:-) o ou. chapem (aj nechapem). no je nam toto treba? ach jo. myslim, ze aj ludska dobrota a sucit ci empatia by mali mat jasne definovane hranice, lebo sa to dokaze velmi lahko pretocit z dobroty do hluposti. a clovek by asi mal pomahat len do tej miery, aby to neuberalo z jeho vlastnej kvality zivota. povedat si to viem, ale aplikovat to v praxi... ACH JO.
Reakce na palahniukowa; betsey a Potrefenáhusa:
Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Moje terapeutka (skvělá) mě učila větu "Jsem Katrin a žádám vás o váš respekt". Tuhle větu jsem nacvičovala. Trénovala jsem doma, když jsem věděla, že mě nikdo neslyší, haha. Od tenkého přiškrceného hlásku jsem se postupně přes prosebný tón dostala k neutrálnímu.
Vyjadřovat negativní pocity a umět říkat ne je pro mě jedna z podmínek přežití.
A ano, přišla jsem na to až s blížící se 40 
:-) o ou. chapem (aj nechapem). no je nam toto treba? ach jo. myslim, ze aj ludska dobrota a sucit ci empatia by mali mat jasne definovane hranice, lebo sa to dokaze velmi lahko pretocit z dobroty do hluposti. a clovek by asi mal pomahat len do tej miery, aby to neuberalo z jeho vlastnej kvality zivota. povedat si to viem, ale aplikovat to v praxi... ACH JO.
:-) o ou. chapem (aj nechapem). no je nam toto treba? ach jo. myslim, ze aj ludska dobrota a sucit ci empatia by mali mat jasne definovane hranice, lebo sa to dokaze velmi lahko pretocit z dobroty do hluposti. a clovek by asi mal pomahat len do tej miery, aby to neuberalo z jeho vlastnej kvality zivota. povedat si to viem, ale aplikovat to v praxi... ACH JO.
:-) o ou. chapem (aj nechapem). no je nam toto treba? ach jo. myslim, ze aj ludska dobrota a sucit ci empatia by mali mat jasne definovane hranice, lebo sa to dokaze velmi lahko pretocit z dobroty do hluposti. a clovek by asi mal pomahat len do tej miery, aby to neuberalo z jeho vlastnej kvality zivota. povedat si to viem, ale aplikovat to v praxi... ACH JO.
Bych ještě dodala, že to trochu ztěžuje to, že když okolí není od vás na odmítnutí výpomoci nebo celkově na nějaké pro ně negativní sdělení zvyklé a vy mu ho najednou uštědříte, tak to většinou nese hůř než od někoho, od koho na to zvyklé je.
Aspoň u sebe to tak pozoruju, ale pracuju na tom, protože jinak jsem taky dost zoufalý případ typu "nemůžu to odmítnout, protože bych mu ublížila/ranila ho/ – přestat tam chodit/platit, umřel by hlady" a občas už na to prostě nemám volnou kapacitu :-).
Přesně!!!
skvele, vyzera to, ze ste na dobrej ceste (az na to spamätavanie sa z tych vycitiek svedomia :-D :-))
tiez mam skusenost s clovekom, ktory v krizovych situaciach nerozpraval a bolo to peklo. ale mam skusenost aj s dalsim extremom: clovek, ktory sa vykrical, vyplakal, vyventiloval, vytiahol veci stare x rokov, podpichol a trafil do najcitlivejsieho miesta a potom buchol dverami. a o 5 minut sa to cele zopakovalo. niekolkokrat po sebe. to je snad este horsie ako to ticho (+ hytericke zachvaty neratam...).
no. takze. najvacsi gol je, ze ja som terapiu skusila a po 13 mesiacoch musim povedat, ze som tak zufalo neasertivna 
, ze neviem ani vlastnej terapeutke povedat, ze je to cele zbytocne a vobec mi to nepomaha, ale nechcem jej to povedat, aby som ju nejako neranila (aj ked si uvedomujem, ze je to absolutne absurdne).
Zina: ja dufam, ze sa do styridsiatky naucim nahlas povedat cokolvek, lebo ja uz iba tak vejem vo vetre mam pocit :-)
wau, ako ste dokazali reagovat na troch ludi naraz...? ;-) ja som majster vo viacnasobnom poslani jedneh prispevku, ako ste si isto vsimli, ehm...
u mna to nie je len o tom povedat nie. podla mojej terapeutky (to je vetna konstrukcia, haha) chodi vacsina ludi na terapie v pripade, ze reaguje prehnane emotivne az afektivne. moj problem je ten, ze ja vobec nereagujem emotivne a ani afektivne, neviem vyjadrit nielen nesuhlas, ale ani lutost, zlost, radost... reagujem prehnane racionalne: mam v hlave take grafy stromoveho typu s najroznejsimi reakciami a vzdy podla situacie a akcie moju reakciu vyhodnotim, rozanalyzujem a z tohto zasobnika vyberiem to, co cloveka najmenej rani, resp. ho najviac potesi, ale nic to nevypoveda o mne a mojom prezivani a preto som nestastna. som asi robot :-/
a stazujem & ospravedlnujem sa vsetkym za tie mnohonasobne sa opakujuce komentare, pardon.
Ok, dievčatá, skupinová terapia alebo kurz s nácvikom niekde v okolí nefrčí? Inak v tomto smere zvyknem odporúčať knihy od Tomáša Nováka a ani tak toľko nerozoberať, ako nacvičovať, pomaly, od malých bežných situácií (ako poslať predbiehajúceho sa na koniec radu), postupne cez ťažšie až po podobné záležitosti.
