continuity Renusatko já mám léto ráda, ale tak do 30, asi jako bylo loni. Nejlepší je jaro, to každopádně:)

Evaeva ale co odhazování, dnes se brodím po kotníky ve sněhové kaši do práce, a taky jezdím každý den do práce 25 km autem, a pak z práce nějaké okruhy vmístech, kde na údržbu dost kašlou, a ze zimního ježdění mám vždycky stažený zadek, moje auto má tendence jít v každé zatáčce a na kruháči do smyku. a máme hodně řidičů a každý den trnu, kde se kdo vysype, nebo neprojede, nebo že zase budou zamrzat phm v motorech, jako někdy před třemi lety, když u nás mocně mrzlo snad 14 dnů, museli jsme parkovat dodávky v kravíně, aby vůbec ráno mohly vyjet a jiné historky.

shazování sněhu z plochých střech, odsekávání ledu (skvělá zábava, ležet v noci na střeše a kladivem a šroubovákem odsekávat led), odsekávání rampouchů...

prostě ať už je březen :)!!

Jiná Realita jo tohle všechno samozřejmě chápu

Jiná Realita A tohle mi v Brně ani nemáme a stejně zimu nemusím. Je to ale spíš zase tím, že tady je zima hnusná. Zataženo, inverze, sníh tak jednou za zimu, jinak hnusně šedé ulice. Na horách nebo na chalupě je zima úplně jiná, ale zase k vám se kvůli sněhu stěhovat nebudu. 

Renusatko v brně je zataženo pořád! :) mě to na brnu fascinovalo, že tam byla pořád oblačnost. snad si nemapatuju pár po sobě jdoucích opravdu jasných dnů.

Evaeva Já rozhodně těch 35. S tím problém nemám. 

​

Pinot Noir musím říct, že to nechápu. Mě hrozně ubíjí ten nedostatek světla, mlhy a to těžké šedé nebe. To už v lednu naštěstí moc nebývá. Když je na podzim sluníčko, tak je to krása, ty barevné stromy a tak.

​Ale tohle, co popisuješ, je prosinec, ne? Podzim je září - listopad. Schválně jsem mrkla na fotky a ještě po 20. listopadu mám pořád na fotkách slunečné dny, kvetoucí zahradu a pivo na terase. 

Renusatko mně by asi zima bez firmy vadila výrazně méně (ale zase bych byla výrazně tlustší, protože bych neměla venkovní povinnosti a nikdo by mě nedonutil vylézt ven :))

zemřel hrabě Sternberg ...

Pinot Noir to je pro mě zejména listopad. A i ten prosinec, ale tam to vyvažují adventní aktivity. Já nevylučuju, že v listopadu nějaké slunečné dny nebyly, ale určitě ne moc, navíc po čtvrté je už tma. Pro je ten listopad fakt depresivní, babí léto dávno pryč, do Vánoc natož do jara daleko. 

Edit: tak jsem to kvůli tobě prošla:) a z listopadu mám přesně dvě venkovní fotky a obě za  takového počasí, co popisuju. Ale musím uznat, že z října mám asi čtyři slunečné.

Já taky nenávidím leden a únor! Jak pracuju prevážně z domu, mám to takové-jaro asi miluje každý, léto super, můžu sedět při práci i na terase a má to prázdninovou atmosféru...podzim pohoda, pak těšení na Vánoce...a pak přijde zlom, šedo deprese, začíná mě užírat samota (letos bych si jí teda s radostí dopřála trochu víc) a mám tendence dát výpověď a jít za kasu do Lidlu, jen abych byla mezi lidma  a pak je březen...a je dobře! Ale teda asi v tom hraje roli i moje nechuť k zimním sportům. 

A jak tady pořád líčím hororové historky o japonské zimě, tak musím přiznat, že když odhlédnu od bydlení, tak je nádherná!! Sousta sněhu a pořád sluníčko. 

