ano, to je velmi přesné. akorát teda se to nijak zvlášť rozvodem nezměnilo, bylo to vlastně stejné i předtím. než boj je to spíš totální neochota/neschopnost se nějak přizpůsobit, byť i zdravotnímu stavu vlastního dítěte.
já s rozvodem váhala právě proto, že jsem věděla, že já tomu sice uteču, ale dítě v tom bohužel pak zůstane samo.
Acho jo, to se hrozně čte. Taky mám kamarádku, co byla provdaná za regulérního psychopata....hrozný. Naštěstí (tedy naštěstí pro ni a její děti, ne pro novou partnerku) si pořídil novou rodinu a realizuje se tam.
Já si musím postěžovat na nějakého úchyláka, co nám brousí kolem domu a láká děti. Vyšetřuje to policie, děti dostaly ve škole kázání a rodiče varovný dopis. :-/ Fakt povzbuzující, naštěstí dítě téměř nikam nechodí samo.
Mam hned za rohem obchod, kterej ma i polskej sortiment (vegeta a spol, okurky atd). Evropsky chleba neni problem sehnat, delali dokonce jeden nemeckej, ten byl super a skoro jak ceska klasika. I bcyh si mozna i neco upekla, spis teda chleba moc nejim tak to nebudu pokouset. Je tu i nova pekarna francouzska, aaach, jejich sourdough je bozi.
Pekaren mame habadej. Ale tak muzem si neco otevrit ze jo, akorat jak to budeme transportovat? To mi ovsem moc s chutema na chleba nepomuze, kurnik.
Nooo, tak ja uziram obcas koupenou bagetu i v docela blizke proximite dalsich [eti obchodu kde maji chleba, se priznavam. A stezuju si na to, ze mi desne chutna chleba a vsechno podobny, asi si udelam pizzu na vecu a zitra nachos, samo ze low carb, ale tak aspon neco ze...
Stěžuju si, že mi před dvěma dny tahali osmičku a ještě teď mám nateklou celou tvář... 
sice jsem dnes vyfásla antibiotika, ale zatím nezabraly, tak tu sedím, čtu, chladím a doufám ;) a to jsem chtěla jít zítra večer do divadla, tak nevím...
když mě Japonsko nějak vůbec nebere 
Ale to severozápadní pobřeží USA a Kanady, tam bych jela z fleku hned
No dobry a tady nic jako!! Stezuju si na kvaskovou mapu, haha, ale treba je i nejaka vic internacionalni, nebo severoamericka.
Vsak se nahlaste i se zverinou a udelame vecirek!
stazujem sa na seba, lebo som zufalo neasertivna, kladiem dobro ostatnych pred svoje vlastne dobro a vsetky tie vycitky svedomia, ktore mam napriek svojej prehnanej servilite, uz musia byt regulerna diagnoza. uf, a je to vonku.
a stazujem sa na blizku osobu s histrionskou poruchou osobnosti = ukazkovou hysteriou v praxi, pred ktorou by som mala zabuchnut dvere a hlavu, ale... pozri vyssie uvedene. sakra.
Stezuju si, ze jsem pres leto nejak zapomnela oblekat si puncochace, normalne je rozervu uz pri oblekani, dneska dojdu do prace v cernych a vsimnu si, ze mi jede oko na stehne, tak si vezmu ze supliku nahradni telove, jdu se na zachod prevleknout a telove roztrhnu uplne zcela uz pri oblekani, takze tu ted sedim s holyma nohama...
teraz ste presne popísali mňa. Pekne ma to štve, a moja rodina to patrične využíva, doslova skáčem ako oni pískajú. Ak náhodou v nejakej svetlej chvíľke asertivity poviem nie, pretože sa mi to fakt nehodí, mám výčitky svedomia ešte niekoľko dní. Už mňa to už diagnóza asi je. Rozmýšľam nad psychoterapiou.