Inak je super, že si to na racionálnej báze uvedomujete, to pomôže nepadnúť do toho istého zase.
A tá zvýšená empatia z vás robí dobrých ľudí, aj keď zraniteľnejších.
mam taky zkusenost s obema extremy a nedokazu rict co je lepsi... spis zalezi nakonec na tom, jaky ten clovek je a jestli ma zajem nejak tu krizovou situaci resit, i kdyz po svym
me teda k vyjadreni negativnich a odmitavych postoju primelo jen to, ze nebylo zbyti. nakonec pud sebezachovy zvitezi:-) asi jsem se na stary kolena zacala mit rada:P
Eh, tak ono je najlepšie asi niečo medzi tým. Ja som skôr ten typ, že potrebujem veci vyriešiť hneď. A neznášam keď niekto vyťahuje staré krivdy! Moja pamäť je veľmi milosrdná, ja si fakt nepamätám každú hovadinu, ktorú mi niekto povedal pred šiestimi rokmi...
Človeku trochu pomôže priznať si, že fakt sa nemôžem zavďačiť všetkým na svete a nie všetci ľudia ma budú mať radi. Takže si treba vážiť sám seba. Len je ťažké sa k tomu dopracovať 
Mne hodne pomohol pobyt v zahraničí. Bývam v Londýne už 5 rokov a z toho som nejaký čas bola úplne sama (kým som si našla kamarátky), takže som bola prinútená byť asertívnejšia ako zvyčajne.
raz sa mi podarilo poslať človeka na koniec radu! Klepala som sa z toho ešte týždeň :-) U cudzích ešte ako tak, tam si myslím, že by som ešte s trochu nácviku tú asertivitu zvládla, horšie je to s rodinou. Ale možno kombinácia terapie, motivačných kníh a nácviku by mohla zabrať. S nácvikom vlastne môžem začať už tento víkend, príde sestra, to znamená, že obvykle jej robím celý víkend taxikára. Tak si držím palce, nech sa mi ju tentokrát podarí aspoň raz poslať autobusom
Ani nevím :-)
Ano ano, mám to stejně - reaguji racionálně a co nejvíce pozitivně, ohleduplně a tak. Preferuji, když můžu říkat lidem pěkné věci a měla jsem sklony to přehánět (takže si někteří začali myslet, že jsem úplně blbá a začali se tak ke mně chovat).
Problém nastal, když se ty nahromaděné negativní emoce začaly "vrážet" do těla a přišly problémy se žaludkem, bolavá záda a nakonec totální vyčerpání z toho, že jsem pro všechny všechno udělala, zařídila, vyslechla, podpořila... a pro mě nikdo nic.
Jak píše Viktorka - je to pud sebezáchovy.
Jak píše Slniečko - chce to nácvik.
Terapeutce to řekněte. Jinak tam marníte čas, opravdu. Držím palce.
+ carries: ono je to asi presne o tom - vazit si sam seba, mat sa rad, uvedomovat si svoju cenu a spravat sa sam k sebe tak, ako to ocakavam od ostatnych... ale to uz by som zachadzala do takych temnych zakuti, ako je sebavedomie a k tomu ja nemam co povedat :-)
a inak, mne velmi pomohol moj pes. lebo ku mne sa spravajte, ako chcete, ale NIKTO NEBUDE ZAMETAT S MOJIM PSOM :-) ehm. na MP niekto raz napisal, ze jeho dieta dokaze prelomit lady tam, kde by on iba jemne tukal - tak to v ramci socialnych vztahov dokaze aj ten moj maly vlk.
suhlasim do bodky - aj s tym, ze clovek vo vysledku vyzera ako debil (a tak s nim aj jednaju) + ked sa to zacne prejavovat fyzicky, to uz je masaker (preto som sa rozhodla pre terapie - bolesti brucha, hlavy, kolapsy, infuzie...)
dakujem! drzte sa! :-)
Jaj no tak to ja mám tiež. Keď odmietnem/nepôjdem/neurobím, tak dotyčného strašne raním... Občas treba myslieť v prvom rade na seba.
Ja by som chcela byť natoľko asertívna, žeby som povedala ľuďom (slušne samozrejme), aby si zložili ten batoh z chrbta keď je metro plné, aby sa nepredbiehali, koniec rady je až za mnou, nie traja ľudia predo mnou a podobne. Pretože to mlčky pretrpím, v duchu soptím a potom si vylievam dušičku doma priateľovi, na čo sa ma on logicky spýta a prečo si nič nepovedala? Holt, nedalo sa mi.
jeste k tematu dodam, ze kdyz mam tendenci sklouznout ke starym navyku (jako uple se toho clovek asi nezbavi a ani bych nechtela, ja chci byt hodna;-), myslim na jednu znamou, ktera je extremne asertivni, ale fakt totalne sebestredna osoba, a uplne normalne s ostatnimi vychazi, fakt neni zadny vyvrhel, proste to jde i tak. neni zla to vubec, jen ma samu sebe na prvnim miste. a kdyz se nad tim zamyslim, je to naprosto v poradku
Super, gratulujem!!! Druhý krát sa budeš klepať už len 3 dni a desiaty krát ti to už ani neprííde. A keď zistíš, že zvládaš túto jednu vec, pridaj si druhú. A rodinu nechaj zatiaľ na neskôr.
