@Blanka

No a tak my současný zaměstnaný matky to chceme jinak, protože jsme viděly vlastní matky přesně tohle dělat a nechceme to mít stejně.  To že to tak bylo v minulosti jednak neznamená,  že to bylo v pořádku (jen to bylo zvykem... zejména ta nepomoc manželů) a druhak to neznamená, že to tak musí být i dnes. A nejsme proto my horší ani ty starší nejsou díky tomu lepší... máme úplně jinou životní realitu, kterou bych si netroufla porovnávat. 

​Tak ja  tie rozdiely porovnávať  môžem, ale nemyslím tým nič v zlom, a rozhodne tým nechcem povedať, že dnešné matky / napriek rôznym vymoženostiam / to majú jedoduché . Vtedy mi práca v domácnosti  nevadila, a neľutujem ani teraz, jediné čo ma mrzí je, že kvôli tej otročine doma nebolo toľko času na lepšie využitie „ voľného “ času . Ja vám vôbec  nezávidím, naopak vám ten lepší životný štandart prajem. Vidím to predsa aj u vlastných detí , tie rodiny teraz žijú lepšie, a tak je to  dobre .

Četla jsem taky tip třeba na ředkvičky, okrájený uchovávat v misce s vodou. Asi by to fungovalo i na mrkev a kedlubnu líp než sáček. A toasty v sáčku žluťásek to zní hodně nelákavě

Garfie S tou hospodyní to asi může být i tak, že třeba uvaří kari nebo guláš, ale bez přílohy? To si pak umím představit tři dny v ledničce a nějakou rejži nebo něco si dodělat čerstvě.

Jo a moje babička, ještě starší než Blanka i Tak Betty , mě progresivně varovala, ať chlapa nezvykám na teplý večeře ještě tak umíchat lečo nebo ohřát polívku, co zbyla, ale žádný vyvařování velký!

Evaeva myslím, že  jsi tak o generaci mladší a pražská i s maminkou... to už taky bylo jiné. pocházím z venkova a to co popisuje Blanka si pamatuju od mamky i babičky...  já fandím každý,  která se domácnosti a rodinou nenechá semlet... ale ten standard mimo velký města a naše sociální bubliny, je pořád hodně takovej jako popisuje Blanka... Teda jemnější o ty technologie... a taky myslím že moje generace (45) hodně bojuje s tím nastavením a vzorci a byla vychovaná v "Girl power" .. ze kdyz si to odmakas,  můžeš být a mít co chceš..  jen se teda brutálně nadřeš... moc a moc fandím mladým, že a jak už to mají jinak a taky jim to moc preju... jen houšť 

K tomu dříve a nyní.  Moje máma přes týden nevarila,  všichni jsme se najedli ve škole a v práci.  Tak jen o víkendu a i toho se někdy ujmul táta.  No a já to mám podobně.  Přes týden instituce,  v sobotu hospůdka a v neděli teda já nebo muž.  Jeho to na rozdíl ode mě baví.  

Tabea mě by víc bavilo vařit jen pro sebe. Muž je dost konzervativní strávník, základ je maso s něčím, žádné velké výstřelky. Není žádný remcal, sní všechno, co uvařím, ale vidím, z kterých jídel má požitek, a která prostě sní, ale dobrovolně by si je znovu nevybral. Starší syn má jídlo ve škole, teplé večeře už nechce, takže ten jí rohlík. Mladší má svoje béžová jídla. Já teplou večeři chci, protože oběd odbývám pečivem se sýrem. Ale zase si vařit teplou večeři jen pro sebe, když je tam ten muž a stejně by si šel dělat toasty nebo vejce, to taky nechci. No zkrátka mám pocit, že naše kuchyňská praxe je o dost víc nasírací než uvařit si pro sebe, kdy a na co mám zrovna chuť. 

u nas se teda taky teply vecere nevarily, vzdyt vsichni jedli v praci/skole klasicky obed, tak proc. maminka teda sila obleceni pro celou rodinu. po vecerech, u televize.

no a znami dneska na vsi, maji 3 maly deti a nemohouci babicku a nevari vubec. vse si nechaji vozit, jak nakupy tak teple jidlo. takze v praze by to slo stoprocentne. ze to mame v hlave nejak nastaveny jeste neznamena ze to nejde zmenit.

