Stěžovací vlákno

Ještě když jsem u těch fyzických výkonů - musím říct, že obdivuju svoji mámu, která ve svých 63-ti letech naprosto bravurně skočí šipku z bloku. Jsem zvědavá, jestli to v jejím věku zvládnu taky.

Kdykoli jsem zadávala v objednávce "balík na poštu", chtělo to po mně PSČ. To fakt na každé PSČ nejde? Takové mám štěstí, že naše pošta tuhle službu má??? Hosana!

Po mně to psč chce do každý objednávky, ale paní na poště mi jednou právě vysvětlila, jak se to má, když sem vznášela dotaz ohledně lokace pošty..ale možná je to lokální věc..

Šipky bych se asi nebála, ale bravurně jsem ji neskákala ani zamlada. Naposled jsem ji skákala asi v necelých 50? Nojo, už je to dávno 

Já ho právě nechci mít na nejbližší poště! Já ho chci mít na té vzdálenější, nedoručovací, kde zaparkuju a neni tam fronta! A teď to vypadá, že je tam, kde být neměl.

Ale hlavně - v té objednávce výběr do ruky x na poštu ani nebyl. Prostě je to celé popletené a já mám vztek, a hlavně hrůzu, že někam poženu zbytečně! 

Nemusis cekat na retro dny, vitacit jsrm dneska jahodovej koupila v Lidlu na Libussky, meli i citronovej, ale ten ja nerada (a koupila jsem ho bez toho, abych to tu cetla, hehe)

To mi připomíná žertovný fakt, že doporučený dopis smí pošta nechat u sousedů, ale na poště u přepážky mi ho pro manžela nedají, pokud nemám průkaz příjemce vydaný poštou.

Potrefenáhusa  Inčučuna na dvorku  na to už jsem milosrdně zapomněla!!!

Než jsem dočetla k Vašemu příspěvku, furt mi v hlavě šrotovalo, jaký byl další text, a teď mi naskočilo  :-) Takže Olčetrhend ( piš Old Shatterhand) ve vaně líbá xxxx Ribanně :-)

Můj dojem z toho je, že poša dostala balík, který mi měla normálně doručit. A z nějakých důvodů se jí ho doručit nechce. Tak mi napsali mail, ať si pro něj naklušu. Za maily typu "nezastihli jsme vás..." patrně dostali už mockrát sodu, tak to přeformulovali. Protože kdyby to původně byl opravdu balík na poštu, tak by s touhle poštou vůbec neměl co do činění, podle toho, jak mi to onehdy vysvětlovala poštovní úřednice.

Aha, tak to ode mě bylo nepochopení textu..ale tak když je na vybranou, což většinou bývá, tak to jistí balík na poštu..

Tak potrzeno. Balík na poštu to opravdu nebyl. Mail přišel ve 13.30, celé dopoledne až do té doby jsem byla doma. No, aspoň mám jistotu, na které poště je. Grr a vrr

Naposledy, když mi pošta nedoručila miniaturní balíček, ani mi nenechala ve schránce oznámení a jen jsem se stavila na poště, že něco očekávám a furt nic, jsem byla fakt naštvaná. Vystála jsem obří frontu na výdej balíku, pán za přepážkou prozkoumal ze všech stran mou občanku, vyzpovídal mě, kde bydlím, když bydliště se liší od trvalé adresy uvedené v občance a pak mi oznámil, že tam skutečně něco mám, ale je to zásilka a ne balík a on vydává balíky. Zásilky vydává kolegyně vedle a opravdu nejde, aby mi to vydal on, ani abych předběhla zásilkovou frontu dopředu, protože mají lístečkový systém a já nemám ten vytištěný lísteček.

Od té doby si radši jezdím po celé Praze vyzvedávat zboží osobně nebo si ho nechávám posílat do Zásilkovny, kterou máme pět minut pěšky od domu, jsou tam do sedmi do večera a nikdy tam není ani noha.

To je smutné. A máš pocit, že se dotyčná změnila nebo ti to jen dřív nevadilo?

Celé odpoledne se tu mile bavím. A ten vitacit si snad taky dojdu koupit!

My teda šumák pili, v pivním půllitru důležitě předstírali, že je to opravdové pivo.

A k hrám přihodím "král vysílá své vojsko" a " čáp ztratil čepičku"

Krvavé koleno bylo oblíbené, ale ani za nic si nevzpomenu, v čem spočívalo. Jen ty hlášky:"co to bylo?" "Á, to tatínkovi spadly trenky" a podobné, tenkrát k uchechtání.

OT když tě tu vidím: zítra dopoledne budu kousek od tvého medvědího ráje, tak pokud mi vyjde čas, stavila bych se konečně.

Já si na přesná pravidla Krvavého kolena taky nepamatuju, jen na ty říkánky. A na konci se utíkalo a strašně ječelo.

Teda děkuji moc, rozsvítily jste mi den, tenhle týden je pro mně opravdu velmi náročný a těch pár posledních stránek mi opravdu zvedlo náladu. Téměř všechny retro věci znám... odřené patro a červené dlaně (nebo žluté) od Vitacitu, Mixar - já ho milovala, ležela jsem na břiše, četla jsem od Párala Profesionální ženu, vedle sebe otevřený sáček Mixaru a ulepenou lžičku... jéžiš, jestli fakt existuje, tak si ho snad koupím, ponořím se do hlubin knihovny, najdu tu knížku a zas si lehnu na břicho a třeba mi bude aspoň chvíli zas těch sladkých sedmnáct...

Ty hry taky převážně znám, na Krvavý koleno jsme se něco nahráli. A taky kapitána - vybíjenou dvou družstev - byla dobře popsaná v Metráčkovi - tu jsme hrávali venku denně, jakmile se nás sešlo víc.

Díky za ty retro vzpomínky.. jestli by si nezasloužily vlastní vlákno, mě tak napadá, chodila bych si tam vzpomínat.

Ale abych nebyla OT, stěžuju si, že když nejvyšší vlastní blbostí udělá průšvih, odskáče to kde kdo, jen ne on a to mě při mé povaze (Inčučuna a Vinnetou, že jo, četba mládí zanechala následky) děsně prudí. Mě konkrétně se to sice netýká,ale stejně.

Jj, výkřik "krvavý kolenóóó!" a ječivý úprk, ale co bylo pak? Možná kdo byl chycen byl další koleno? 

Prima, budu mít zítra vzrůšo- pečlivě zkoumat každou návštěvnici :-)

Krvavý koleno u nás hrály velký děti, kterejch jsme se báli, tak ho moc dobře neznám. Ale šlo myslím zhruba o to, že byla dvě stanoviště - domeček maminky a domeček krvavýho kolene. Maminka s dětmi postupně vysílala děti do domečku krvavého kolene, ty se vracely, že se bojí, že tam straší. Maminka je vždycky uchlácholila nějakou hláškou a nakonec tam šla sama. S krvavým kolenem se pak dohodla, které z dětí bude obětí - podle toho, kolikáté v řadě šlo. Pak maminka odvedla děti někam dál od domku svého i krvavého kolene a začala s tou říkankou První hodina odbila a lampa ještě svítila, druhá hodina odbila..., dokud nedošla k číslu toho obětovaného dítěte. Pak místo lampa ještě svítila řekla lampa zhasla a dítě se muselo vydat na úprk před krvavým kolenem a schovat se do domečku. Když se schová dřív, než ho koleno chytí, vyhrává dítě. V opačném případě se chycený stává krvavým kolenem v další hře.