Potrefenáhusa  jezus chudák teda!

Jos čestná výjimka patologie byla první a poslední zkouška, na kterou jsem prostě 20 otázek z těch 300 zkouškových nepřečetla. Drtila jsem to snad 5 týdnů a stejně jsem to nezvládla celý. Já jsem vždycky výpiskama napsala novou učebnici. Syntézu ze všech, který jsem měla k dispozici. Tohle zátiší bylo k atestaci, učebnice se nevešly do žádnýho sektoru a přednášky a výpisky mám v těch papírových taškách. Vlastně tam ještě chybí odborný časopisy... 

marieu uff, tak já bych z toho nejvíc využila tu krabici kapesníků, protože bych si oči vyplakala!

viktorka_od splavu tyhle školy, kde se šprtá, to není nic pro mě. Klidně budu do čtyř do rána dělat projekt nebo něco počítat, ale jak se mám něco učit nazpaměť, nemůžu se soustředit.

viktorka_od splavu musím říct, že to bylo nejpohodovější učení v životě. Jednak jsem dostala od šéfa mimořádně dost dlouhý volno (když se nad tím zamyslím, strávila jsem tam minimálně 2 roky přesčasů, možná i 3, kdy jsme si nevybíralí žádný náhradní volna...) a jednak jsem byla v situaci, kdy mi ta zkouška přišla prvně v životě jako doopravdy "zkouška". Na škole to bylo děsný, bývalo mi fakt ouzko z představy, že by mě vylili a musela bych jít znovu. Než jsem se začla učit na atestaci, byla máma čerstvě po Ca prsu a jezdila na ozařování a já se starala o 93letou polodementní omezeně mobilní babičku a uklidila jí celej barák od sklepa po půdu. Učila jsem se, co to jen šlo, docela mě to i bavilo, atestační práci napsala 14 dní před termínem a jinak mi to bylo celkem pumpička. 

Evaeva nazpaměť byly teoretický a preklinický obory ve škole, pure hell. Kdyby to trvalo dýl než ty první tři roky, byla bych se na to regulérně vykašlala. Tohle už je čistě klinika. Všechno, co člověk může potkat a musí umět řešit, nebo vědět, jak řešit. Samozřejmě v oboru, který si vybral a který ho baví- jinak se to asi nedá dělat...

Ginger mě tedy prekvapuje, že v čechách  v roce 31 ješte cvičili kurent.  Dědeček byl z pohraniční?

marieu já tě obdivuju (vás všechny, co jste to dali/y), já dva semestry zoologie a anatomie což mě bavilo hrozně moc, ale to ostatní prostě ne, a to se pak prostě nedokážu naučit, smolík. z botaniky jsem zvládla akorát zápočet ale zkoušku ne, kytky mě zoufale nudily. osevní plány, no, to je aspoň užitečný:-)) a chemii jsem prostě nedala krz tupou hlavu:-( dnes mě to štve, ale nenadělám nic.

marieu to je jasný, že tě to musí bavit, ale ty objemy jsou pro mě neuvěřitelný, tolik skript já nepřečetla za celou vejšku:)

viktorka_od splavu je to pořád "jen" práce, to není až tak hodný obdivu. Nejvíc byla asi ta motivace, člověk opravdu musel vědět, že zrovna tohle prost chce. Já zas neumím jiný věci...

marieu A chybi taky casopisy, nakonec vzniklo 5velkych poradacu materialu. Byla jsem doma taky dlouho, od 2.tydne v rijnu do konce listopadu. Ale vlastne me to taky bavilo si ty veci tak nejak utridit. Nastesti moje rodinna situace byla klidna a otehotnela jsem presne dlsi mesic po atestaci. 

