Náš jedenáctiletý vnuk drží příbor obráceně, vidličku v pravé ruce. Není levák. My jsme se to s mužem snažili opravovat, ale dcera si to nepřeje. Prý to má tak víc lidí, dospělých. 

No mně to vadí, kdyby to bylo moje dítě, tak to nedovolím.

Ale já zastávám stanovisko, že matka je šéf.

ještě mě u jídla drtila jedna známá, která neumala jíst koordinovaně příborem, vždycky si napřed všechno rozkrájela a pak až to jedla. 

jenom si říkám, že si na ty zjevný neslušnosti lidi nedaj aspoň ve společnosti pozor (mluvení s plnou pusou žvýkání s otevřenou pusou, hlasité mlaskání, smrkání, ...) jsem si to tuhle říkala, když mi jedna známá podala úplně mrtvou zvadlou ruku, vždyť se o tom všude píše a mluví, že leklá ryba je fakt humus? 

A ještě když je lehce zapocená, ble!

Pocení rukou je blbý :( manžel na to trpí a přestože se snaží to řešit (jednou za čas maže ruce Driclorem, používá jen mýdla, po kterých se tolik nepotí, když si má s někým podat ruku tak si ji snaží nenápadně preventivně otřít) tak to prostě úplně neeliminujete :( Kor když se to zhoršuje ve stresu....

drzeni vidlicky hroty dolu je spravne, pokud se zrovna nenabira neco sypkeho, treba ryze. 

Když ona ta věta je jako upoutávka na krimiseriál, proto mi to v téhle souvislosti nedává smysl. Asi mi nezbývá, než ho zhlédnout a zjistit, jestli rozuzlení bude tak strašné, že z toho všem bude špatně.

Pozoruju, že se čím dál víc rozmáhá jezení po americku, tedy jen vidličkou. Takže nějaké hroty nahoru-dolů (dolů je správně) už asi fakt řeší málokdo.

Já si myslím, že pokud se člověk chová u jídla slušně, nemlaská, nemluví s plnou pusou,  jí normálně příborem, tak se dnes už hroty nahoru nebo dolů moc neřeší. Samozřejmě pokud jde  o nějakou  večeři s diplomaty nebo anglickou královnou (atd), tam bych si na hroty dala bacha.  :-)

tak ale pokud se tim priborem umi slusne najist, tak je asi jedno ze ho ma naopak:-) vsak nemusi hlasit ze neni levak

jeste si taky rikam kolikrat komu vsemu maminka ci tatinek neprozradili, ze nuz se nestrka do pusy.... ono je tech pravidel docela dost a vyzaduje to urcite usili z obou stran, coz trochu vyslo z mody

Myslím si, že pokud se dítě naučí držet příbor zcela správně, ušetří mu to v životě spoustu trapných chvilek. A nedoporučuju držet doma příbor "nějak" a v dobré restauraci správně. Jen neustálým každodenním tréninkem se to dostane pod kůži, a pak je člověk schopen se při pracovním obědě myslet na business a ne na vidličku :-). Já jsem v tomhle strašný Herodes, ale všechny děti v rodině stolují jak z partesu. Je smutné, že to někoho překvapuje, tuhle se mě přišli lidé od vedlejšího stolu v restauraci zeptat na věk neteře (4 roky), protože si všimli, že si utře pusu ubrouskem, než se napije ze skleničky...

No, ono to tak trochu závisí aj od osobnosti dieťaťa. Ja som bola také dieťa, ako tvoja neter, naši ma radi brávali do hotela Grand, kde ma už čašníci poznali, podonášali vankúše, aby som dočiahla na stôl a všetci chodili obdivovať, ako to dieťa je ako princezná. Mojim deťom síce vysvetľujem, čo a ako sa robí, ale v reále považujem za obrovský úspech, ak pri stole vôbec obsedia.

Inak to s tou prehodenou vidličkou a ožom má môj manžel dodnes. Ako v spoločnosti ich má normálne, ale vždy sa mu uľaví, keď si ich môže prehodiť. Tiež je pravák, ale ono to s tou lateralitou nie je také jednoduché, ja som napríklad tiež praváčka, ale rysovalo sa mi ako decku v škole vždy výrazne lepšie ľavou rukou. Takže pokiaľ slečna je slušne, a vie ako to má byť správne, ja by som ju s tým zbytočne nemorila.

Já bych jí mořila :-). Naučila jsem držet příbor mimo jiné i synovce s diagnostikovanou poruchou jemné motoriky... Měl na to papíry, ve škole úlevy, ale stoloval pěkně. Dnes je dospělý a je moc rád, že to umí :-).

Když zemřel dědeček mojí dobré kamarádky, dostala naprosto nečekaně spoustu krásných kondolencí od úplně cizích lidí (ona sama byla v té době už sirotek a její dědeček byl kdysi dost známý odborník). A jedna paní v ní vzpomínala, jak ji dědeček zamlada jako zhruba čtyřletou naučil perfektně stolovat, když navštívil její rodiče na chatě. :-) Hrozně nás ta historka obě dojala. 

Já nějak nechápu, proč v dnešní době trvat na vidličce v levé ruce. Měla jsem dojem, že leváci už byli zrovnoprávněni a nikdo nemá napsáno na čele, jestli je pravák nebo levák. Spousta lidí to nemá vyhraněné a některé konkrétní věci se jim líp dělají "opačně". Takže jestli jinak stoluje vychovaně a slušně, nevidím vůbec žádný problém.

Dědeček mého muže byl Vídeňák, nosil na míru šité obleky a doma se dbalo na etiketu. A můj muž mě na to sbalil, protože jsem z něj nemohla spustit oči, jak krásně stoluje :-). Bylo to v době před rokem 89, bylo mu 19 a jedli jsme asi smažák :-).

Jsem moc ráda, že jsem dědečka ještě zažila, na tu prvorepublikovou noblesu moc ráda vzpomínám...

je to tezke ucit ctvrlete dite stolovat, kdyz ve skolce az do peti let jedly lzici a nuz davaji, kdyz uz, jenom predskolakum. doma obe pouzivaji kopletni pribor, mladsi teda tuzsi kousky najkrajim. a pak to dite chudat ve skolce dostane jenom bagr.

nebo ji moje mati poradi at si to kureci stehno vezme do ruky, k tomu je tam prece ta rukojet

 vidlicku a nuz drzim normalne, ale jsem vyhraneny levak a prilis nezvladam lzci v prave. tak doufam, ze to neni az takova katastrofa a porad lepsi nez polejt sebe a ubrus.

Napsala jsem samozřejmě nesmysl, to bude tou pozdní noční hodinou.