dakujem. problem je, ze uz som v tom zahrabana: nielen fyzicky (pribrala som, sediviem extremnou rychlostou, som desne unavena a nervozna), ale hlavne psychicky + moj pracovny vykon je taky, ze vlastne ani nie je. a okolo bojove pole. treba vydrzat.
Objednala jsem si látku.Balíček vážil 0,57kg. Pošťák mi v pondělí cinknul na zvonek,že si mám dojít na poštu,jelikož to už nepobral,má toho moc. No a protože musím sestře něco poslat,jdu v úterý na poštu a jen tak mezi řečí se slečny zeptám,jestli je normální,že mi zásilky nebudou chodit,když toho bude mít zrovna doručovatel hodně. S vážnou tváří mi sdělila,že ano,je to dost možné. Přijala můj balíček k odeslání (včera) a dnes mi přijde sms,kde mi píšou,že zítra uplyne 15 dennílhůta k vyzvednutí mé zasilky a jinak mi to posílají zpět. Zkontrolovala jsem číslo na dokladu,jestli je to opravdu to včera poslané a zjistím,že z příjmení ségry vypustila slečna slabiku a tak je na papíře úplně jiné jméno. Chápu,že je blbě platí,ale že na každé pozici sedí blbec...Na jeden týden je toho moc. A to je středa 
Právě jsem si zadělala na pořádný pracovní průšvih. Nevšimla jsem si e-mailu, blbě jej přečetla a nereagovala na něj a čekala na jiný, na základě jehož jsem měla něco připravit. A hlavně celý ten konkrétní projekt se mi nedaří už od začátku (nevyřešené kompetence, zbytečný spěch, moje nervozita protože dělám něco čemu nerozumím). A do toho prostě udělám další takhle zbytečný kopanec... A je to docela důležitý klient.
Zítra dostanu kartáč, jsem si tím zcela jistá. Dostanu ho zaslouženě.
Jako když se něco začne podělávat, tak pořádně a až do konce. Achjo.
stěžovat si, stěžovat si, stěžovat si
Už skládám stížnost.
Vím, je to vyčerpávající. Také jsem se nechala do něčeho zatáhnout víc než bych chtěla. Blízká osoba se asi rok psychicky hroutí, chvíli dobrý, chvíli hrozný. Cokoli se jí "stane" a bohužel občas i vážné věci, ale většinou drobnosti, to jí úplně rozloží. A já jsem ta co vyslechne, navrhne řešení, přijede, zařídí. A furt se bojím co bude příště.
Jsem úplně vysátá, špatně spím, nesoustředám se na práci (viz. výše), jsem podrážděná a po každém rozhovoru s ní příšerně unavená (fakt jakoby i fyzicky).
foto šatů bude v příslušném vláknu koupit/nekoupit, ať nejsem OT
Já vím, že je to tady stěžovací vlákno, ale vzhledem k tomu, že to tu čtou i mladý holky: zase tak strašný to po třicítce, čtyřicítce neni... :-).
To je fajn slyset 
Jeste mi par let do tricitky zbyva, tak aspon vim, ze se nemusim bat strasne moc, ale jen trochu 
Hele, víte co mi pomohlo vyrovnat se se stárnutím? (jako vyrovnat....no, tak nějak...zhruba). Uvědomila jsem si, že všichni stárnou se mnou. Moje kamarádky, rodina, známí, třeba i herečky mé generace....prostě, že všichni jdou se mnou, nevím jak to lépe vyjádřit. :-)
tak to sme vo velmi, velmi podobnej situacii. zelam vela, vela, VELA sil, alebo asi skor rozumu, aby ste sa dokazalli odputat, vydychnut si a nastartovat, drzte sa a spravte si v dohladnej dobe nejaku (hoci malilinku) radost.
P.S. verim, ze aj ten pracovny pruser s mejlom (a vlastne cely projekt) dopadne uspesne :-)
Moc děkuji. Radosti si dělám, docela hodně :-) tu dobré víno, tu podzimní výlet. Já se nemám špatně, ale furt mi ta situace vykukuje jak bubák přes rameno. Furt se vevnitř trošku klepu co bude dalšího.