Chcu si postezovat na to, ze mam ted vycitky svedomi, ze jsem byvalemu priteli vcera nekyvla na “skvelou“ nabidku nezavazneho vztahu. Ta prisla rok a pul potom, co jsem se s nim rozesla, panc me po peti letech to nase nezavazny randeni prestalo bavit. On si pak hned nabrnkl nejakou novou, co se na nej vybodla letos v lete. A od te doby se u me pravidelne hlasi se skvelymi napady jako treba spolecna dovolena nebo spolecny vecer na gauci. Pro me to je hrozne ambivalentni, protoze ho mam rada, ale proste vim, ze kdybych na to kyvla, budu zas tam, kde pred par lety, a to nechci.
Vetsinou jsem to nejak zahrala do autu, ale vcera uz jsem se trochu nastvala a bylo to na mne videt. On mi pak psal a hrozne se omlouval, ze “to tak zkazil“ a ja mam z toho ted jeste spatny svedomi, ze jsem na nej byla hnusna. Pritom mam pocit, ze na takovou nabidku je vlastne nastvani i adekvatni reakce.
Stezuju si na ty vycitky svedomi, aby bylo jasno. A taky na to, ze to este furt resim, byt bych se rada posunula dal a nekdy v budoucnu treba i zvladla mit normalni vztah s nekym, kdo o to stoji.
Nevím, jestli si mám stěžovat na Mark and Spencer, že nedoručují do ČR, nebo na sebe, že jsem něco přehlédla... Nemáte s tím někdo zkušenost?
musim rict, ze dovolit sama sobe na nekoho se rozzlobit. dat mu to najevo, normalne rict "ja se na tebe zlobim, protoze..." je uzasne osvobozujici. a da se to naucit. snad ti to nebude trvat do ctyriceti jako mne:-)
jo, asis na to kapla, ze je dulezity umet dat najevo negativni pocity.
ja mam tohle hrozne zablokovany a propojeny s pocitem viny (jakoze se na nekoho zlobim a on je ted kvuli me smutnej). do ctyriceti mam este osm let, tak snad se tam nejak dohrabu :D
Mno, jsem na tom podobně, tak jenom doufám, že se k tomu umění říct ne bez následných výčitek jednou prohrábnu aspoň do těch 40, jak píše Viktorka od splavu :-).
no. takze. najvacsi gol je, ze ja som terapiu skusila a po 13 mesiacoch musim povedat, ze som tak zufalo neasertivna 
, ze neviem ani vlastnej terapeutke povedat, ze je to cele zbytocne a vobec mi to nepomaha, ale nechcem jej to povedat, aby som ju nejako neranila (aj ked si uvedomujem, ze je to absolutne absurdne).
Zina: ja dufam, ze sa do styridsiatky naucim nahlas povedat cokolvek, lebo ja uz iba tak vejem vo vetre mam pocit :-)
tak to je gól možno dopadnem podobne :-)
Si z toho nic nedělejte, já zas takhle chodím někam, kde je to trochu nad moje finanční poměry, protože ten člověk, co to vede, je teď v takový životní situaci, že ty peníze prostě hodně potřebuje...
By som sa s dovolením pridala do klubu neasertivity a výčitiek svedomia keď poviem niekomu nie. Ale už sa pomaly učím aj povedať niekomu, že som na neho nahnevaná, ale teda príprava mi trvá pár dní... A potom potrebujem zase pár dní aby som prekusla tie výčitky svedomia 
Mňa tak čiastočne vycvičil bývalý partner, ktorému keď sa povedalo nie, tak sa so mnou nerozprával, týždeň, dva.... a vôbec vedel vytvoriť takú atmosféru, že by jeden neveril. Nie sme spolu už 5 rokov a ja sa ešte stále zbavujem toho "strachu" povedať si svoje. Asi som mala ísť na terapiu, občas nad tým ešte stále uvažujem.
tak to je gól možno dopadnem podobne :-)
dufam, ze nie! ja sa preto sama pred sebou citim strasne hlupo... ale zasa, s odstupom casu mam arzenal vtipnych historiek ;-)
