Sweet Potato V knižním vláknu?

continuity Sweet Potato

Ono na Simmela bylo potřeba bejt fakt mladej, řekla bych. Já ho hltala tak v 15 maximálně, určitě před Remarquem a Hemingweyem. A s klauny přišly slzy, to byla tehdy pecka. Nedávno jsem do toho nahlížela, no nešlo to vůbec.

K čárkování- Remarque první roky na gymplu a pak už nikdy, Rudolf Metráček a nic víc, Klein- Básníci na medicíně- to bylo ze života.

do stížností, něco na mě leze a zas nejsem ani pořádně marod, ani pořádně zdravá. První příznaky- nedrží mi makeup na obličeji, nechutná mi káva a jsem úplně vyřízená a z toho nejvíc otrávená. Přes svátky jsem se jakž takž dospala a asi tak týden cítila ve formě a teď jsem po ránu zralá na exhumaci... ps: stačilo mi odložit si, litovat netřeba, lidi maroděj mnohem, mnohem hůř.

Hanka H Asi. Nebo hádankovém?

Mě se teda od Simmela líbila akorát ta fraška: Nemusi být vždy kaviár. Jinak mi to vždy připomínalo spíš ubrecenou červenou knihovnu. 

S Remarquom to neznese srovnání. 

​

ja tomu (simmel a spol) rikam spotrebni literatura. rada si poctu ale zadny umeni to neni

Mne se láska je jen slovo líbilo moc, ale nic dalšího jsem nečetla. Navzdory básník zpívá byla teda podobna srdcovka jako teď poslední kabriolet a ještě Meduza, ale to se taky už neodvazuju od těch nacti číst 

continuity já jsem teda jiná generace než Básníci, ale v pubertě jsem je hrozně milovala. A to přesto, že už tenkrát mi Šafránek přišel ošklivejdokonce jsem četla i ty knižní předlohy (nebo knížky podle filmu?), básničky jsem si dokonce někam opsala. Na ty první tři díly se ráda podívám i dneska, ale samozřejmě už to není takové.

Evaeva kriz v těch prvních basnicich byl úplně nejvíc nej

Potrefenáhusa já nejsem na tyhle rachitický typy, no. Ještě ten jeho utrápenej pohledNo můj idol to nebyl. Ale ty filmy jsem stejně milovala.

Asi mám v pr...platničku. Neľutovat, sama si za to môžem.

Víte co je hrozný, že já to všechno četla, ale kromě dvou knizekod Remarqua, které máme doma a precetlajsrm je víckrát si nic nepamatuju. A ještě jen Hemingwaye dám dohromady, ale jinak nic, třeba to Láska je jen slovo si nevybavim ani hlavní postavy, nic. To je des!

Sweet Potato Jdu vykopávat do knižního.

Potrefenáhusa Medúza se mi zdála skvělá v těch nácti, vrátila jsem se k ní někdy po třicítce, už to prvotní okouzlení pominulo, ale pořád se to dalo dobře číst. BTW - několik málo let starý televizní film Klec (Bohdalová, Hádek) nesl jasné znaky inspirací tímto příběhem.

Uvedeno na pravou míru níže.

Ještě jeden edit - do vlákna Knižní hádanky. Kdo naváže?

Sledujem že som kultúrny barbar, čítala som červenú kniznicu a historické romány v mladosti. 

Jasné že mám prečítanú aj inú literatúru, bolo to povinné čítanie a ja poctivec som prečítala všetko. Ale nezaujali a už si z toho nepamätám nič, okrem Puškina. List Tatany Oneginovi viem recitovať aj teraz rusky aj slovensky

Hanka H ta Bohdalová, nebyla to spíš inspirace knihou Odměna?

Vilemina Ježíšššš, pravdu máš! Psala jsem o Medúze, myslela jsem Odměnu! Díky!

Já přečetla našich knihovnu shora dolů zleva doprava včetně těch schovaných v zadní řadě. Byla jsem čtecí kombajn. Ještě že ten literární vkus měli naši slušnej, že to byla ta výše zmiňovaná klasika. Ale nechápu, že jsem to přežila bez úhony, třeba tu Medúzu jsem četla tak ve dvanácti a tomu jsem přece nemohla rozumět. Ale já tam nadrtila všechno. I hrůzy jako Žil jsem na Čukotce, to nevím kde se to u nás vzalo, ale bůhví proč mě to zaujalo, že si některé pasáže pamatuju dodneška. Taky tam byla schovaná učebnice kriminalistiky, včetně autentických fotek z místa činu a z pitev, ta se mi zjevovala ve snech. Máma tam zas měla spoustu učebnic ze zdrávky, tak jsem si ráda listovala psychiatrií, ty černobílý obrázky s nápisem imbecil, kretén a pod., to bylo super. Taky jsem už od osmi věděla, co je to katatonický stav. O Kouzlu lásky ani nemluvím Se divím, že mi do toho čtení nikdo nemluvil a nic nebylo zakázaný.

Me vzdycky napadne, jestli dnesni deti jeste ctou mayovky. A jestli je ty filmy vubec zaujmou. Ja milovala jak filmy, tak knizky, ale mam pocit, ze jsem byla jedna z mala. 

Vari nečtou. Ani verneovky. 

Vari Vilemina Verneovky dcera čte, ale Mayovky ne, fakt je, že jsem jí je nepodstrčila a to je chyba, dnes už si dost vybírá sama. Přečetla ale třeba Pouští a pralesem. :-) Teď bohužel objevila fantasy a to je dost cesta k zániku mám pocit-viděla jsem to u neteří, dnes už dospělých, jedna čte jen fantasy, druhá jen trillery. 

Vilemina Verneovky jsem už nečetla ani já a to jsem velký fanoušek scifi téměř odjakživa. Ale já začínala u Lema a bratrů Strugackych ( bože jak se to správné vyskloňuje).