Tabea mně taky nebaví vařit jen pro sebe ale ani pro ty frflalyPlus teď je k tomu jako bonus batole na noze. Kdyby všichni jedli, bylo by to super a bavilo by mně to o kus víc, aspoň třeba o víkendu.

AprilTwelve jo, určitě. To byla moje babička, všechno musela zvládnout sama, ani od nás si moc pomoct nenechala. Když jsem jí jednou řekla, ať si jde lehnout (řešila na dálku v noci prasklou vodu nebo co to bylo), tak mi řekla, že si přes den v životě nelehla. U druhé si zas děda neuvařil ani kafe.

Aranel S těma ředkvičkama jsem to zkoušela a docela to funguje, jem trochu ztratí červeň. :-) Jinak pochopitelně s hospodyní se můžeš domluvit jak chceš a jak ti to vyhovuje, ty jsi šéf. :-) Takže když někomu nevadí týden stará rýže, hospodyně asi problém mít nebude. Ale ta tvoje verze je pochopitelně lepší. 

My jsme jako malý dost často mívali večeře typu maminka došla cestou z práce do obchodu a přinesla deset deka šunky a rohlíky. K tomu se sedlo a jedlo se přímo z papíru. A to si pamatuju hlavně proto, že nám jednou učitelka (asi na občanské výchově) vyprávěla, že když už se někdo (ó ta hrůza!) odbývá studenou večeří, tak je děsně nekulturní si to alespoň nenandat na talíř ;o)

A teda hlásím se do týmu "bavilo by mě vařit pro čtyři, kdyby nad tím dva neohrnovali nos a třetí to nejedl víceméně z povinnosti" :o)

Blanka U nás se za sociku taky všechno točilo kolem vaření, zavařování a jiné drobné domácí práce. Ale to bylo pro to, že prarodiče měli menší hospodářství a co se urodilo, muselo se zpracovat a uskladnit. Měli jsme prakticky všechno domácí od vajec, mléka, zavařenin, až po maso. Díky tomu vím, jak chutná domácí sádlo a mliko od stračeny. A že dneska  lidi kupují a žerou strašný sračky. Pletla a šila máma i obě babičky, máma říká, že ji to  uklidňovalo, taky nic nebylo k dostání a hlavně nic se nedalo dělat, nikam jít a v televizi byl pořád néjakej sjezd. :D Já už to teda dost flákam, mám dvě práce, do toho péče o rodiče, ale brambory a zeleninu si vypěstujem vlastní, manžel je preper a až vypnou elektriku, tak nechcipnem a umíme si vypěstovat.  Šicí stroj mám, ale od roušek jsem ho nevytáhla.

Pinot Noir Ja taky vařím v pohodě a rada pro sebe. Jednak nezohledňujes kdo co jí a je to i rychlejší, nevím, dělám si nějakou omeletu třeba, rychlé těstoviny co dům dal, tři kousky panenky, zbytek dáš do mrazáku, nádobí minimum, bordelu na stole po jídle minimum;-)

BlankaJá nad tím přemýšlím obcas, třeba srovnávám mamku a sebe. To už teda nebyl skoro žádnej socik, potraviny koupila co chtěla, ale žila přesně tímhle životem, doma, rodina, vařit...Jenže mě přijde, že od ní nikdo nic nečekal, jen se postarat fakt o ty děti, vydělával táta, ač ona taky chodila do práce, ale s mnohem nižšími příjmy. Dneska mi přijde ten tlak na ženy takový velký (ale možná si ho jen sama vytvářím nebo tak říkám a není to tak). Ale přijde mi, že (teda spíš já sebe) asi nutím furt k nějakejm výkonům ve více rovinách, prostě mít dobrou práci, uživit se s ní sama, do toho matlat ty věci kolem děti, fakt se jim věnovat a nejen rozdávat večeře, domácnost nějak vést, nějak vypadat, trochu premejslet o zabezpeceni na stáří, nebejt blbá a m pracovat na sobe...u svoji mamky ani babičky jsem nic takového neviděla. Jako pracovaly hodně, ale zároveň bylo vidět, že všechno to zavařování hrášku a broskví je vlastně i baví. Ale samozřejmě mám i takové kamarádky, co jen tak plujou životem tomu říkám;-), jakože méně pracujou třeba a třeba polévku a hlavní chod najednou v životě neuvarily:D, trochu jim závidím to nastavení. 

