěla česat, tak jsme s tím  dali 2x půlku prázdnin. Na začátku dovolené si je nechala naplést, takže byl klid bez nucení česat. Jen je potřeba důkladně mazat pěšinky opalovacím krémem.