moora Mulen andulka01 kamaradka mi ukazovala fotku, normalne z balkonu (centrum Brna!) a z mobilu a kometa uplne vystavni i ocasem obrovskym... Jsem ji taky jeste nezahlidla.

Pavlena do kdy má být vidět? Snad to ještě napravím.

Mulen pry do poloviny srpna, ale cim dal min.. od 22:30 nizko nad severnim obzorem.

Tak já si taky postěžuju, na sebe, že jsem v pokoji v nemocnici tu roušku sundala (vzala jsem si, hlupák, hrozně silnou), ale nosím tam věci, tátu koupeme a nevím, jestli by se nenakazil teda i tak, ale ta sestra, co mě vyhodila nemusela ječet na celej špitál kovid je tady a ať vypadnu z oddělení, když se neumim chovat a taky teda mohla vyhodit těch dalších pět lidí, co se promenádovali na chodbě zcela bez roušky. Fakt jsem si držela pusu na uzdě, abych nebouchla a neřvala taky. Jako jsem blbá, uznávám, ale ona si do huby nevidí, na sesterně mi povolovali návštěvu a roušku se taky neobtěžovali mít.

Zu na sebe si nemas co stezovat, max na tu kravku, co si uzila svou minutu slavy a moci.

rok 2020

barbucha tak já vím, že jsou prostě jen dvě cesty, jak to může skončit. Buď přijde další příhoda a jestli bude milosrdná, tak ve spánku a konec, nebo pak už bude následovat ten ústav, celodenní péči o ležícího jako samotná osoba nedám, to už vím teď. 
No a nebo se to bude zhoršovat pomalu a tam prostě je nejtěžší určit tu chvíli, kdy už to dál doma nepůjde.

Ale jak není nesvéprávný, tak to není tak jednoduchý.

​No to je právě to. Ta nesvéprávnost se přece dá nějak zařídit - nemyslím pro příčetnýho člověka nějakým podvodem! Ale člověk, kterej se o sebe nedokáže postarat, normálně se chovat a myslet a vyvádí, nemůže o všem rozhodovat jen tak.

Ta chvíle se určuje blbě, to máš pravdu, ale budeš čekat do posledka a pak sama padneš... a tvoje zdraví ti už taky nikdo nevrátí, a ztracený roky taky ne (no a kolik jich eště máme před sebou?). Jo, bude ti ho líto, a táta ti to pěkně vosladí... ale jde i o tebe.

Jako já nevim, ale aby mi někdo nadával (byť přes tablet) když jsem sama nemocná nebo na návštěvě vnoučat zuřil, že nestihne nadržený Kazachstánky, to bych teda nedala!! Klobouk dolů... ale ruku na srdce - trpěla bys podobný chování u malýho (rovněž částečně bezmocnýho) dítěte?! Ti senioři mají s dětma hodně společnýho... myslí jen na uspokojení svejch potřeb a tužeb, i kdyby čert na koze jezdil, vztekaj se když to nejde... a někdo jim musí ukázat mantinely, oběma generacím. 

Hele lepší to (bohužel) nebude, měla bys to začít řešit, dokud máš sama ještě sílu. Držím teda všechny palce...

Ja by som sa chcela tiež posťažovať. Je to síce banalita oproti tomu, čo sa tu preberá, ale mám toho dnes už plné zuby. Naša firma sa rozhodla, že budeme robiť nejaký čas z domu, a teda nepotrebujeme kanceláriu. Všetko je zariadené, sťahováci objednaní na stredu ráno, všetko zbalené. Dnes ráno som poslala mail do firmy kam to máme sťahovať, že si upresníme detaily a dostala som odpoveď, že oni ale nemajú dosť miesta pre nás. Mali od nášho šéfa informáciu, že my budeme sťahovať len pár stolov a stoličiek. Neviem kam si šéf myslel akože, že presťahujeme archív, nábytok zo zasadačiek a kopec iných blbostí. Takže od rána naháňam ľudí, mením termíny, zháňam miesto, kam môžeme uskladniť všetko ostatné okrem tých pár stolov... šľak ma ide trafiť popravde. Ako ono sa to porieši, ale zaobišla by som sa bez toho zbytočného stresu.

Jennyfor veľa síl ti prajem. My sme mali problémy so starkou. Asi rok dozadu prekonala menšiu mŕtvičku. Fyzicky bola stále OK, ale psychicky sa začala meniť. Počula hlasy čo ju volali von do parku sa s nimi modliť. Môj otec a strýko sa jej to snažili nejako vysvetliť, že to nie je naozaj. No, vyeskalovalo to celé tým, že im začala polonahá vybiehať von z bytu, pretože tam boli nejakí farári čo na ňu čakali a mali sa spolu modliť. Je to strašne ťažké vidieť takú zmenu milovaného človeka.

Tak ja bych si postezovala, ze jsem furt jeste nevidela kometu

​Tak rychle, nebo ji neuvidíš.

Jennyfor držím palce, abys to zvládala. Já mám podobnou zkušenost - ale tedy slabý odvar - asi deset let zpátky, kdy mi odcházela maminka a ta změna osobnosti je děsivá, je to něco, na co se nedá připravit. Naprosto chápu tvoje rozpoložení, já byla taky víc než rok uvázaná doma a max do práce a z práce, přes den tam chodila pečovatelská služba, volno odpoledne nebo víkendy neexistovalo. Tyhle konce jsou tak smutné a nespravedlivé.

