ja potlapkavam :-)taky chodim 12 dni vkuse a vzdy mam pocit,ze to nepreziju.Ted mam druhy vikend volno,ale na konci mesice me to ceka zas.A jelikoz tenhle mesic ma 5 vikendu tak to bude po druhe.:-/

Včera jsem byla na srazu ze základky a byla to strašná freak show. Napřed tam třídní rozjel asi třičtvrtěhodinovou one man show, kde jsme se dozvěděli úplně vše, co se mu za posledních deset let přihodilo a završil to tím, že se exspolužačky, které před x lety umřela mamka několikrát zeptal, jak se má máma, další exspolužák s dost úchylnou mírou pobavení popisoval, jak srazil nějakýho starýho pána na přechodu a hrozilo mu 18 měsíců ve vězení a nakonec za mnou přišla úplně náhodně jedna holka a se smrtelně vážným výrazem prohlásila, že jsem nějaká divná a co se mnou je, zřejmě si myslí, že mám rakovinu v terminálním stádiu. Výbornej večer. :D

Preto som bola iba na jednom zraze a na ďalšie uz nepôjdem.

Chápu, že to muselo být děsný, ale já jsem se upřímně zasmála. :)

Poslední dva, tři roky se nám do koupelny (západní okno)a kuchyně (jižní okno) stěhují zástupy bedrunek, které si následně zalezou někam do okenních rámů (jak se tam ty stovky vlezou nechápu). Průběžně pak v zimě vylézají zdechnout do prostoru, případně již mumifikované vypadávají z těch oken. Nevadí mi pavouci, hadi, ale bedrunky mi už od mala smrdí a fakt je nemusím. No a teď jsou všude. Zvláštní, že ostatní pokoje máme taky na jih a tam nejsou, nebo aspoň ne v tom množství. Potvory jedny tečkované!

A navíc to určitě nejsou sedmitečné, ale ty čínské potvory!

Jasně, počet teček i barva je velmi variabilní, ale ta normální sedmitečná tam není ani jedna.

Tak hrrr na ně!

Ja si jdu postezovat na vlastni pitomost a zbrklost: Vcera rano jsem zatacela s autem na prijezdovou cestu a jak jsem pospichala, tak jsem to napalila do obrubniku. Vubec to nechapu - normalne ridim tak opatrne, ze si ze me kamaradi delaji legraci. V zivote se mi neco takoveho nestalo - a ted, kdyz mam poprve v zivote nove auto, tak provedu takovou blbost! Fakt bych si nejradsi vazila par facek...

Tiež som bola na stretku,síce z gympla,len raz.Počúvať "vyťahovačky"  a predbiehanie sa niektorých spolužiačok,ktorá kde bola,čo má,koľkých partnerov mala a pod. ma fakt nebavilo.Zo základky sme sa nestretli ešte ani raz a vysokej školy sa stretávame taká zohratá minipartia pravidelne.S kým chcem,sa stretnem,zavoláme si,príp. napíšeme,ostatní ma netrápia.

A už keď som tu,posťažujem sa.Konečne som si našla čas a vyrazila som do obchodov kúpiť si čierne nohavice.Vyskúšala som ich veľa,ale buď mi vôbec nesedeli,alebo ak konečne áno,nepáčil sa mi strih alebo dĺžka.No a ako náplasť som nakúpila kopec iných vecí,ktoré som vôbec nutne nepotrebovala.Takže ma to stálo napokon viac ako nohavice.

Tak to pobavilo. Být bych tam nechtěla, ale čte se to pěkně  My měli sraz ze základky po 20 letech, no, bylo to zvláštní, protože jsem většinu lidí od základky neviděla, takže kolikrát jsem úplně přesně nevěděla, kdo je kdo a celkově to bylo chvílema takové zvláštní. Ale mělo to pozitivní vedlejší efekt, občas se od té doby scházíme v pár lidech a je to většinou zábava. Srazy ze střední jsou častější a celkově atmosférou nejsou špatné, vcelku se nikdo moc nevytahuje. Jen tam bohužel občas nedorazí zrovna ty, které bych tam nejradši potkala. 

Upřímně potlapkávám... Srazy ze základky u mne moc nemají smysl, strávila jsme s nimi jen prvních pět let a pak každý normální prchal na gympl.

Z posledního gymnaziálního srazu jsem měla smíšené dojmy, zachraňovala to naše matikářka, kterou jsme pro její osobitý humor milovali i za studií, jinak ovšem celkem nic moc. Ti, co studovali medicínu začali hrozně hrotit porody (této diskuse jsem se radši neúčastnila, neb nejsem zastáncem postupu "rodičku upoutáme na lůžko a nacpeme do ní vše, co jde" ), spolužačka, která ještě neopustila pubertální období satanistického kultu se hlasitě vyptávala "kdo že to ještě nemá fakany", spolužák pěl ódu na svůj (již desátý) podnikatelský záměr a při odchodu se ke mně jako doprovod nasáčkoval spolužák, se kterým jsme se během studií moc nemuseli. Během cca půlhodinové cesty domů mi stihl vyklopit celou svou vztahovou historii a na závěr se mne urputně snažil dostat k sobě domů se slovy, že vždycky cítil, že jsem jeho spřízněná duše.

Ha, když to tady čtu, tak musím poděkovat mým spolužákům ze základní i střední, že zůstali normální a oba srazy proběhly naprosto pohodově. Ale třeba u srazu ze ZŠ je to možná i dost dáno tím, že se s části vídáme docela často, máme děti ve stejné (jediné tady) školce, takže nemá co překvapit. :-)

Loni jsme měli sraz po patnácti letech z gymplu a bylo to bezvadné, dost jsme se nasmáli. Samí fajn lidi, ráda si to zase někdy zopakuju. Akorát třídního jsme nepozvali, neměl nás rád a my jeho taky ne.

Ted kdyz to tady tak ctu o tech srazech, tak me napada jeste jedna stiznost: Za par tydnu bude sraz nasi zakladky po 25 letech, kterého bych se hrozne rada zucastnila, protoze nase srazy se zakladkou byly vzdycky moc fajn. Bohuzel ale ziju ve Statech, takze jen tak si odskocit na sraz nelze. Doufam, ze mi byvali spoluzaci poslou aspon fotky...

My spíš přicházíme do fáze, kdy se najednou rozthrnul pytel se svatbama dětma :D do letoška byly za 10 let po maturitě ve třídě 3 svatby a 5 dětí, za letošek těch svateb přibylo asi 5 a děti tak 3 - asi to azčíná jet z kopce :D

Jinak jás e na minulém srazu právě na téma porodů se svými bývalými spolužáky dnes doktory pohádala, přišlo mi smutné, že čerství doktoři mají stejné názory a praktiky jako ti s dlouholetou praxí včetně zesměšňování cizího názoru a relativizování prožitků někoho jiného.... Jako já vím, že to mají doktoři v čr složité, ale nemusí si to zrovna vylévat na pacientovi, který je sám o sobě mnohem zranitelnější, neb zrovna trpí bolestí.....

Když jsme měli naposled sraz po maturitě, bylo to po takové spoustě let, že ta číslice některým z nás neudělala dobře. Ale vydařilo se to, dokonce na všeobecné přání bude příští ne po pěti, ale po třech letech.