Mně teda na domácí přípravě jídla předem připadá složité až nemožné vychytat technologii zchlazování. Myslím, že velké provozy v tomto mají dost přísná pravidla, aby jídlo opravdu několik dní vydrželo bez újmy. Cíleně víc porcí vaříme o víkendu u jídel typu chilli con carne, guláš, maso s omáčkou a přijde to do krabiček zamrazit... ale rýži radši uvařím vždycky čerstvou, o těstovinách nemluvě.

Promazávám si ovšem o den dřív tousty s rybičkovou pomazánkou, těm mírné provlhnutí vysloveně svědčí.

Karja tak těstoviny si taky uvařím, nebo vajíčka.

Polévku a hlavní chod taky nevařím, protože to nikdo nejí.

Jitka77 mam stejny nazor a tohle cilene vareni na vice dni neprovozuji. Maximalne udelat vecer lasagne na druhy den, protoze mi prijdou lepsi. Nejvic trpim u tchyne, kdyz prijedeme v patek vecer a ona ma navareno na nedeli

monis Nebo zelný salát, celerovou remuládu, prostě věci, které čas na rozležení potřebují. Některé zákusky jsou lepší později, třeba cheesecake. Když čekám hosty, naložit předem maso a čerstvě ho tepelně zpracovat...

Teď jsem vymyslela menu pro rodinnou oslavu, koukám

monis cíleně dopředu nevařím, ale sníst jídlo uvařené předevčírem mi vůbec nevadí, pokud je dobré a pokud to nejsou brambory, těstoviny, nebo cokoliv jiného, co se uvaří za pár minut. Pokud to jídlo někdo uvařil chutně, nevidím důvod, proč bych měla trpět.

Já tedy u tchyně taky vždycky u jídla trpěla, a to ho měla vždycky čerstvé (jak jsem tu už psala, někdy tak čerstvé, že já už jídlo dávno snědla a pak si teprve všimla, že ostatní nejedí a čekají na nějakou součást, kterou tchyně teprve vařila ).

Jitka77 jasne, vzdycky budou vyjimky, ale treba kynuty kolac s drobenkou, ktery na navsteve pravidelne jime je dle meho treti den uz nedobry

Pinot Noir ja jsem asi uz zaujata, protoze zrovna u te tchyne mi vadi nakladani s potravinami celkove. Hodne bere uz hotove veci z mrazaku a ja kdyz pak vidim, jak jidlo nesnedene tri dny zamrazi na jindy, tak mne to duverou nenaplnuje.

monis jo, tak tomu rozumím. 

Já pro vaření velmi vítám požadavky na konkrétní jídlo. Teď mě potěšila zřítelnice s kamarádkou, který si naporoučely skoro na tejden. No proč ne, to se hned líp nakupuje a plánuje... 

Kupodivu začaly smaženým sýrem (pražská lahůdka kterou si pamatovaly z loňska ), pokračovaly přes spahgetti bolognese a chilli con carne až po nějakej ten rychlej stejk, losůska apod. Ve městě jsme to proložily burritem a pizzou... a samozřejmě denně litrama mýho speciálního vývaru dlouho taženýho, velmi vhodnýho po pivní noci

Naštěstí žádný omáčky, ani svíčková nehrozily... i když kámoška (takto s matkou Češkou) teskně pravila že vůbec nechápe proč jí to doma nevaří. No nebylo nic, zřítelnice omáčky nejí

Mezitím se ozval i mladej pán že by nutně potřeboval kýbl buřtguláše... dostal ho taky když už jsem občas musela k plotně. Tak když si řeknou, můžou mít co chtěj.

Teď se s milostpánem těšíme, že si můžem dát i něco co by mladý nepozřeli, třeba čočkový kari