Však to je hezký. :-) Když byla dcera malá, moje babička, které bylo cca 90, si umanula, že pro ni chce k narozeninám káču, protože jako malá si s ní hrála taky a byla to její oblíbená hračka. Nebyla žádná sranda ji sehnat...ale nakonec to byla jedna z nejoblíbenějších hraček pro obě děti!
já mám pocit, že trik v balíku na poštu je v PSČ, já jsem si taky jednou nechala poslat balík na poštu a sice tam oproti naší normální poště nebyla žádná fronta, zato jsem musela jet tři stanice tramvají a dvě autobusem, pošta prakticky v jiné čtvrti...
Z těchhle dětských průpovídek a říkanek vznikla celá knížka, vyšla někdy loni nebo předloni - Mistr sportu skáče z dortu. Mimochodem, kdo ji nezná, vřele doporučuju jako vánoční dárek dětem i dospělým, když z ní čtu na nějakém programu v knihovně, děti řvou smíchy a chtěj další a další ukázky. To se u běžné beletrie moc často nestává :)
Jo! Z dlaně musí být....dá se na něj občas narazit všude, ale běžně ho mívají v Ternu (nebo Coopu) a v Lidlu, když jsou retrodny. A varuju, je to návykový pořád, jen si připadáš víc blbě :-)
Schovávat dobroty se musí!!! Některý i před manželem 
(a zaslouží si to, nedávno jsem našla při úklidu na skříni zašitý karamely, takový ty poctivý polský krowky, co se dají kousat...)
Potrefenáhusa Inčučuna na dvorku 
na to už jsem milosrdně zapomněla!!!
žluťásek Knižka super! Už ji hledám....
Tak to já se musím pochlubit, že hvězdu, rondát i celkem dlouhou stojku zvládnu bez problémů dodnes a hvězdu jsem naučila i dceru. Co tedy už neudělám je most ze stoje. Nevím, jestli je v tom víc dospělý strach nebo vědomí toho, že se prostě už neprohnu a šíleně si namelu. Dcera se to ale vytrvalým opakováním a s mou pomocí naučila. Já dělám ten most už jen ze země. 
Když si přitom vzpomenu, jak jsem třeba metala pozadu i popředu salta z bloků do bazénu... no, teď je mi úplně špatně.
To je podle popisu hodně podobné. Akorát my jsme běhali k pískovišti.:-))
Jo, souvisí to s PSČ, ale mne mate, že v tom mailu je uvedená adresa té naší normální poštu. Kam prý nikdy žádný balík na poštu dojít nemá. Ono je tam i tel.číslo, ale dovolávej se na poštu, že.
Jinak my tu máme hrozně fajn doručovatelku, a co mi nedávno vyprávěla o různých změnách i nařízeních, tak česká pošta evidentně najela na nějaký sebedestrukční režim.
Aj, pytel krowek tu někde máme taky ulitý. Přivezl je z Polska, ale anžto jedno dítko má rovnátka, schovala jsem je. Kampak asi? A co s nimi?
Jdu vyhlížet retrotýden v Lidlu. Vitacit mi nesmí uniknout. Doufám, že nebude pomerančový, ten mi chutnal nejmíň.
Chvíli tu nejsem a tady přibylo takových retro stránek!
Sáhnu ještě daleko nejhloub - znáte někdo drápky? To uměla babička, bylo na to potřeba 6 malých kamínků, rozhodily se na nějakou rovnou plochu, pak se vždycky jeden vyhodil do vzduchu a než spadl, postupně se sbíraly ty ležící, vždycky o jeden víc. A ještě se musel chytit ten padající. Takže se jeden vyhodil, jeden sebral a ten hozený chytil. Zase se jeden vyhodil, dva se sebraly a hozený chytil atd. Nikdy se mi nepovedlo dojít dál než k sebrání dvou.