Práce... já už dostala kartáč tolikrát :-) spíš mě mrzí, že ta chyba je tak pitomá. Už to mohlo být hotové.
tak ja ako introvert starnem s radostou: kym v puberte som sa musela kolektivne bavit (napr. maturitak a pod.) a aspon nejaka ta prilezitostna socializacia bola ocakavana a ziaduca, strasne sa mi po dvadsiatke ulavilo, ze byt doma v piatok vecer (a ktorykolvek iny vecer a den) uz nie je taka hanba a tak strasne divne, ako pred rokom, dva; rovnako je to s vyzorom - plet, vlasy, oblecenie - ano, aj ja si viem zanadavat, ze "nemam co obliect, mam priserne vlasy, paradoxne pubertalnu plet a paneboze, zasa som pribrala" (a i.), ale s rokmi viem, co mi slusi, ako sa o seba starat, co na mne funguje/nefunguje. obrovskou vyhodou je nezavislost (vo viacerych smeroch), ktoru mi moje starnutie prinasa. a tak nejak zo mna postupne opadava tlak naplnat (absolutne vsetky) ocakavania vsetkych dookola, uz si ja urcujem priority. zatial to vidim pozitivne, uvidime, co zivot a roky prinesu, som aktualne pred triadsiatkou a konecne si nemyslim, ze keby som bola (napr.) stihlejsia, bola by som stastnejsia - bola by som iba stihlejsia. tak nejak sa paradoxne aj napriek vsetkym okolnostiam zacinam vzivat sama so sebou a mat sa rada, lebo s pribudajucimi rokmi sa lepsie poznam a viac si rozumiem, co sa odraza aj v inych oblastiach (a stazujem sa na to, ze pre niekoho to moze byt (aj je) problemom - aby som teda ostala v spravnom vlakne).
to jste napsala moc hezky. při té příležitosti si teda postěžuju (protože se to k tématu hodí zrovna dvakrát:-))
když jsem byla mladá, byla jsem fakt hezká, teď zpětně už to vím - samozřejmě jsem měla mindráky, styděla se, neuměla komunikovat s druhým pohlavím... no děs, zpátky bych to nechtěla ani zanic. no a teď, co jsem se se sebou sžila a naučila se mít ráda i se si celkem líbím, tak - už je to pomalu pryč. nestěžuju si, chraň bůh, akorát teda bývala bych, dostat rozum zavčasu, mohla být spokojenější o dost dřív a mohla jsem si to trochu víc užít:-))
Nemám rada prednášať o veciach, ktorým poriadne nerozumiem. 
Na prípravu som mala len pár hodín, prezentáciu mám síce hotovú, ale dúfam, že sa nikto na nič nespýta, achjo... Súčasťou je vysvetlenie postupu riešenia príkladov a keď som sa ich snažila sama prepočítať, vychádzali mi inak, ako majú podľa oficiálneho riešenia
ano, presne tak: v puberte som sama seba povazovala za priseru a aka som bola kocka! a ked som zo seba dokazala spravit kocku vtedy, bez vsetkych tych skusenosti a moznosti, ktore mam dnes, tak teraz mozem byt este vacsia kocka. tak nejako to vnimam, viem si uzit aj to, co som kedysi povazovala za nedostatok, napr. jemne pehy zo slnka, vlnite vlasy... stazujem sa, ze som sa za seba hanbila celu pubertu :-D ale aspon som na to prisla relativne skoro :-)
ak sa Vas niekto nieco neprijemne spyta, odkazte ho na Vas mejl s tym, ze Vas dotycneho zaujem tesi a nacrtnuta problematika si vyzaduje komplexne rozobrat bla bla blaaah ;-)
To mám za to, že som taká dobrosrdečná a vzala som zastupovanie za kolegu, ktorému sa termín nehodil... ale asi nebudem až taká dobrosrdečná a prípadných záujemcov o hlbšie rozobranie problematiky odkážem rovno na JEHO mejl 
no vyborne!!! :-D tak to sa mozete pekne nahodit a ist si to tam vlastne uzit ;-)
Tak oficialne zacalo obdobi, kdy jsem strasne, ale strasne oskliva. Vylezly mi vsechny vrasky a vsechny speky.
Dennodenne nemam co na sebe, ale fakt nic. Vsechny moje veci jsou osklive, nemoderni a neslusi mi. Nakupy to nespravej, protoze NENAVIDIM nakupovani, navrch maj vsude hnusny veci, ktery mi taky stejne neslusej. Přesně jak psala Jina realita, samej odpornej samet a hnusny strihy.
Nemam ani jedny boty bez podpatku, jenze pracuju na Vaclavaku, takze vsechny moje boty jdou pomalu ale jiste do kytek. Až se rozpadnou, budu cho´dit bosa, jak ty magori od Hare krisna, co tam couraj po namesti sem a tam. Protoze nakupovani bot nesnasim ze vseho nejvic.
Neuveritelne mi elektrizujou vlasy, takze jsem si koupila antistaticky sampon, jestli to zejtra nebude lepsi, prisaham, ze vystracham na MP adresu catherinne a pujdu na holo.
Je mi porad zima, neustale, cely den. I v noci.
Za ctrnact dni mame jet na dovolenou, ale asi budeme sedet doma, protoze nejsem schopna koupit zadny letenky, nic se mi nelibi, co se mi libi je drahy, co neni drahy je v zime ... Misto toho mohutně prokrastinuju a prskam na vsechny strany.
A to teprve ZACINA listopad 
