Karja ale proč, dyť to máš jak, já nevím, túru v dolomitech, tam jsem teda na běžné turistické stezce zažila horší stavy. chodníček úzkej, vítr velkej, šutry kluzké a pod tebou sto metrů ničeho...tam jsem se teda bála. a to nebyla žádná ferrata.
jasně že se musím cítit dobře, s nízkým tlakem nebo chřipkou nikam nelezu. ale jinak mi na tom asi druhém patře nic strašidelnýho ani nebezpečnýho nepřišlo. běžné uživatelské riziko.
nevím, možná jsem prostě zvyklá, jako malá jsem třeba běžně nosila na půdu na seník po žebříku plný koš vypraného prádla, protože se tam v zimě sušilo. takže bez rukou výstup s košem. bylo mi tak deset.