Garfie Ja myslim, ze jsem nebyla v jednom, uz je to par let, prave mi to prislo I tak pekne napojene vsechno.
Luna To mi pripomina moji kamaradku, ktera je z vesnice, kde je polovina lidi jeji pribuzna. Pac tata z velke rodiny si vzal mamu z velke.rodiny, oba ze stejne vsi. Tam uz ani nevedi, kdo je kdo. Z mych znamych vrstevniku uz nikdo nema nikoho ze stejne vsi, holt facebook a tinder do toho hodil vidle:-D.
Mutziputzi Babička je super!! 
Janulik03 Ale to zas ne, do určitého věku jsem měla pěkné dětství. Třeba nedám dopustit na vesnické jednotřídky, za ty bojuju! Tam nás bylo pár, byli jsme super parta. O to horší byl ten přesun do sídlištního 2. stupně, kde jsme to dostali sežrat, že jsme z díry.
To teda nerada vzpomínám. No a pak mi vadilo, že se tam nedá nic dělat, rozumíš, byla jsem taková ta pseudointelektuálka, co poslouchá v divadelních kavárnách chytré rady do života a to u nás nešlo.
A další věc je, že já se o mnoha věcech vyjadřuju příliš expresivně, přitom to tak samozřejmě nemyslím.
Moje dědinka mi nevyhovovala pro život, ale třeba když jsem se tam po delší době vrátila a zjistila, že můj sáňkovací kopec je zastavěný hnusnýma rádoby designovýma vilama, tak jsem to fakt obrečela. 
No, težký se mnou noooo...
Luna Počkej, jak budeš ráda, až postpubertální potomci přes noc vypadnou z domu a budou někde přespávat!
radosti:
1/ půlden nebo aspoň pár hodin jen pro sebe, kdy nemusím vůbec nic
2/ kafe "s babama"
3/ tříletý prcek, který se tváří, že je se mnou rád
4/ dobré jídlo na příjemném místě
5/ setkání s rodinou, třeba jen na kafe, nejlíp spontánní neplánované, to bývá největší pohoda
6/ pohled do kraje po vyšlapání kopce na kole
bylo by toho víc, ne nutně v tomhle pořadí
Pro mladýho člověka ideální místo, pro život s dítětem už se mi to tenkrát tak nelíbilo, přeci jen vypustit ho jen tak ze dveří na zahradu, jako můžu teď, to by neexistovalo. Mám jiný preference. Ale jak už jsem tu někde psala, já mám pořád možnost se v podstatě kdykoliv do Prahy vrátit, když chci, jsem za 40 minut v centru, tak mi Praha nechybí. A zase třeba na důchod bych si nádherně uměla představit, že žiju tam, kde jsem žila tenkrát, Bubeneč, Dejvice, Břevnov, Letná
To jo. Já jsem rozenej městskej člověk. A je zajímavý, dětství na Smíchově mám ve vzpomínkách "zelený" - furt v Kinský, v Seminářský, Dětský ostrov, Kampa v dosahu... a dvorky ve vnitroblocích. Příroda mi nechyběla... ani volnost a rozlet (ale byla trochu jiná doba, to je fakt).
Na Letný to z mého pohledu může být fajn i pro děti. Parky, hřiště, ale i pak dál ty praktický věci: na výběr z několika školek, základek... kroužky. Pro spoustu lidí je velkým bonusem nemuset dítě nikam vozit a šetřit čas, nervy a vlastně i peníze všem. Všechno v místě. Tu nemožnost vypuštění dítěte na zahradu (to je samozřejmě super) jsme se snažili kompenzovat co nejčastějším ježděním na chalupu nebo prostě někam ven... ale jak dítě rostě a má svoje zájmy a povinnosti... 
Janulik03 Já mám radost ze spousty věcí, skoro pořád :-). Aktuálně jsem fakt skákala jako malé děcko, když mi z hlíny vyrašily kaki nasbírané v Japonsku, jinak obecně z dobrého jídla, z večerního vína na terase, z dětí, ze setkání s kamarádkou, taky mě vždycky pohladí, když si přečtu nějakou pozitivní zprávu, která mi ukáže, že svět je ještě v pořádku, něco jako "parta surfařů dotlačila zpátky do moře velrybí mládě" nebo "hasiči vytáhli z kanálu malé štěňátko" , nebo když přečtu dobrou knihu, která nějak uvízne. Taky miluju cestování, takže mě těší jen tak projíždět levné letenky a vůbec listovat atlasem a přemýšlet, kam se jednou podívám.