Jos . Já jsem teda otěhotněla 4 měsíce po. Řekla jsem, že se musím zmátořit, abychom nepočali nějaký nedochůdče, mě strašným způsobem vystresovala ta situace s mámou. Hodně jsem zhubla, vypadaly mi vlasy a akné jsem mimo obvyklé lokality měla i na místech, kde bych nečekala, že se může objevit

Jos čestná výjimka patologie byla první a poslední zkouška, na kterou jsem prostě 20 otázek z těch 300 zkouškových nepřečetla. Drtila jsem to snad 5 týdnů a stejně jsem to nezvládla celý. Já jsem vždycky výpiskama napsala novou učebnici. Syntézu ze všech, který jsem měla k dispozici. Tohle zátiší bylo k atestaci, učebnice se nevešly do žádnýho sektoru a přednášky a výpisky mám v těch papírových taškách. Vlastně tam ještě chybí odborný časopisy... 

​takhle to ted vypada u dcery. Uci se na atestaci z pedatrie...

brrr velkým dlužníkem!

ja si pamatuju, ze někomu z archeologů, kdo taky nesl k obhajobě mokrou diplomku rovnou z knihvazačství, tam udělali iniciativně na deskách hrubku zlatým písmem v názvu Ústav pro pravěk a rannou dobu dějinnou a už se to nestihlo opravit 

​Neco podobnyho se stalo nekolika mym spoluzakum, nechali si udelat desky a svazat bakalarku nekde v chraneny dilne, jednak to teda trvalo strasne dlouho, takze si pro to sli uplne na posledni chvili, a pak pri prevzeti zjistili, ze nekdo ma spatne jmeno, nekdo nazev prace, a vsichni meli ty desky nakrivo, omatlany od lepidla a celkove usmudlany. Taky to tak museli odevzdat. 

Ginger to je čirá krása! Taky by mi asi bylo líto rozebírat sešit. Já jsem našla recepty na jednotlivých listech po babičce (ročník 1921), z doby, kdy navštěvovala Školu pro ženská povolání, někdy ve 30. letech. Vyvedeno taky krasopisem. Máti mi jeden z nich nechala zapaspartovat a dostala jsem ho kdysi k vánocům- to byl mimochodem nejlepší dárek, co jsem od ní kdy dostala. Mám ho v kuchyni a vypadá to moc hezky. Taky jsem si nechala kdysi zarámovat krajkově pletené kojenecké čepičky po dědovi z roku 1913, na tmavém podkladu, to je teprv nádhera. 

​tyhle vzpominkovy darky jsou nejlepsi. Ja to teda ocenuju az ted v hluboke dospelosti. Po mych babickach mam pletene a hackovane krajkove kulate decky na cernem stole misto prostirani. 

Ginger mě tedy prekvapuje, že v čechách  v roce 31 ješte cvičili kurent.  Dědeček byl z pohraniční?

​teda musim si najit, co je kurent.. a deda byl z Ceskeho Raje, okoli Trosek. Kam chodil do skoly vubec nevim.

Ginger ta prvni stranka co jste davala...je to pismo, ktere se v cechach pouzivalo pred latinkou a nemecky psane...hlavne v nemeckych oblastech, k dohledani treba v matrikach v pohraniční. Ale s prvni republikou jsou uz matriky vetsinou cesky a latinkou. Tak proto jsem se divila.ale mozna v ramci vseobecnych znalosti...

rysamona dekuju za vysvetleni. Kurent abecedu uz jsem nasla a ted ta cviceni, co v sesitu jsou, davaji smysl. Je tam i jedna stranka v nemcine. A vrta mi hlavou, kde ten deda studoval. Musim se zeptat.

clothilde ach, to teda potlapkávám! Ta úleva bude obrovská, doteď si pamatuju ten pocit, když jsem jela domů po. 
Ginger jsou, máš pravdu. Jaký ročník byl tvůj děda? Můj 1912, jeho rodiče ho dali na obchodní školu někam do pohraničí- kvůli němčině. Ještě v důchodu si přivydělával technickými překlady pro místní fabriku. Z dětství u babičky si pamatuju ťukání psacího stroje z podkrovního pokojíku- i otevřeným oknem ven do zahrady.