niečo mi v hlave bliklo, tak možno aj hej :-) ešte sa mi vybavuje nápoj, ktorý sme volali gumi džús, ale či to bol aj oficiálny názov, alebo sme si to nazvali len sami pre seba pod vplyvom sledovania Gumkáčov, tiež netuším
Ha, takhvězdu dávám doteď, občas ji totiž provozuju :D
áno, áno, už viem, ale ešte predtým bolo niečo iné, ako som spomínala v predchádzajúcom príspevku, niečo čo sme volali gumi džús.
Ja by som všeobecne veľa vecí, čo som ako decko zbožňovala, nemala odvahu teraz ochutnať. Pamätám si, keď som mala zbesilé obdobie (ale to už som bola puberťáčka), keď som sa každý deň kŕmila kukuricou z konzervy zmiešanou s tatarskou omáčkou a zajedala to rožkom 
Teraz sa mi žalúdok obracia len to píšem
Na kukuřici z konzervy jsem ujížděla v pubertě. Ohřívala jsem si ji v misce v mikrovlnce i s trochou toho nálevu, pak v horké rozpustila trochu másla a osolila. Docela na to mám chuť i teď, jen mi přestala chutnat ta sterilovaná kukuřice. Za to mám ale pořád v mrazáku zásobu normální mražené, takže bych si ji mohla uvařit k večeři :)
A že to může do prodeje dnes! :-D Zvlášť když ta závislost je opravdu dost společensky neúnosná (červenej jazyk, dlaně a navíc ten stud, že jíte něco tak odporného)
Šmarjá tady to přibývá raketovou rychlostí, jdu hodem dočítat odporné jídelní návyky ostatních, ať nemám tak špatné svědomí! :-D
Jé, tu pruženku bych dokonce možná i dceři koupila, hlavně kvůli návodu :-) Zrovna včera jsem vzpomínala, jak jsme to skákaly a ona na mě hleděla úplně nechápavě. Ale učím ji "přebíranou" a při té příležitosti jsem zjistila, že se taky prodávají speciální provázky na přebíranou, dnes už se fakt asi prodá všecho. :-D
Šuměnky jsme jedli taky a to jovo měli pokud vím jen v Praze, strejda mi ho vozil z výletu za rodinou jako velkou vzácnost!!! :-)
žluťásek A nebe-peklo-ráj jsem teď naučila dceru, nikdo ve škole to nezná, takže je za hvězdu, všechny to učí skládat a hrát a děcka nedělají nic jiného. Družinářka mi říkala, že to neviděla děti hrát už léta.
Návodů na skákání gumy je na netu mraky, kupte obyčejnou gumu v galanterii za dvacku :) Celou tu sestavu mám někde v práci určitě uloženou i s obrázkama, vám to kdyžtak pošlu mailem.
Díky moc! Myslím, že už tady někdo dával i odkaz-na přebíranou i na gumu, musím na to mrknout. :-)
Nedávno jsem si četla školní práci nějaké studentky pedagogické fakulty, která dělala takovou drobnou studii, jak se baví dnešní děti prvního stupně o přestávce. Docela mě zaujalo, že spoustu her jsme hráli už jako děti my a pořád se drží včetně různých totálně pitomých názvů a podivných pravidel. Třeba hra, které jsme říkali tři sta stop a jejíž cíl byl šlápnout soupeřům na nohu podle předem daných pravidel. Nebo hra na nějakou kuchařku (už si nemůžu vzpomenout na ten přívlastek, hloupá?), což byla trochu kombinace Země, město a honěné dohromady.
Ježíš, to mne blaží, že nejsem jediná macourna, co si před dětmi schovává dobroty!
A Vitacit lízat z dlaně, moje dětství! Kde ho seženu?
Jó! Polívka se vaří, maso na talíři, příde na to, sežere to... Angličan!
A Krvavý koleno už tu bylo?
Vitacit nebyl šumienka. Šuměnky čili šumák se prodávaly taky, to dali nahusto do pusy jen opravdoví drsňáci. Mně nechunal. Dodnes nesnáším šumivé vitamíny apod. Vitacit ve vlhku nešuměl. Jen byly ty krystalky některé sladké a některé ďábelsky kyselé. Nejlepší byl jahodový.
já jsem tuhle četla nějakou studii o současným dětským folkloru a některý říkačky jsou fakt asi nesmrtelný, jako třeba
prší, prší, jen se leje, Sandokan se z okna směje, Inčučuna na dvorku nastartoval motorku, motorka se rozjela, Inčučunu přejela atd. 
Jaj dámy, ďakujem za spríjemnenie poobedia. Vypĺňam neskutočne otravnú performance review (to je sťažnosť) a toto mi fakt zdvihlo náladu.
Krvavé koleno! Na to som skoro už aj zabudla. My sme ešte hrávali hru "Zlodej, sudca, obžalobca, kat", tieto 4 slová sa napísali na 4 papieriky a losovalo sa a kto si čo vytiahol to musel hrať. Alebo kartové hry, prší, žolík, sedma, vojna. Hneď by som si zahrala 
Já si, když to jde, nechávám radši poslat balík na poštu. Kupodivu je totiž nedávají na naši doručovací poštu, kde jsou děsné fronty, ale na jinou, kde chcíp pes. Takže je mi milejší si tam zajít, než doma čekat na Godota. Dnes mi konečně přišly ty kabelky z eobuvi. Ovšem podle mailu jsou na té první hnusnopoště. Kdyby aspoň bylo jisté, že jsou fakt tam, ale po zkušenostech z minula je tak 50:50, že jsou na té druhé. Grrr!
Takže mám dilema, na kterou se vydat.
Jj, já ještě zažila vývoj, kdy se to od Vinetoua přehouplo k Sandokanovi.
Mariana za lesem, líbá se tam s Janesem.
Tadyta hloupá kuchařka byla něco jiného. Hrálo se to obvykle na hřišti někde u prolézačky nebo klouzačky na vymezeném prostoru, kde probíhala následná honička. Jeden hráč byl zvolený jako kuchta buchta, která na začátku hry pronesla nějakou průpovídku, něco jako Kuchta buchta vařila polívku a dala do ní... a určí téma - auta, země, jídlo, ptáky... Ostatní hráči se potichu dohodnou, kdo bude jaká např. země. Jeden z nich pak kuchařce řekne, že v polívce jsou třeba Japonsko, Německo, Amerika, Itálie a Francie. Kuchařka si jedno z nich vybere a ten hráč co nejrychleji vyběhne a snaží se utéct kuchařce, která ho má za úkol dohonit dřív, než doběhne zpátky k prolézačce.
Ach ta nostalgie! Prihazuju "Honzo, vstávej!" , Cukr, káva, limonada..., hra na sochy,samozřejmě školky se svihadlem a míčem. Vitacit ! Citronovej!
