ty jo, my máme doma bordel teda větší, jak jsme doma - když tu celej den nejsme a psi jsou tou dobou na zahradě, tak se ani žádnej bordel nestíhá vygenerovat
ale mě už to taky leze na mozek, včera (nebo už to bylo předevčírem?????) jsem už ze zoufalství vyklidila a umyla potravinovou skříňku, no kdy jindy by se mi to stalo...
continuity no na mě taky mluví, ale pak je to přestane bavit, když nereaguju a melu si svou:D já potřebuju klid na přemýšlení, ne na kecání:-) a to zatím stíhám v těch klidných chvílích, ale není to nafurt, budu se taky muset časem asi v té ložnici zabarikádovat
paktofonika právě to "stále něco.. " je to nic co umořilo osla, já to teda už nedávám a proto jsem se to tak cíleně odnaučila... teda abstinuju, úplně odnaučit to určitě nejde. ale pokud tě to neunavuje tak se bav:-)
Potrefenáhusa hele já už jsem doma téměř měsíc a už mám vytridene i lego 
. Jedine, co trochu odkládáme je úklid šatníku, protože se mi jednak teď nechce příliš vyhazovat věci a navíc čekám až se stabilně oteplí.
A kdyby nezavrely hobby markety, už davno malujeme.
continuity jasny 
Ja uz jsem si i kolikrat rikala, ze snad zacnu v praci delat nocni (ani by to nebyl problem), mne ten nocni klid a ticho nejak strasne vyhovuje a lip se soustredim. Casto i chodim delat nejdulezitejsi praci o vikendu, kdy tam neni ziva duse
viktorka_od splavu já právě premyslet muzu kdekoliv, ale mluvit ne.
Ale teda s dvěma učìcìma se dětma si za dopoledne kolikrat neprectu ani delší článek v novinách ( nechci je příliš odbývat, jsou z toho ještě víc v háji nez já). Jak začnu příští týden opravdu pracovat vůbec netuším.
Lama_z_Lana o mě si každý myslí, že jsem workoholik, jenomže mne to zas nejlépe myslí pozdě odpoledne. nejvíc toho v kanceláři udělám od půl páté do sedmi. Pak už dostanu hlad a to mě vyžene od stolu, ale kdyby mi někdo přinesl večeři, klidně potahnu do půl deváté.
continuity já takhle pozoruju, že stárnu - potřebuju se fakt soustředit na jednu věc, a když pak na mě někdo promluví, tak mi zas tři vteřiny trvá než se přepnu na příjem
Lama_z_Lana stejně tak jsem bývala noční sova, nejradši jsem večer v jedenáct začala uklízet nebo něco psát.. no teď když nejdu spát před půlnocí, druhý den jsem jak zmlácená:-(
continuity jo tak na tyhle příležitosti si nosím svačinu jak to udělám doma to ještě nevim
viktorka_od splavu já můžu jít spát tak do dvou v pohodě, akorát to předpokládá vstávání za 8 hodin a ne v pul sedme.
Lama_z_Lana hele, to bych nedělala, já mám kolegu, kterej má posledních několik let obrácenej režim, do práce chodí v 7 večer a dělá přes noc - jako potud pohoda, ale sociální život nula, veškerý pracovní akce, co jsou přes den, jsou pro něj skoro nepřekonatelnej problém
teď poslední dobou to dost řeší (i s doktorama) a je to fakt velkej problém
continuity spíš tak za 10
Potrefenáhusa zajimavy! Ackoliv ted v dobe koronovy to ten socialni zivot moc nevytrhne
Lama_z_Lana o mě si každý myslí, že jsem workoholik, jenomže mne to zas nejlépe myslí pozdě odpoledne. nejvíc toho v kanceláři udělám od půl páté do sedmi. Pak už dostanu hlad a to mě vyžene od stolu, ale kdyby mi někdo přinesl večeři, klidně potahnu do půl deváté.
mam to stejne! mně to je občas trapný zůstávat v kanceláři jedna z posledních, ale přesně to je moje doba :) doma je to v pohodě... přes den můžu rozvolnit a dohlížet třeba na školní úkoly, dojet nakoupit a pozdě odpoledne nastane největší mozková aktivita
brrr Ja ho prave vzdycky vnimala jako bezpecnou zemi, jen mi to proste nejak nevychazelo, ruzne do toho vstupovaly deti a tak...:-) O Jemenu uz jsme se spolu bavily, ale to uz je asi bohuzel taky v kategorii nesplnitelnych snu :-( Etiopie je v poradi, rikala jsem si, ze to by se libilo i detem. Ale zemi je moc, casu malo...
Lama_z_Lana teď je to jedno, ale jinak je to fakt průser a leze to fest na mozek
Potrefenáhusa jasny, samosebou nevim, jak dlouho bych to realne dala. Svuj maly socialni experimet, kdy muj pracovni tyden byl od patku do utery (streda a ctvrtek byl jakoze vikend) jsem dala 2 roky. Ale tenkratnto jinak neslo. 
Garfie No s dětmi asi spíš ten Irán než Etiopii. Jak je Etiopie fakt chudá, tak býval problém s jídlem, tedy ne, že by nebylo, ale bylo takové docela podivné (na stejné brdo a nic extra gurmánského) a nebyla šance čehokoliv jiného. Irán byl v tomhle takový pestřejší. Ale třeba když byl bratranec malý (bylo mu mezi 10-15, spíš k deseti), tak byli v Etiopii s tetou a strýcem, ale byli s cestovkou (tak jak jezdí Kokoska pár lidí a cesta na klíč) a všechno bylo ok.
Lama_z_Lana musím souhlasit s Husou, jsem od přírody sova a stalo se mi, že jsem si posunula pracovní den tak, že jsem začínala pracovat až "když se setmělo". Chodila jsem pak spát třeba kolem čtvrté ráno. Pak to byla opravdu velká práce to nějak zvrátit do běžnějšího režimu.
brrr ja se nebojim, akorat mi do toho vzdycky neco prislo a nakonec z toho nic nebylo. S kym jsem mluvila, ze v Iranu byl, tak kazdy dost nadseny.
brrr Já si tohle pamatuju z Ghany a hlavně z Toga, tam jsem myslím přežila na megabalení tyčinek Mars, co jsem si koupila při přestupu v Moskvě na letišti :-) Máš pravdu, už ty vzpomínky mám tak milosrdně zastřený...
