Jennyfor To je strasne smutny pribeh. Nemas to lehke. Drz se. 
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Jennyfor to jakože ty zbylé časy to bude chodit píchat injekce obvodní? Nebo jak tomu mám rozumět? Lékař dostane od pojišťovny platbu, část přesune na agenturu a ten zbytek zůstane jemu za nic?
Já bych se teda porozhlédla po jiné obvodacce, nemá nějaký tip ta agentura?
Jennyfor to je fakt tak strašně těžký, moc ti držím palce. Tu přeměnu táty na "někoho jiného" jsme taky zažili, ale on už na tom byl špatně, takže nedokázal takhle "vyvádět". Dobře, že se povedlo sehnat někoho na ty injekce!
Jennyfor mas to fakt tezky, snad se ti s tou sgenturou aspon trochu ulevi
Jennyfor máš to strašně těžké 
. Tohle se přece nedá vydržet, a už vůbec ne ve zdraví
Jennyfor to je hrozny, mas to fakt tezky:( jeste teda me napadlo, jestli by se mu nedal predplatit pornhub premium, jestli by ho to neodlakalo od seznamek, no....
Jennyfor ufff, sileny, vsechno.. Aspon ta agentura ti ulevi, byt ten system je teda na palici.. 
Moc drzim palce, at agentura funguje, ale trochu bych uvazovala i o zmene obvodaka...
Jennyfor je to strašně nešťastný a smutný. Tvůj a otcův osud na mě hodně zapůsobil. Přeji at to má štastnější pokračování
To je strašný. Jakmile jsem viděla jak zmiňuješ to porno, úplně ve mně hrklo. To už se nedivím ničemu... pro rodinu to musí bejt děsný, ještě by si moh před váma začít rozepínat kalhoty
Ale že nechce do stacionáře... vono to bohužel lepší nebude, z demence se nevyléčí, stejně bude muset někam jít, to přece nemůžeš zvládnout! Tak jestli by nešlo sebrat mu svéprávnost, stejně už mu mnoho nezbejvá - pak by ses ho nemusela ptát, jestli chce nebo nechce. Nechávat ho doma, jen aby moh koukat na porno, se mi zdá trochu moc ohleduplný.
Mysli taky na sebe 
barbucha já s tebou bohužel musím souhlasit, ale je to smutný. Tyhle konce.
Jennyfor Já na vás s tím tátou myslím snad každý den, taky jsme si tím prošly a je to fakt hrozně těžký. Můj táta trpěl mozkovku, když mu bylo 50, vzalo ho to hodně, ruku měl úplně nefunkční, nohu nakonec rozchodili, že zdravou našlápl a ochrnutou přitáhl. O hodně horší bylo ale poškození mentální, nebo jak to napsat, kdy některý pochody nebo porozumění situaci byly najednou na úrovni hodně malýho dítěte, navíc mu to zasáhlo i řečový centrum (dostal ze sebe třeba jen pozdrav, nebo pak nadávky), zapomněl psát a byl pro něj problém pochopit i jednoduchý věci. Ta bariéra v komuniklaci byla hrozná, třeba když jsem mu uklízela, tak jsem vždycky všechno dělala hodně po částech, protože kdybych mu něco dala někam jinam, tak on už by se nedokázal zeptat, kde to má. I když jsem byla opatrná, asi 2x jsme mu něco asi dala jinam, pak jsme skončili v slzách oba. Taky jakoby hodně "klamal tělem", že to vypadlo, že víc rozumí, než rozuměl, třeba když jsem stála u sporáku a ptala se ho, jestli chce udělat kafe, tak kýval, že jo, ale kdybych se u toho sporáku zeptala, jestli mám nastěhovat do domu stádo koz, tak by to taky odkýval, protože nerozuměl, ale odhadoval, na co se ptám.
S tím nakupováním nesmyslů jsme to měli taky, vždycky jsme se mu to snažily s mámou rozmluvit, protože nakupoval věci z teleshopingu na zahradu (různý geniální svítidla a hrabičky a postřikovače) a pak taky věci do domácnosti, chytrý hrnce, pánve, rádia atd., ne přes telefon, ale nějak opsal (doslova, jako když napodobujete cizí písmo) adresu a poslal to poštou a na dobírku to zaplatil. Přes jaro a léto to šlo, protože byl hodně venku a "opravoval auto", což byl jeho koníček před tou příhodou, ale přes zimu, kdy většinou jen koukal na televizi, se objednávky množily. Rozmluvit se to podařilo jen občas, protože on sám sebe vnímal zcela fit po duševní stránce. Byl si vědom těch fyziologických obtíží, ale jinak se považoval za zcela normálního, chtěl rozhodovat jak o sobě, tak o tom, co si koupí. Nějakej stacionář, pečovatelák nebo tak vůbec nehrozil, to by v něm musel být drženej násilím, doslova.
Osobně mi přijde, že ta změna osobnosti představuje stejnou zátěž jako fyzická péče, ten člověk tu jakoby dál je, ale vlastně ani není, dalo by se říct, že by si to člověk neměl brát osobně, ale to u tak blízkého příbuzného prostě nejde. Určitě ale pomůže, když se dokážete vymanit z těch každodenních pečovatelských povinností, k tomu mě ještě něco napadlo, ale to už raději do pošty.
Jennyfor Máš to strašně těžké a myslím, že všechny tady s Tebou soucítíme a virtuálně posíláme podporu.
