Stěžovací vlákno

Přebírání si pamatuju dodneška!

A ta guma, tyjo, no, to bych čekala, že se asi bude různit... Já si matně vybavuju nějakou skákací sekvenci, že úplně na začátku se skočilo oběma nohama doprostřed, a na konci té sekvence se musela ta jedna strana gumy zvenku nabrat nohama a s ní přeskočit tu druhou, aby se překřížily, a pak jen vyskočit na místě a pustit to zpět... Kdybych si teď v kanclu napnula mezi židle gumu, tak si možná vzpomenu, ale máme tu jen kolečkový křesla sakra, bych musela zaháknout za opěradla a skákat rovnou tak čtverky. :D

A abych přidala svou trošku do retro cukrovinkového mlýna, tak moje dětské nej byly sušenky Dalida (Dvě podlouhlé tyčinky v čokoládě, něco jako miňonky) a Vanda (sušenka ve stříbrném obalu, s citronovou příchutí).

Té Vandě myslím předcházela tyčinka Havana (ve stříbrno-žluto-červeném obalu, podlouhlá úzká oplatka v tenké vrstvě čokolády a se svěží příchutí). Tu jsem milovala.

Možná různilo, ale jak to popisuješ (držím se domluvy z nerdského vlákna :-), tak si myslím, že jsme to skákali úplně stejně. Tej ještě jestli je to v té knížce, co linknula Potrefenáhusa, taky tak... 

Jasně, to závěrečné nabrání nohama a výskok. To si pamatuju perfektně. Začátek a prostředek hodně matně. 

jovo! to jsme si nechávali zmrazit v mrazáku a pak jedli jako zmrzlinu...

ale co mi děsně chybí je biokys, chjo! naslano a studený v létě - to byl nejlepší!

Jogurt jo, taky kysaná smetana a zakys v hranatým obalu, ale to jovo si vůbec nevybavuju..asi ho u nás neměli..?

já si ho pamatuju už taky docela matně, asi jsem byla malá, ale hlavně mi máma vyprávěla, že když mě čekala, tak na jovu strašně ujížděla, kupovala ho po kvantech a ani ho nedonesla domů, musela ho otevřít ještě na ulici :-D

Ale teda nevím, jestli jste z Prahy, ono se taky tyhle věci asi docela regionálně lišily, já měla babičku ve Veselí nad Lužnicí, kde byly snad jen věci z Madety, takže jogurty i mlíko zásadně ve skle se staniolovou čepičkou.

No původně právě z Phy nejsem, to bude tím..

+ Potrefenáhusa My jsme loni v knihovně dělali pro děti takové odpoledne plné her jejich rodičů, takže jsme vytáhli skákání panáka, gumu, čáru, přebírali jsme provázky na prstech, skládali nebe-peklo-ráj atd.

Když jsem holkám ukazovala, jak se ta gumová sestava skáče, překvapilo mě, jak moc je to fyzicky náročný! Ale holčičky byly teda strašný nemehla a vůbec nějak nechápaly, jak nabrat nártem jednu stranu gumy a přeskočit s ní napříč, takže se do toho pořád zamotávaly a strašně dupaly a vůbec to bylo takový těžkopádný :)

vitacit bude asi naša šumienka, že? tomu som na chuť nikdy neprišla, ale zbožňovala som cukríky Pez, a ešte keksy Koukou Roukou a na pitie také sladké džúsy vo vrecku, ale ako sa to volalo už netuším

ale třeba na Krvavý koleno prej děti ještě dneska hrajou

Krvavý koleno jenesmrtelný totiž 

žluťásek  no, chtěla bych vidět sebe teď..

Capri Sonne! Prodává se to pořád, ale už bych neměla odvahu se toho napít. Nechápu, jak se tak dementní obal může těšit pořád tak velké oblibě. Miliony lahviček s membránou, krabičkový pitíčka a děti stejně furt chtějí tu příšernost v pytlíku, co se malému děcku okamžitě rozlije a větší si z toho dvakrát srkne a je po legraci.

no já jsem si nedávno zkusila udělat hvězdu, jako dala jsem to, ale málem jsem si u toho rozbila hubu a natáhla všechny svaly v těle.....a jakou krásnou jsem uměla, rovnou a na obě strany....:-D