euridike Ale neboj, on by se někdo našel. Někdy je třeba i trochu toho neštěstí, aby si člověk uvědomil, jaké (a kolik) skvělých lidí kolem sebe má. 
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
euridike třeba je tady někdo, kdo bydlí za rohem, dvěma, nikdy nevíš, ale asi přišla doba si popovídat alespoň tady.
A v jaké lokalitě žiješ? Třeba bychom v případě problému mohly pomoct i my tady.
A co se týká režimu na HO a v karanténě, tak já pracuju z domu běžně, takže funguju jako normálně. Obleču se, lehce namaluju (ale ne vždy). Oblečená jsem v domácím, ale tím, že v něm trávím většinu života, nejde o žádné obnošené hadry na vyhození. Když jdu ven, převleču se. A teď, co mám děti, musím jít příkladem, takže o to víc. :-)
euridike Ono je důležité naučit se o pomoc požádat. Já to mám asi dost podobně, ale časem jsem zjistila, že to je o tom udělat ten první krok a okolí vážně pomůže.
A o momentální situaci si přece můžete popovídat tady. Tady vždycky někdo je, kdo bude ochotný ji rozebírat :o)
euridike ty asi žiješ v cizině, viď. Mně je z tvého povídání těžko na duši. Přeji hodně sil.
Já to zatím tak nějak tiše a uvnitř zvládám, to jsou spíš takové ty úzkostné pocity, když se brzy ráno probudím, všude je ticho, uvědomím si, do jakého světa se probouzím, to jsou ty těžké chvíle, kdy člověku letí hlavou tolik věcí… Já jsem navíc ten typ člověka, co je zvyklý celý život sbírat informace o všem, co mě zajímá, co se mě dotýká, takže i teď čtu všechno, co jde, co se kde děje, sleduju zahraniční media, CT24 nejsem schopna vypnout, já nesnáším pocit, že nevím, nemám dostatek informací, přehled, to se pak cítím zranitelnější a nejistější – jenže v téhle době sledovat a studovat tohle všechno je prostě nápor, jen si to neumím zatrhnout… Asi jako když nám ráno stouplo R z 1,5 na 1,6 – řeším si v sobě, jestli je to ok, jestli se s tím tak počítalo, když se včera hovořilo o mírném optimismu – nebo jestli je to nedobré znamení… Tedy snažím se to v sobě přehlušit hudbou, to jediné zabírá //Pearl Jam vytluče z hlavy leccos//...
No bydlím teď kus za Prahou, tak kdyby byl někdo v krizi nejvyšší ochoten pohlídat kocouřího seniora, který ovšem podle mě vůbec není kocour, protože přes den nikdy ani na chvíli nespí, spadl by mi kámen ze srdce… //Ono bude všechno dobré, ale když mně na něm záleží až příliš...//
Tak Betty Uz jsem v CR - a diky...
razorblade Já se nemaluju doma vůbec a to ani o víkendech, poslední dobou už ani do práce. Převléknu se teda do domácích úplně volných riflí a trika, ale tím končím. Vlasy mi tak nějak dobrým střihem drží sami a dobré přípravky je bez umytí udrží spoustu dní. O víkendu jsem se musela smát, když mi manžel řekl, že je rád, že i doma o sebe pečuju
.
Len Cvičím taky víc než jindy, když už jsem doma, ale já mám mnohem víc času, protože HO mít nemůžu.
euridike já ti kocoura klidně pohlídám :-)
euridike Já z osobní zkušenosti můžu říct, že největší problém je to neustálé sledování zpráv a internetu. Vyzkoušeno na sobě. Dokud to tady jelo od rána do večera, tak jsem byla nervózní, nesoustředěná a pořád přemýšlela co by kdyby. Minulý týden jsme si řekli, že to přestaneme sledovat, jen maximálně večer zprávy. Musím říct, že je mi mnohem líp, ale opravdu o hodně. Doporučuju vzít knížku nebo se zabavit nějakým koníčkem, opravdu to dělá strašně moc.
A jak píšou ostatní. Když budeš v průšvihu, tak se kolem tebe s pomocí najdou i lidi u kterých by tě to nenapadlo.
Jsi moc milá, děkuju, je mi jasné, že u Tebe by se měl skvěle, pevně věřím, že to nebude potřeba, ale moc děkuju…
Máš naprostou pravdu – když má člověk po sobě zprávy + záběry z Itálie, Španělska, NY, Paříže //kde je teď přítel//, tak je to prostě děsivé… A taky mi strašně leze na nervy to neustálé „máme naději, to zvládneme“ - to už je fakt jak před apokalypsou. Pak si na portálu Českého rozhlasu přečtu R. Honzáka, že je nejlepší poručit mysl Bohu a vše přijmout… Bylo by fajn, kdyby bylo víc vidět/slyšet např. prof. Pavla Koláře, který má poměrně rozumný a racionální přístup…
euridike klid, to jsou jenom rozhasene nervy. Ja zas mam sice velikou rodinu, ale 6x denne telefonat od pribuznych a neustale bombardovani na WA od nasich taky na vyrovnane mysli neprida:D v tehle situaci si moc nevyberes. A jak pisou ostatni, vzdycky se najde nekdo kdo ti vytrhne trn z paty
Ja se maluju denne. Delala jsem to i pri onkologicke lecbe, coz teda byl nekdy zahul, ale kdyz jsem to neudelala, vzdycky jsem se sebe tak lekla, ze jsem si to podruhy rozmyslela. No a ted denne v 8 rano zacinam domaci výuku, deti musi byt taky prevlecene.
No a tento tyden byla moje mala premiera: Poprve od rijna jsem si umyvala VLASY!!! 
euridike musela jsem si taky naordinovat zákaz médií, jsou to úplně zbytečný informace. Dnes jsem si konečně pustila rozhovor s primářkou Adámkovou na televizeseznam.cz a dost mě to uklidnilo. Honzák je taky fajn, toho jsem si pustila už třikrát :) Vypni zprávy a sleduj jen věci, které jsou fakt podstatné a zajímavé, pomáhá to.
euridike Ja ti rozumim. Zazivala jsem takovy stavy casto, zajimave na tom bylo, ze vzdy pomoc prisla od nekoho, od koho bych to fakt necekala...
Jinak to teda obcas vypadalo tak nejak:
Reakce na Pinot Noir:
Tohle je podle mě důležité i na té rodičovské, jinak člověk děsně upadne.
jsi pro mě nedostižný vzor, ještě denně vaříš a pečeš, jdu se stydět do kouta. Já to s dvěma dětma za zadkem neumim, snaha byla.
Luna To je super :-). Brzy nakoupiš i stylingové přípravky :-).
Reakce na Luna:
No a tento tyden byla moje mala premiera: Poprve od rijna jsem si umyvala VLASY!!!
To je super.
