Karja nebo taky úplně naopak- mám blízkou kamarádku z dětství, odešla od nich s bráchou matka, když jim bylo 5 a 3 roky, zůstali s otcem a babičkou- otcovou tchyní (!). Kamarádka jí velmi dlouhé roky omlouvala, že neměla zázemí, aby si je mohla vzít, že pak po revoluci začla (ne moc slavně) podnikat a nemohla si je vzít... bývali u ní každý druhý víkend  Mám stejně staré děti a zatím mám problém odejít od nich na 12h do práce. 

marieu když ta mama, ať je jaká je, je proste jenom jedna

711990 hmm, to už bychom se asi znaly  aspoň nějak virtuálně (haha, to se vlastně známe!)

marieu Já mám takhle tři kamarády, kterým odešla žena a nechala jim děti. 

Jeden z nich má nakonec 5 dětí a jeho je jen jedno. Dvě adoptoval z předchozího vztahu své ženy, dvě si vzali do pěstounské péče a jedno měli spolu. Nezbavil se ani jednoho, když žena odešla a o všechny se vzorně postaral. Dnes už má doma jen jedno, ale všichni ostatní za ním jezdí a jejich děti mu říkají dědečku.

Renusatko To je hezký, takový chlapi jsou aspoň frajeři! 

že manželka mu nerozumí a je to hysterka, že dělá scény, nezvládá sama děcka a nevím co ještě, mi bylo fakt blbě. Od té doby to kamarádka není. 

​Tak z toho je mi blbe taky a to neznam nikoho ze zucastnenych!

Potrefenáhusa z pohledu té kamarádky tomu argumentu určitě rozumím, nakonec má se svou matkou o kus lepší vztah než já se svou přítmnou... Jen mi to vždycky přišlo neuvěřitelné. 

Renusatko dlužno říct, že někteří chlapi jsou doopravdy borci, to je moc krásný příběh!

Garfie tak to je asi az prilis castej scenar!

711990 Tak to je ale smutný!!

marieu mě to nepřijde tak hrozný, úplně je nezavrhla, brala si je na víkend, asi i věděla, že je o ně dobře postaráno. Úplně standardní to není, je to přecejen matka, ale takhle to má mnoho otců a nikdo se nad tím nepozastaví.

Sestra měla v dětství kamarádku, jejíž rodiče se rozváděli, když ji bylo cca 12. Matka měla někoho jiného a stěhovala se za Prahu, otec zůstal v původním bytě. Ta holka tam chtěla být s ním. Samozřejmě to mamince bylo líto, ale nechala jí, měla tu kamarády, školu,...

Evaeva Já mám kamarádku, která má čtyři děti, rozváděla se, když byl syn už dospělý (na vysoké), nejmladší syn ještě ve školce. Od muže odcházela ona, on taky zůstal v původním bytě. Hrozné bylo, že nechtěla střídavku, protože ji nepovažuje za úplně vhodnou pro děti-ale zároveň jí bylo jasné, že on jí děti rozhodně nenechá v péči. Sama mi říkala, že by bylo lepší, kdyby zůstaly děti u něj (než ve střídavce), ale že na to nedokáže přistoupit. Jak kvůli sobě, tak kvůli okolí, které by ji hrozně odsoudilo...Bylo to dost náročné rozhodování :-( Nakonec to dopadlo tak, že starší dcera (tehdy cca 16 let) zůstala na vlastní žádost u otce a dvě mladší děti jsou ve střídavce, starší jezdí občas s nimi, jak se jí chce. Nejstarší syn je na kolejích, ale když jede domů, tak k tátovi (potažmo teda spíš k přítelkyni). 

Evaeva máš pravdu, samozřejmě, u nás v rodině se hlavně traduje kánon o tom, jak odcházela s kufrem a ten malinký chlapec za ní běžel k autu a strašně plakal "maminko, maminko, neodcházej od nás". Při tý představě mi doteď tuhne krev v žilách. Čímž ovšem nechci stavět dysfunkční vztahy v naší rodině na piedestal... obě jsme si z našich rodin nakonec odnesly menší nebo větší traumata a stereotypy, ze kterých se snažíme vyprostit doteď. Oni s bráchou ovšem prodělali poměrně závažné obtíže (psychické, respektive vztahové) v raných dospělých letech, ráda bych si myslela, že to s jejich rodiči, nebo způsobem jejich rozvodu a celkovým uspořádáním nemělo mnoho společného, ale...

marieu no já samozřejmě nevím, co bylo za tím, jak rozvod probíhal a podobně. Akorát to finální uspořádání mi nepřijde nijak hrozné.

Moje mamka jako malinká bydlela u prarodičů, její rodiče za ní jezdili každý víkend. Zpátky se "stěhovala"myslím, až před školkou. Ráda na to vzpomíná, ono to dřív asi nebylo úplně neobvyklé, mateřská byla relativně krátká, a když člověk nechtěl/nemohl dát dítě do jeslí. Dokonce si nejsem jistá, jestli tou dobou její rodiče bydleli vůbec spolu, možná ani neměli byt.

Evaeva tak lidi asi prožívali a prožívají leccos, finální uspořádání bylo v dané situaci asi nejlepší možné. Nicméně ten odchod za chlapem bez dětí pod záminkou chybějícího zázemí, což prostě v jejich situaci obstálo max 2 roky, je pro mě konkrétně jen velmi těžko pochopitelné, nemůžu si pomoct.

Evaeva Jedna moje kolegyně pracovala v těch týdenních jeslích. Dneska si to neumíme vůbec představit, že si tam někteří vyzvedávali to dítě jen na víkend nebo tam týden bylo a týden ne. Někteří tam byli pořád. Přijde mi to spíš jak děcák,když o tom mluví.

Renusatko On to taky takový děcák svým způsobem byl, někdo tady kdysi říkal, že tam pracovala maminka nebo babička...:-(

marieu Je to hrozné, já to taky nedovedu pochopit. Spolužáka mojí dcery nechala jeho máma tátovi, i s jeho bratrem, kterého měla z prvního manželství. Asi po půl roce se vrátila pro toho staršího, ale malého tam nechala, byl tak první/druhý rok ve školce. To nepochopíš. Kluk byl agresivní na děti, docházel k psychologovi, hrozný to bylo... 

Bývalá sousedka si našla nového chlapa, vzala si jednu dceru a druhou nechala bývalému manželovi. To mi taky přijde hrozné, takto rozdělit sourozence. Už si nepamatuji kolik jim bylo, ale byly malé. Ale jak to musely vnímat? Proč si maminka nevybrala/vybrala mě?

Garfie to jsem byla já, v těch týdenních jeslích pracovala moje babička jako pradlena, protože měla mého tatínka a potřebovala vydělávat. tak to byla možnost, jak ho dostat do jeslí - sama tam nastoupit do práce.. samozřejmě ho ráno přinesla a odpoledne si ho vzala zas domů, ale právě říkala že pro některé ty děti si rodiče nepřišli ani na víkend

no a takových případů, třeba sousedi našich vychovávali vnuka, protože dcera se jim vdala do vídně (osmdesátá léta), zelinář chtěl ji, ale děcko samozřejmě ne. občas ho přijela navštívit. 

nonemy na kolejích jsem byla s holkou, kde si přesně tak rozdělili rodiče děti - jedna dcera (ona) zůstala s tatínkem a ta mladší s maminkou

Renusatko 

To pak když slyšíš o takovém borci, "ti druzí" z toho fakt vycházejí jako hrozní sráči.