Jé, my máme jednu takovou paní a ta furt mluví. Ale FURT, takový blbosti a komentáře, co zrovna dělá, kam jde, co bude dělat... Já ji už teda trochu ignoruju a odpovídám, jen když se vyloženě na něco ptá a trochu se tím bavím, ale zas já ji jen občas potkám někde na chodbě nebo ve skladu, nemusím vedle ní pracovat půl dopoledne. To by mi asi švihlo :-D
A predstavte si, ze o nasi dceri rekla ucitelka z MS, ze vsechny deti hodne mluvi ale ta vase dcera, to uz je na palici. Jak to doma proboha vydrzite?
Jednou jsem dceru hubovala a ona mi rekla: Jen si vzpomen, jak jsi byla stastna, kdyz jsem se ti narodila a ted mi se ke mne tak hnusne chovas.
Dobrý. A jak to doma proboha vydržíte? Nebo člověk časem otupí?
Posledni dobou jsem zjistila, ze mam dost casto vypnuto i jinde nez doma.
Ja se snazim ji vnimat ale... obcas proste nastartuju a zjistim, ze porad jeste neopustila tema, tak zase vypnu.
tak starsi mluvi tolik, ze se mladsi ve skolce nedostala ke slovu. ale ta taky umi, kdyz nema pobliz mluvciho, pusu nezavre. to bude tim, ze matka nemluvi, nekdo musi vyplnit to ticho.
Pamatuju, že když se z domu odstěhovala moje starší ukecaná sestra, najednou bylo strašné ticho. A naši na mě furt mluvili, vyptávali se, co bylo ve škole a tak....asi taky potřebovali to ticho vyplnit, hrozně mě to štvalo! :-D
to jsou ti lidi, co nezvladaji, kdyz je ticho. tak je mlcet a mlcet, ze. s tatou jsme byli schopni si v aute cestou z intraku, tou dobou to vzalo asi 3 hodiny, rict celkem pet vet. a jak nam bylo dobre!
jak je v duchodu, tak se taky nejak rad posloucha, kdo to ma vydrzet?
ale uplne nejhorsi byla moje byvala tchyne, ta se prosim nadechovala v pulce vety, takze se ji vazne nedalo skocit do reci (protoze, uprostred nadechu nebyl konec myslenky) a na konci myslenky, hned chrlila novou. no mela to vymakane, akorat ji nikdo z rodiny uz neposlouchal, presne ten system jako popisuje candance.
mam takovou zabavnou historku, uz treti den si dopisuji s PPL, protoze ridic nechal vyplacenou zasilku za bezmala tri litry v blizkem kadernictvi, bez dokladu, beze vseho. nastesti ji teda prodavacka vydala. navic neprisli zadne notifikace, ani emailem ani sms, volal az kdyz stal s balikem pred barakem.
nejdriv poslali vyjadreni, ze PAN ridic je prekvapen, protoze pry jsme byli domluveni, ze blizkym nakupaku je to pro mne neprijatelna vzdalenost. ale priste to tedy radsi odveze zpet do depa, k prosetreni. (asi jako potrestani zlobiveho zakaznika).
tak jsem odepsala, ze uplne staci, kdyz to necha v tom nakupaku. prisla odpoved, ze si mam tedy zasilku sama aktivne presmerovat, abych se vyhla komplikacim. jak to ale udelat, kdyz neprijde zadny email, uz slecna nesdelila. navic ted jeste na mne posila vyjadreni k jinym pripadum.
zlata ceska posta, to vam reknu. pouzivam je primarne, pokud mam na vyber, a tolik historek nemam za nekolik let.
Máte štěstí, že ta vaše tchyně už je bývalá. Já takovou mám (bohužel stále 
).A nejen, že má zmáknuté nádechy,ale navíc má potřebu každou větu opakovat ideálně třikrát. K tomu blbost střídá hovadinu...No,filtrujeme. Všichni. Akorát mě štve, že roky se svou matkou se na mém muži podepsali tak,že filtruje stále a všechny... Tudíž často se přistihnu,jak svoje věty opakuju aspoň třikrát, aby byla záruka, že mu něco v hlavě uvízne.Tím pádem se kruh uzavírá. A připadám si často jako svoje vlastní tchyně. Noční můra 
.
stěžuju si na pondělky!
poslední dobou jsou to psycho dny, včerejšek korunovaný.
samé jobovky, pracovní hrůzy, zásadní nepříjemná rozhodnutí, šoky a stresy.
na druhou stranu už mě v týdnu nepřekvapí naprosto nic.
přesně z tohohle důvodu se snažím mluvit co nejmíň. i když, co naplat, těch 20 tis. slov ven musí. takže si to vytrpíte vy tady!:-))
no a moje včerejší stížnost má ještě vývoj, takže: jestli mě s tatínkem na tu nejúžasnější dovolenou ever nepustíš, tak se k němu přestěhuju. ach jo. moje vzteklé já má sto chutí sbalit mu kufřík, a ta roztřesená matinka dušinka zas " no tak ať jede broučínek..."
a pak ještě nepublikovatelná řada sprostých slov
Postavila jsem si cykloláhev na vodu ke dřezu mezi špinavé talíře, byla dost od bahna, tak ať ji přítel umyje, když bude v tom nádobí. Láhev je pořád dost od bahna.