K malým městům - když tak o tom přemýšlím, z naší třídy na gymnáziu, bylo nás 27, zůstalo "doma" po maturitě jen asi 4 nebo 5 lidí. Po VŠ nebo během času se vrátili 3. Ostatním se tam zůstat nechtělo a podle toho, co říkají, jsou rádi, že odešli.
Já jsem už jako holka chtěla bydlet v Praze, měla jsem tu prarodiče a moc se mi tu líbilo. Jednu chvíli po promoci už to vypadalo, že se dostanu jinam, už jsem i měla domluvené místo v jednom krajském městě, ale pak se naskytlo zaměstnání tady, tak jsem po tom skočila i za cenu, že jsme rok po svatbě bydleli v příšerném podnájmu v jedné místnosti s umyvadlem se studenou vodou a sprchovat jsme se chodili ke známým na kolej.
Radosti:
1) cestování, i třeba jen jet vlakem k prarodičům
2) dát si s kamarádkou pivo někde venku a nepracovat u toho
3) věšení prádla
4) pořádně uklidit a žít jako u lidí
5) zažít překladatelskej ajfr, kdy se cítím opravdu jako součást knihy a překlad jde jako po másle
V naši obci mezi kopci je nás ze ZŠ zpátky na vsi tak třetina, většina má vystudovanou VŠ. Ale, že by si někdo vzal někoho ze vsi nebo dokonce ze třídy? Pár výjimek by se našlo (ze třídy se "nespároval"nikdo). Ale uznávám, že my nejsme klasická díra, u nás je člověk za 20 minut ve dvou velkých městech.
Aranel věšení prádla? fakt? :D kvůli tomu, že voní? to bych ještě chápala, mě děsně nebaví uklízet suché (a zbytek pak žehlit)
Janulik03 rodina a pratele.. jsem stastna ze je mam, nekdy me stvou, ale vzdycky si uvedomim ze je fakt miluju. v mem veku uz neberu za samozrejmost, ze mam oba rodice.
jen tak me potesi kocky kdyz se projdou lisat, zahradka te je zelena a tuhle tamhle kvete, dobre jidlo, piti. kdyz se jdu jen tak projit. kdyz si prectu peknou knizku. takove ty male radosti. jo a naposled me moc potesilo kdyz se nam narodilo do rodiny nove miminko, to jsem si dokonce i rada pochovala:-) to z tech vetsich..
malem bych zapomnela na parfemy! ty me hodne bavi a vune mi umi zlepsit naladu
Aranel nesnasim veseni pradla! zaplatpambu za susicku
Janulik03 Mně dělá třeba poslední dobou radost každá cesta do práce, když jedu na kole. Nevěřila bych, že mě to bude tak bavit.
Zu Já to neumím popsat... prostě že je to takový čistý a voní to a můžu to ROVNAT a pak si to budu moct zase čistý vzít na sebe... Ani uklízení mi nevadí, ani žehlení.
Mytí nádobí nenávidím, přitom výsledek je taky čistej a voňavej. Akorát že v prvním případě pračka udělá tu špinavou práci za mě.
Úplně top radost, která nikdy nezklame, je jedna sice pracovní, ale v podstatě rodinná firemní akce, které přezdíváme "veselý víkend" - to je lepší než Vánoce.
Letní škola památkové technologie - to je sice taky pracovní, ale teď jsme byli pět dní v Uherčicích třeba, a je to jako dovolená za plat.
Když můžu vylézt někam na lešení, nebo na věž, rozhlednu. Když jedeme na výlet s kamarádkama. Když jedeme na dovolenou s mužem a jeho rodinou. Když jedeme na jakýkoli výlet s mužem Psí závody. Výstavy výtvarného umění, v tom jsem širokospektrální. Když jdu v pátek po práci do knihovny a těším se, co si zase přinesu na čtení. Když si s kolegy skočíme na kafe po obědě, objevili jsme teď nové zdroje.
A to by tak pro začátek stačilo
Aranel já ráda věším, ale se sušičkou jsem stejně byla nakonec ráda, že to odpadlo, jako i když jsem to dělala docela ráda, ne až tak ráda, haha. Mně domácí práce nebavěj žádný, závidím lidem, který uspokojuje, když si sednou do čistýho, mě na tom ubíjí ta marnost a nekonečnost, žádnej pocit z dobře vykonaný práce. Tu mám, když něco upletu nebo ušiju a je to konečně hotový, uklízení je jak tlačení koule do kopce
Aranel to je pravda, to i chápu, vlastně větší kusy OK, ale mě pořád padají ponožky na zem, tam začínám trochu zuřit
Aranel Jestli to nesouvisí s teorií mojí matky, že líný ženský soustavně perou, protože to vypadá, že něco dělaj
Mutziputzi 
hele, na tom by ale mohlo něco bejt!!!