Věřím, že ta psychická proměna je možná pro Tebe náročnější než to, že je nesoběstačný fyzicky. Že tatínek celé dny čučí na porno je Ti asi nepříjemné, ale v rámci toho vyjmenovaného je to nejmenší zlo. Pokud nemá kartu, tak by se neměl dostat na žádné placené videochaty a seznamky. Napadlo mě nastavit mu nějaký takový ten "dětský" filtr, ale pravděpodobně by ho to strašně naštvalo a asi by si ho uměl i zrušit. Pokud jde o objednávání na dobírku, tam mě nenapadá nic jiného než omezení svéprávnosti. Což zní hrozně, ale to je společenský předsudek.
Maily k "vyřizování" by mu mohly generovat nějaké zpravodajské servery, kam ho přihlášíš k odběru newsletteru. Že si to přebere jinak, to se nedá nic dělat, maximálně bude naštvanej na celej svět a bude volit SPD. To je furt menší zlo než šmejdi.
Agresivitu a nadměrnou sexuální aktivitu lze korigovat léky, ale chápu, že je to eticky sporné. No, anebo sexuální asistence.
Jennyfor to je dobra zprava s tou agenturou, ale vasi obvodacku fakt nabit a vystrelit.
S tatou to je tezky, asi by ses mela pomalu smirovat s myslenkou, ze ho nekam prece jen budes muset dat, ono to muze byt casem spis horsi nez lepsi.
barbucha tak já vím, že jsou prostě jen dvě cesty, jak to může skončit. Buď přijde další příhoda a jestli bude milosrdná, tak ve spánku a konec, nebo pak už bude následovat ten ústav, celodenní péči o ležícího jako samotná osoba nedám, to už vím teď.
No a nebo se to bude zhoršovat pomalu a tam prostě je nejtěžší určit tu chvíli, kdy už to dál doma nepůjde.
Ale jak není nesvéprávný, tak to není tak jednoduchý. Ačkoliv se takhle změnil, tak nepodepíše žádnej papír, aniž si ho důkladně neprostuduje, navíc vidí často nějaký útok na svou osobu i v naprosto nevinných dokumentech, třeba když měl podepsat převzetí nových klíčů od vchodu, tak to trvalo tři dny, pak jsem to podškrábla za něj, ale to bych neudělala, kdyby se jednalo o nějaké omezení osobní svobody, na to nemám žaludek.
Takže do domova seniorů ho nedostanu, tam si musí podat žádost klient a probíhá šetření v místě bydliště přímo s ním, to i kdybych na kolenou klečela, tak neudělá, dokud mu bude ta hlava aspoň částečně sloužit.
A v těch odlehčovacích zařízeních si ho nechají taky jen když jim to sám podepíše. Já měla tu operaci ŠŽ plánovanou od srpna a viselo to nejen na tom, najít nějakou tu odlehčovačku, ale hlavně na jeho souhlasu, že tam po dobu operace půjde. Až když jsem pohrozila, že jestli to budu protahovat, tak taky může být pozdě, umřu já dřív a půjde do domova tak jako tak, tak teda ty tři týdny podepsal. Bohužel do toho přišla korona a můj zápal plic, protáhlo se to na 7 týdnů a to mi nemůže zapomenout.
A to mi ho chtěli domů poslat po těch třech týdnech, protože tam dál nechtěl zůstat, oni ho tam nesmějí bez souhlasu držet, já byla 10 dní po operaci se zápalem plic, horečkou čtyřicítkou a prosila ho, ať to ještě vydrží, že se nepostarám o sebe, natož o něj. Nakonec to vyřešil syn, zajel tam, přes zákaz návštěv mu tátu přivedli za okénko a on mu vysvětlil, že buď tam zůstane, nebo ať jde domů, ale nikdo za ním nepříjde, neuvaří, nenakoupí, protože korona a já na hadry. Tak teda táta podepsal prodloužení, ale každý den mi přes tablet volal a nadával.
Takže někdy je paradoxně lepší ta klasická demence, člověk dostane opatrovníka a ten za něj může rozhodnout.
Tohle je prostě v tuhle chvíli patová situace. Ale zase, jsou na tom lidi mnohem, mnohem hůř, třeba matky s postženými dětmi, co jim obětují celý svůj život, to si vůbec nedokážu představit.
Tohle je prostě jen taková jedna etapa, akorát je to emočně taky těžký a hlavně, aby to pro mne bylo lepší, musí to v podstatě dopadnout špatně.
A s touhle skutečností se hrozně špatně žije, touha po osobní svobodě versus odpovědnost za druhého a strach ze ztráty blízkého.
Úprimne, pokud tatínka porno kanál zabaví, asi bych ho nechala byt, nez to jakkoliv řešit.chapu, že to chátrání je strašné, zažila jsem to s dědou, ona ta cukrovka tomu taky pridava. Je nemocny a prostě to tak brat, společenskou nevhodnost bych neřešila vůbec. s dětma bych si promluvila, jsou zletile. Porno mi nakonec přijde ještě zlaté oproti tomu všemu, co by mohl dělat jineho.
Jennyfor poradit neumim, ale
Jennyfor já tě moc obdivuji jak zvládáš.
Přesně to může dopadnout jenom špatně a hlavně u nemocného treba s rakovinou si vždy můžeš říct, že se přestane trápit, ale tvuj táta je subjektivne vlastně v pohodě a o to je to těžší.
Asi bych tlačila víc a víc na ty agentury a trvala pořád na prostoru pro sebe a nenechala se hnát víc do kouta. Máma to ma za sebou se svým tátou a ke konci už byl oheň na strese, i když se chtěla jít podívat na zahradu před domem, kam na ni z okna viděl.
