Stěžovací vlákno

Angíny jsem si loni užila celou sérii, asi půl roku jedna za druhou. Fakt už bych nikomu nedoporučila chodit do práce dřív, než dobere antibiotika plus pár dní ještě zůstat doma na nějakou rekonvalescenci. Myslím, že když už jsou na léčbu třeba ATB, znamená to, že v těle probíhá nepěkný zánět a člověk by fakt měl zůstat v klidu, ideálně doma v posteli, odpočívat a hodně spát.

Ani tu blbou virózu bych pokud možno nepřecházela. U pitomého nachlazení obvykle stačí zůstat dva tři dny doma a člověk se dá rychle do kupy, už jsem ale viděla případy přecházení nachlazení, které skončily zápalem plic nebo zánětem dutin s antibiotikama a fakt teda není o co stát.

"Jinak s těma nemocema....to může být takový syndrom "nepostradatelnosti" nebo "já nikdy nejsem nemocná!" (viz. Monika z Přátel). "

Moje babička razila teorii, že nemoc jest známkou špatného vychování. Celkem jí to vycházelo, dokud si v 95 nezlomila krček - a tak se za to styděla, že radši umřela.

Neobtěžovat za každou cenu!! :-)

Můj táta to měl zase tak, že podle míry "skuhrání" jsme rozpoznaly míru potíží. Když mu nic nebylo, klasická rýmečka, tak ležel na gauči, umíral a sepisoval závěť a všechny ženy v domácnosti ho musely obsakovat. Ovšem když udeřila opravdová nemoc (kdy hrozilo, že opravdu bude muset k lékaři) byl velký hrdina, odmítal si odpočinout a na každého, kdo jen lehce naznačil, že všechno není v pořádku, byl značně nevrlý. Zemřel na strach z lékařů (den před vyšetřením v nemocnici dostal raději infarkt). 

jojo tohle je pro chlapy typicky. achjo:-(

Jako byste psala o mém tátovi! Nešel ze strachu k lékaři tak dlouho, až už bylo pozdě, nakonec ho odvezla sanitka a už se nevrátil. Ten problém rozhodně nebyl neřešitelný, kdyby šel k doktorovi včas. A nepohnulo s ním nic, nejen že byl nerudný, když jsme mu říkaly, aby tam zašel, ale zakázal i návštěvu lékaře (kamaráda, kterého znal 40 let) doma.  

Jenže i těch pět dnů na anginu s atb je malo..ale každej to má jinak. Já naštěstí tohle nemívám.. 

po peti dnech muzu chodit po byte a zvladnu treba uvarit, nebo sedet u pc, fyzicky pracovat v zadnym pripade ne, to je jasny. s tou praci proste zalezi na zatezi, ja nejak nedru;-)

a na strepanginy trpim takze vim oc jde a resim hned. kdybych to zkousela nejdriv tyden "vypotit" jako nekteri vytecnici, tak umiram mesic. no a udajne po takove nemoci by mel byt klidovej rezim az 6 tydnu... to cek tezko dodrzi, zas ale treba tyden po nemoci bych se nevydala treba na nejaky narocnejsi vylet a podobne

Můj táta to samé. Dodnes si pamatuju, jak jsem s ním ještě jako dítě školou povinné byla u jeho praktika, který mu tehdy říkal, že když přestane brát prášky na tlak a bude brát jen česnekové tablety a podobné potravinové doplňky, které nejsou přímo léky (kvůli vedlejším účinkům, na které si stěžoval), co mu ve vyšším věku hrozí. Samozřejmě nedal si říct.  No a před pěti lety ještě stihnul oslavit 63 let a dva místě na to blesk z čistého nebe a byl konec.

"Neobtěžovat za každou cenu!! :-)"

Ono jí snad nešlo o obtěžování, prostě to pro ni bylo takové nevhodné... Pamatuju si, jak z toho šílela moje matka (takto babiččina milovaná snacha ). Občas měla třeba při návštěvě babičky rýmu, a jakmile vytáhla kapesník, babička obrátila oči v sloup: "No toto!"

