Garfie to je presne ono, zvlast pokud je to chytry dite. Ale blby je, pokud to ten rodic popira...
Jiná Realita to je asi do urcity miry normalni no:D
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Sweet Potato do haje! Jeste vcera rikali, ze je v nemocnici, ale ze to nevypada uplne zle. Je mi ho lito.
Lilly_Ku No přesně, je to stres, nikdy nevím, jak to dopadne, ale je to jako když luštím hlavolam, skládám skládačku, prostě se nemusím nijak motivovat, vstanu si i dřív, abych mohla zkusit nápad, co mne napadnul v noci, kolikrát se těším, až už zapnu komp. Je to totiž hrozně kreativní práce.
A jasně, můžu jít slepou uličkou a musím se pak vracet, ale čím je ten úkol, ta výzva náročnější, tím víc mne to baví. A taky si holt za to nesu odpovědnost, když se seknu. Je to prostě vidět. Ale patří to k riziku.
No každý jsme nějaký. Trochu mi ta moje povaha život komplikuje, ne že ne, ale zas ty chvíle, kdy se něco podaří, ty jsou za odměnu.
Někdy mám nápad, odprezentuju, dostanu svolení k realizaci a pak se teprve leknu, co jsem si to vymyslela
ale jak je to výzva, tak mne to žene přes všechny překážky.
A v mládí jsem si na všech těch brigádách ověřila, že rutinní práce by mne prostě zabila, třeba razítkovat na poště dopisy, při vší úctě k těžké práci pošťaček, to bych nedala. Já ten adrenalín potřebuju
Jennyfor ale tak kdyz to nakonec vsechno zvladnes, tak asi dobry? Mit vse hotovo jsem si taky kdysi koupila a krome toho, ze jsem si vyrobila ukolnicek a zapsala si do nej "precist Mit vse hotovo" to zadny efekt nemelo
. Ale zjistila jsem, ze bych spis potrebovala neco jako "Nemit hned vse hotovo a byt s tim srovnana". Protoze jsem plnic ukolu, vse v predterminu (delat neco v den deadlinu by mi asi zpusobilo mrtvici), den v praci obsedantne zacinam tim, ze lifruju pryc jednu rutinni vec za druhou, takze ve dve mam odskrtnutych deset veci, ale k tem koncepcnejsim cinnostem se dostanu az pozde, kdy uz mi to zas nemysli takovym tim kreativnim zpusobem. Mela bych to delat naopak, ale mam z toho blok kvuli tem pripadnym nedodelkum. To je taky uplne na hlavu. Navic obcas neco tak jako vyšumí, takze kdyz je clovek hyperagilni, tak se muze stat, ze neco smolil uplne zbytecne.
Jennyfor Jsem na tom stejně jako ty a jestě jsem líná. Chaos na stole, chaos ve věcech, všechno odloženo na poslední chvíli, kdy jsem pak na mrtvici. Nakonec to vždycky stihnu, ale říkám si, že příště už takhle ne. No a jak to příště dopadne? 
andulka01 No to už bylo ze zoufalství, měla jsem tu nastláno těmi papírovými pytlíky, igelitovými pytlíky, vratnými štítky a těma formulářema na vrácení. Já totiž každou zásilku nedočkavě otevřela a ty všechny obaly a papíry se mi pomíchaly.
Takže jsem na tu kupu nejprve hleděla v naprostém zoufalství, pak jsem roztřídila pytlíky, krabice, štítky a igelitové obaly, pak jsem instalovala věšák z Ikea, na něj navěsila všechny kusy a třídila na vlevo ok, vpravo zpět. A až teprve tehdy, když bylo to k vrácení zabalený a odnesený na depo, se mi ulevilo. A v tu chvíli začal pípat PayPal, že mi jdou zpět prachy, tak jsem si udělala tabulku, abych měla přehled, jestli mi někde něco nevisí.
A z toho celého jsou patrny dvě věci: že jsem to s tím adrenalínovým nakupováním opravdu přehnala a za druhé, když jde o něco, co mne baví, tak se i k tomu systému dokopu
Jako tabulku na pravidelný nákup brambor a plánování, kdy mi dojde hajzlpapír, tak takovou nemám a mít nebudu, tam případné propady zásobování musím vykrýt improvizací
Jennyfor já teda taky uplně nejlíp funguju krátce před deadline, skoro bych řekla, že v noci mi to jde nejlíp od ruky... naplánovat si to (i jiným) umím výborně, i na to mám glejt, ale sama osobně nějak úchylně oblibuju spíš stres... jsem asi ideální kandidát pro inzeráty "práce pod tlakem" 
Reakce na brrr:
Jennyfor Jsem na tom stejně jako ty a jestě jsem líná. Chaos na stole, chaos ve věcech, všechno odloženo na poslední chvíli, kdy jsem pak na mrtvici. Nakonec to vždycky stihnu, ale říkám si, že příště už takhle ne. No a jak to příště dopadne?
RoSa Právě, já myslím, že to tak někdo má, že ho ten stres žene. A taky paradoxně, čím víc mám času, tím míň udělám. Jako by mě ta volná časová plocha ochromovala. Zatímco když vím, že mám něco poslat do půlnoci, tak k tomu v jedenáct sednu a za 5 minut půlnoc to letí éterem
Jennyfor v klidu, taky jak mi nad hlavou nevisi termin jako gilotina, tak nedelam nic. Zitra rano ma prijit uklizecka takze jdu co? Uklizet kramy at se k tem plocham aspon dostane:D Mela jsem na to dneska co? Cely bozi den. Jsem marna, jsem marna, jsem marna...
Jennyfor jak se říkalo u nás v práci, je jedno kolik na ten který projekt máme času, stejně se to stihne je taktak:)
hele a existuje taky nějaká kolonka jsem líný, sklerotický chaotik a je mi to jedno?
SunEclipse ježiš! ale to si do CV nepiš! 
rasaNori tak to odkladanie činnosti, ktoré človeka nebavia je asi normálne. Preto občas začnem variť o desiatej večer, keď už to fakt nie je kam posunúť .
V práci som vždy robila najviac doobeda, aby som niekedy poobede zistila, že nemám už čo robiť :) mňa stresuje keď viem, že by som mohla nestíhat. Ale také tie úlohy, čo boli otravné a mohli počkať, som sa nedonutila urobiť aj niekoľko dní.
brrr A taky sis večer před každou zkouškou rvala vlasy, že kdybys na to měla ještě jeden jediný den, tak už bys to uměla? Cha cha A pak se to táhne celým životem jak červená niť...
Jennyfor Před zkouskou naštěstí ne, to bylo celkem leháro. Ale úplně nesnáším, jak mám ppřad dost času, pak už jen pár dní , ale stejně se nic neděje a pak už se snažím jen umřít. Třeba taková diplomka, dostala jsem pár dnů navíc, tak jsem je proseděla v hospodě a byla jsem tam, kde předtím. Vázala jsem ji hodinu před odevzdáním a v životě jsem ji neotevřela, protože jsem.se bála, že na mě na první stránce vyskočí chyba.
brrr na takové lidi funguje jediné: říct jim o pár dní kratší deadline než je reálně potřeba.