Evaeva Já si zrovna loňskej listopad taky zapsala do paměti jako obzvlášť pochmurnej, tak jsem to šla ze  zvědavosti porovnat s datama z místní meteorologické stanice a dopočítala jsem se celkem dvaadvaceti dnů, kdy slunko nesvítilo vůbec. Brrr. To je pro někoho, kdo funguje na solární pohon, hrozná mizérie. Čili já bych taky volila těch 35 ve stínu, hlavně když bude svítit! :)

Já mám koronavirou stížnost. Prarodiče plánují na víkend oslavu dědových osmdesátinsice jen s naší stranou rodiny (8 lidí, do práce chodí jen mamka a muž), ale stejně z toho nemám dobrý pocit.

Karoleena já teda volím těch mínus pět, ale to sluníčko to chce! Já bohužel od 30 výš nefunguju. 

RoSa

continuity Já si ho teda radši dám bez toho vymrznutí. Mrzí mne, že v zimě mrznu a trpím a nedokážu si užívat, že je mi zima, ale asi s tím nic nenadělám.

​Covid, izolace atd. ... inu trochu jsem si letos začala ujíždět na fotkách zasněžených českých hor, detaily nádherně omrzlých květin, nadšeně sáňkujících dětí, blogerek, který na sebe se smíchem klepou sníh z větví, doplněných o romantické osvětlení nízko stojícího slunce ... začala jsem hučet do samba, že teda jako rozhodně musíme jet někam na výlet, český hory, zasněžená krajina a vůbec - must have! Okolnosti nám to překazily, takže jsme o víkendu vyrazili jen na větší procházku ... AUAUAU. Realitu asi nemusím rozmazávat, ruce mi zmrzy za dvacet minut na kost, nohy asi za třicet, nos mě bolel, pusa volezlá, na roztomilé video to rozhodně nebylo ani smykem ... Hodina stačila, abych (tiše, protože to byl můj nápad) proklínala celej svět, ruce jsem měla narvaný v kapsách i s rukavicema, střídavě jsem si je strkala různě pod svetr a v duchu si představovala ty péřový rukavice z COS, jaký asi tak jsou, ach ach ... nohy jsem vzdala s tím, že snad ty palce za tu chvíli neupadnou ... Doma se mi spustila rýma, kterou mám do dneška. No, suma sumárum, do konce zimy se opět omezím na večerní lajkování zasněžených příspěvků na instagramu. Fakt bych moc chtěla mít zimu ráda, právě proto, abych se "nepřipravovala" o ten čtvrt rok ... ale nejde to, nejde prostě. 

MP Meri  To je přesné.

Mně třeba na únoru vyhovuje, že je svět takový klidný a "bezbarvý". Jaro je pro mě nevypočitatelné a někdy až překotné. Do svojí kůže se vrátím někdy v srpnu, kdy se vše už jen tak dopéká.

Absence slunce v chladnějších měsících může být zlá, to věřím. Já nejhůř nesu, když je v létě šest týdnů v kuse obloha bez mráčku, nejen vedro, ale i to neúnavné světlo, jako bych za celou dobu nemohla opravdu vypnout a uleví se mi, teprve až to skončí.

Loňské léto bylo v tomhle fajn, i když teplotně mohlo být pro mě o kousek výš, vlněné ponožky jsem sundala snad jen na dva tři týdny.

Jitka77 Mne sice normálně šokuje, že někomu vadí světlo, ale jsem hrozně ráda, že to píšeš. Nikdy by mne to nenapadlo a teď díky tobě zas o kousek víc vidím, jak jsou lidé různí. 

Zimu jsem vždy nesnášela a léto milovala. Z druhého mě vyléčilo posledních 13 let, kdy se pětatřicítky staly běžnými letními teplotami, často i několik týdnů v kuse a slunce pražilo jak atomová bomba. A u prvního trochu pomohlo, že jsem letos objevila krásu objevování spleti malých lesních cest v okolí domu, kterým se jinak třičtvrtě roku vyhýbám, protože všude jsou ta debilní klíšťata. Takže i letos je mi hodně zima, netěším se na začínající oblevu, ale jsem nadšená z toho, že každá procházka i výlet vedou nově objevenou cestou. A loňské léto mi dalo naději, že i u nás může být zase tak nějak normálně a člověk se i v létě může těšit na teplé a slunné dny