A dneska jsem jela v odpolední špičce z našeho konce Prahy přes Dolní Břežany a Zvoli dál. Tvl, jak tohle můžou lidi každý den dobrovolně podstupovat?!
no a moje včerejší stížnost má ještě vývoj, takže: jestli mě s tatínkem na tu nejúžasnější dovolenou ever nepustíš, tak se k němu přestěhuju. ach jo. moje vzteklé já má sto chutí sbalit mu kufřík, a ta roztřesená matinka dušinka zas " no tak ať jede broučínek..."
a pak ještě nepublikovatelná řada sprostých slov
Přeju velmi pevné nervy, protože je úplně dobře možné, ať to dopadne v jakékoli z možných kombinací pojede/nepojede, udělá přijímačky/neudělá přijímačky, budete moct za neúspěch, a v případě úspěchu na vás potomek bude dělat ramena. Jen si pro uklidnění opakujte, že vy jste ten rodičovský diamant, na kterém si dítě brousí svoje pubertální drápky.
kolko mu je? 14-15? je potreba si uvedomit dve veci: mlady muz potrebuje vzdorovat a hlavne potrebuje vzdorovat proti otcovi, matka je nahradny ciel, pokial je otec v tomto nepouzitelny (nekladie dostatocne velky odpor alebo naopak nie je ziadna sanca byt v zivote lepsi ako on - oboje je vo vysledku rovnaky problem).
takze ja by som vsetky prekazky z cesty odstranila, otecko ale nech si to v skole vybeha a zariadi sam a mladeho pana by som poucila, ze je to jeho vec, jeho zivot a tie primacky za neho nikdo neurobi. tymto by som celu vec uzavrela a dalej sa k tomu nevracala ani na podnet mladeho ani stareho pana. i ten kufor by som zo skrine vybrala, vsak nech si sam zabali. co sa tyka prispevku, tu dost zavisi od toho ako to mate dohodnute, ale ja by som neprispievala na nic s cim takto vnutorne nesuhlasim.
bohužel otecko by uvítal, aby šel na učňák (netřeba platit výživné tak dlouho)
tak niektori tatkovia su fakt frajeri to sa musi nechat. ja by som to so synom proste otvorenie prebrala, co od zivota chce a caka. nakoniec otec a jeho vyzivne nie je smerodatny. i keby sa jo sprajcol, mala som frajera na VS, ktoreho rodicia na tom boli financne tak, ze si od nich asi od druheho rocnika nebral vubec ziadne peniaze a pretlkal sa sam, chvilku niekde pracovat, potom si otvoril na intraku kopirku a tak rozne. ziadny vyvar z toho nemal, ale na zivot to nejak stacilo a hlavne sa naucil obracat. skole moc nedal, to je pravda, ale teraz sefuje jednej dost velkej firme.
tam ti poviem na povzbudenie este jeden pribeh: moj muz ma fakt dobreho kamarata, ktory sa vyucil (ani vlastne neviem, preco na ten ucnak siel). asi dva roky pracoval a potom zistil, ze fakt, ale fakt ho to nebude bavit cely zivot. siel a dorobil si tu maturitu, potom vystudoval jednu VS tu a druhu vo Francuzsku. (to bolo v casoch, ked ludia s francuzstinou zhanali stipendia lavou zadnou, pretoze ten jazyk prakticky nikdo neovladal). a bol to nejaky dost neprakticky humanitny odbor. potom nastupil ako agent do call centra (to si uz tazko predstavit horsi zaciatok kariery). kedze mal mozog v hlave a chvilu tam vydrzal, zacali ho povysovat az sa dopracoval na sefa toho callcentra. nakoniec skoncil ako sef celej ten spolocnosti, co tieto sluzby pre svoju matku poskytovala a dohadoval nejake akvizicie a tak.
Prej zlatá česká pošta, hahaha, zrovna na tu jsem si přišla postěžovat.
Čekala jsem důležitý doporučený dopis a usoudila jsem, že už měl přijít, tak jsem se zkusmo vydala na poštu. Dopis jsem dostala do rukou s razítkem "vrátit odesilateli" a jako důvod zaškrtnuto "nevyžádáno" (já jsem si ho vyžádala, ale mě se teda nikdo neptal). Měla jsem vlastně obrovský štěstí, protože kdybych šla na poštu až další den, dopis by tam už nebyl a já bych ho sháněla po všech čertech.
V tu chvíli u přepážky mi akorát klesla čelist a došly slova (a za mnou fronta), tak jsem byla ráda, že mám dopis, a vypadla domů. Teď zvažuju, jestli má cenu si stěžovat, protože nevěřím, že pošta svou chybu uzná, dočkám se odpovědi typu "doručujeme jenom do červených schránek a vy máte zelenou" a nakonec budu akorát ještě víc naštvaná.