úplně si nestěžuju, protože se mi konečně zahojil ten spálený prst, spíš by mě zajímalo, jestli se obnoví citlivost, protože kůže sice narostla, ale je zcela bez inervace - to doroste, že jo? 

s mým otcem je to také těžké, zejména proto, že je diabetik a diabetes se projevuje i na psychické stránce.

až teď, po x letech rad, kdy prostě neslyšel, neviděl a ještě nadával, si dal říct, a konečně začal chodit na procedury a zákroky, které jsme mu mi i lékaři doporučovali. no...kdyby si dal říct dřív, nemusely sloužit k tomu, aby předešel ampuaci dalšího kusu nohy a mohl být v podstatě zdravý a celý. teď to konečně pochopil, leč bohužel pozdě, berle už bude mít do smrti.

Úplně živě to vidím! 

Dobře děláte..

Tak pokud ste to neměla na uhel (vím, že neměla) tak obnova možná je, takhle periferně, ale bude to trvat..

Musim priznat, ze moje milovane Staty jsou co se tyka zdravi fakt strasne. Onemocnet vas muze lehce stat misto a neni proti tomu zadny zakon. A i ti, co maji to stesti, ze pracuji castecne pro stat, cili maji benefity, jsou zvykli, ze doma se zustava maximalne den-dva, jen tak aby se clovek dostal z nejhorsiho. I u deti je bezne dostat antibiotika na hnisavou anginu a druhy den jit do skoly! Ja kdyz si vzpomenu na ty tri tydny blaha doma, kdyz jsem jako mala mela chripku nebo anginu! To tady vubec neznaji... Ja mam nastesti kliku v tom, ze mam imunitu jako ze zeleza, takze neonemocnim, ani kdyz na me cely den prskaji deti - coz je v nasi kapitalisticke dzungli neocenitelna deviza ☺

S mojí maminkou to bylo podobné, přehlížela příznaky a k doktorovi šla, až když jsem si všimla já, že je něco špatně. Nikomu se nesvěřila, protože se jednalo o střevní onemocnění, což není zrovna téma, které by člověk chtěl probírat při kávě. Musela pak podstoupit operaci s trvalými následky, navíc po asi 1,5leté pauze pak nemoc napadla plíce a bohužel to skončilo špatně, bylo jí 63 let.

Kdyby byla šla včas na vyšteření, byla by minimálně ušetřena trápení s těmi následky, a je i možné, že kdyby se léčba zahájila dříve, tak by pak nedošlo k tomu znovuobjevení jinde. Na druhou stranu, nemůžu říct, že bych to jednání tak úplně nechápala, dokud to člověk nemá černé na bílém, tak je svým způsobem "zdravý".

Stěžuju si, že už mi zbývá jen jeden díl Mycelia 

Pokud snad někoho zajímá finále připadu balíku do ruky na poště:

Kabelky jsem si dnes dopoledne vyzvedla. A odpoledne jsem našla ve schránce "Výzvu k vyzvednutí zásilky, u které výjimečně nybyl vykonán pokus o dodání do místa určeného v adrese z důvodu..." Ten mi zůstal utajen.

I když já už ho tuším. Byl to balík velký jako kráva, ale celkem lehký. A balíky do dvou kilo nerozvážejí autem, ale šoupnou doručovatelkám, bez ohledu na velikost, ať si poradí, jak umí. To vymyslel někdo hlavou. Tenhle by se do té jejich brašny na kolečkách ani nevešel. Takže tak.

Mému prstu to taky chvilku trvalo, ale zmátořil se. Jen je pořád citlivější, když na něj sáhnu. Taky nějakou dobu trvalo, než mi tam zase začaly růst chloupky ( i když bez nich bych se asi obešla ).