Jennyfor Zina . Zdá se, že nás to čeká taky. Manželův otec je psychicky nemocný (nemáme ještě diagnozu) a tchýně není schopná se postarat ani o sebe. Mámě se zlomenina posunula, operace by byla hodně riziková kvůli narkóze. Takže rok 2020 rušíme? Já jsem věděla, že to přijde, zažila jsem to už před 20 lety s prarodiči, ale vždycky je to náročné.

Díky, vidím, že nejsem zdaleka jediná, co si "nese své břímě..."

Všem přeju, aby se to pokud možno vyřešilo s co nejmenším stresem na všech stranách. To, že nám ti rodiče jednou odejdou, je nám všem jasný, jen ta cesta aby byla co nejmíň bolestivá a aby měl člověk čistý svědomí, že udělal všechno tak, jak považoval v tu chvíli za nejlepší.

A jinak update:

Zítra příjde nová sestřička v poledne, domluvíme podrobnosti, problém klíčů už jsem také vyřešila, pak přijde ta samá ještě kolem šesté.

Vůbec se mi nechce věřit, že bych zítra mohla mít v pozdní odpoledne volno, začnu asi zvolna pomalou procházkou přes Staré město a budu se kochat. A dám si zmrzlinu, ne, radši rovnou tři kopečky

Uvidíme, jak si to sedne, táta teda se mnou teď zas nemluví, jen se vyjádřil, že si ten život moc ulehčuju, ale v téhle mé euforii se mne to vůbec nedotýká.

Takže jestli se něco takříkajíc nevyse*e, tak vlastně dočasný happyend

Jennyfor já tě obdivuju. sleduju jak se tím prokousáváš už od MP, seš neskutečně statečná, nedala bych to ani náhodou. teďka mě akorát napadá, jestli by ti z té agentury nemohli doporučit slušnýho obvoďáka, se kterým spolupracují, místo té vaší krávy (pardon ale to nejde jinak říct). prostě lékaře se kterým bys to mohla všecko probrat, všecko mu říct a nedělal by si z tebe vrtuli

Bledule tak snad

táta teda se mnou teď zas nemluví, jen se vyjádřil, že si ten život moc ulehčuju, ale v téhle mé euforii se mne to vůbec nedotýká.

​už to není on, asi musí být hodně těžké to nějak zpracovat, ale takhle by se milující rodič o svém dítěti nikdy nevyjádřil, to prostě už není tvůj tatínek

Lamicka kdyby kamarádka řekla fajn, tu máš děti, a já jdu, to by asi panáček koukal.

Jennyfor To je super s tou novou agenturou. Držím palce, ať to klapne a funguje to. Jsi obdivuhodná, jak to zvládáš. Máma dochovala svoje rodiče, babička měla Alzheimera. Jednou za rok jsem ji střídala, když řešila svoje zdravotní potíže. Vím, jak moc je to náročné.

viktorka_od splavu Uvažuju nad tím. Jak jsem psala, její jediná přednost je ordinace v dochozí vzdálenosti, když jsem se tam párkrát plazila s rozjetým zánětem močáku, tak jsem to ocenila, ale jiný benefit to nemá.

Nedá se sní nic probrat, ty seniorský problémy jí nezajímají, táta je u ní taky registrovanej, ale viděla ho za 6 let jen jednou, při tý registraci. Když něco potřebujeme fakt důležitýho, chodím s ním rovnou na diabetologii, kde má doktora stejnýho už 20 let a tem mu dělá v podstatě všechny preventivní prohlídky i předoperační vyšetření. Jenže třeba tu sestru napsat nemůže, to jen ta PL.

Když se vloni na začátku léta vrátil domů z překlenovací péče, ještě zdaleka ne ve stavu, aby mohl samostatně fungovat, tak jsem si nevěděla moc rady a volala jí, když se mi zdálo něco divný. Vždy mne odbyla, takže jsem jela podle strejdy googla.

Třeba tenkrát druhý den, co byl doma, tak pořád pospával, nemohla jsem ho vzbudit, dala jsem vždycky inzulín a pak trochu něčeho tekutýho a on zase usnul. A spal a spal, já u něj seděla, poslouchala, jestli dýchá, různě ho budila, ale probíral se jen na chvíli na jídlo a zase usnul. Dneska už vím, že byl prostě unavený z tý změny, mozek to nedával, potřeboval chvíli na adaptaci, druhý den to bylo lepší a další už vstával ráno v devět.

Ale doktorka, když jsem jí odpoledne, kdy měla ordinaci, volala a ptala se, co mám dělat, že ho nemůžu probudit, jestli volat sanitku nebo co, tak mi řekla, že je naprosto normální, že když se člověk připravuje na smrt, tak takhle pospává, intervaly bdění se zkracují, mám sledovat, kdy vydechne naposledy a v žádném případě nevolat sanitku a vynucovat si v tomhle jeho věku resuscitaci, mám ho nechat v klidu odejít.

Opravdu mi to tehdy hodně "pomohlo". Skoro jsem se složila.

Jennyfor na ty tátovy řeči se povznes. Ex-Tchýni její táta nadával, že se nestará, nechá ho tam umřít. Jezdila za ním denně s obědem přes půl města na rozdíl od druhé sestry, před kterou jí pomlouval. (Ta teda bydlela daleko a stavila se jednou za měsíc). Kolikrát to chudák obrecela. 

Nic to neznamená, ber to tak, jak píše Viktorka už to není on. 

Jennyfor Ježíš ta tvoje lékařka je fakt krava nebeská. Fakt ji zkus zmenit. To je strašné, vzdyt ta ty pacienty vůbec nemá ráda. Už když si psala o těch svých problémech, přišlo mi to divné. Ale tohle je už úplně strašné.