Pomerančový snad ani neznám, já jedu jen v jahodovým. Když je krize, tak maliny :-)
Hele, ale ty dobrý krowky může i dítě s rovnátky, to úplně normálně koušeš jako cokoli jinýho. Ovšem pravda-nejsou všechny ty "správný", teď už beru na jistotu, ale kdysi jsem v Polsku ochutnala snad všechno co měli a ještě konzultovala se spřátelenou Polkou :-)
Kokoska Nějak se mi mate, že něco takového hrávaly Gabra s Málinkou, ale jmenovalo se to jinak. :-)
Jo, hvězdy, stojky, kotoul ze stojky, to všechno jsem kdysi uměla. Teď už bych si asi koledovala o dožití na vozíku, kdyby se mi náhodou zázrakem podařilo ten můj zadek dostat nahoru.
V létě jsme měli balík na poště v době, kdy jsme byli na dovolené. TÝDEN!! jsme se snažili dovolat na to uvedené telefonní číslo a požádat o prodloužení uložení zásilky. Nikdy ten telefon nikdo nezvedl, nereagovali ani na e-maily. Zůstává mi rozum stát, jak je to vůbec možné a jestli by tohle v jakékoliv jiné instituci mohlo projít.
Já mám výčitky už když nestihnu na mail z venku odpovědět ještě ten den a odložím to až na druhý.
To nevím. Ale pamatuju si, jak mě to jako dítě deptalo, že babička to umí a já ne :D
Drápky (drábky?) znám pod názvem škrábky. Tuším, že jsem o tom četla v Kájovi Maříkovi nebo Řídících Márince :)
Jo, drápky mne máma taky učila. Nebylo to snadné. Ale hrála jsem to jen s ní nebo sama, mezi dětmi už to rozšířené nebylo.
Mé gymnastické výkony končily kotrmelcem dopředu a mostem z lehu, takže aspoň nemusím ničeho želet. Já byla strašné poleno a děsně jsem se bála. Jsem strašně šťastná, že v tomhle děti nejsou po mně.
Drápky ( já teda myslela, že jsou to dráBky ) jsem hrávala taky. Nejdřív s kamínky, pak mi nevlastní otec nechal udělat dřevěné kostičky. Myslím, že by se doma ještě někdy našly. Tuším, že jsem je viděla u mámy v šuplíku se šperky. 
Jo a uměla jsem je sebrat všechny, heč!
Teď jsem si prošla historii té objednávky, paměť mne naklamala, nic o balíku na poštu tam nebylo.
S babičkou jsme nejčastěji hrávaly hru Dej ber o sirky. Byl to takový dřevěný šestistěnný špalíček na dřevěné špičce a s dřevěnou rukojetí (prostě jako hranatý šestistěnný váleček navlečený na špejli), na každé stěně bylo napsáno Dej 1, Dej 2, Ber 1, Ber 2, Dej vše, Ber vše. Špalíček se roztočil a podle toho co padlo jsme buď museli odevzdat nějaké sirky do banku uprostřed stolu nebo si nějaké vzít. Cílem bylo nasyslit všechny. Tu hru jsme milovaly!
A pak ještě jsme tuhle doma vzpomínali na dětské hry a ukázalo se, že všichni hráli karetní Zelenou louku jen s babičkou. Zřejmě to byla tak tupá a nudná hra, že k ní byly svolné jen laskavé babičky, které snesly všechno.
Už se těším, až všechny tyhle hry budu moct předávat dál.
U pošty je zásadní dát si balík do ruky a když člověk není doma, nechaj to na nejbližší poště, když je balí k na poštu nechají to na větší poště, která je třeba i docela daleko..pro mě významnej rozdíl, když malou mam za rohem, velkou v jiný čtvrti..
Stížnost- mrzí mě, že jsem se pohádala- i když to je silné slovo, sebrala jsem se a odešla- s kamarádkami. Ale už asi 3 naše páteční pravidelné posezení mi způsobily až fyzickou nevolnost.
Mně tak vadí rozhovor ve stylu- podívali jsme se na jídelní lístek na internetu. Reakce- Já vůbec nechápu, že se někdo dívá dopředu na jídelní lístek! A náležitě odsuzující pohled.
Nebo- maminka se mu věnuje, takže dělá velké pokroky. Reakce- Já už dávno vím, že je mnohem lepší se dětem nevěnovat! - a zase to kárávé učitelské podívání.
A spousta dalších- např. odsuzování homosexuálů, že je to jen jejich výmysl atd.
Ale já nevím, Třeba je chyba ve mně a jsem nějaká přecitlivělá před těmi Vánoci.
