No škandál!

Životem protřelejší se mému střetu s realitou budou chechtat, ale stejně: stěžuju si na strašnou únavu nebo nezvladatelnou lenost nebo co já vim co mi způsobuje, že jsem pořád tak vyřízená!! Mám teď už pár měsíců své první "velké" zaměstnání, kde jsem vcelku spokojená, ale přestože jde o práci u PC, chodím každej den domů úplně hotová. Přejde to, nebo už to tak bude furt? Jak je možný, že všichni ostatní co chodíte do práce máte i koníčky, děti, žijete životy a tak? Já přijdu domů obvykle někdy po šesté, což je ještě dobrý bych řekla, ale zvládám si akorát tak udělat jídlo a někam sebou plesknout. Když jsem ještě jen studovala a brigádničila (což bylo snad namáhavější než chodit do práce), našla jsem si čas a energii na tolik věcí! Cvičení dvakrát týdně, byla jsem na každé myslitelné kulturní akci, která na něco stála, pořád samý kina, přednášky, festivaly... a teď je mi už jen z představy, že bych ještě z práce měla jít třeba cvičit, akorát mdlo. Jak to sakra dělali ti předkové, co s bandaskou kávy a skývou chleba vyrazili ve čtyři ráno pěšky do města do fabriky a proč jsem nic z toho nepodědila?? 

Mám pocit, jako kdybys mluvila o mně. Mám to stejně a zatím stále doufám v to, že se to s koncem zimy zlepší. Že je to třeba jen vyčerpání ze zimy, nedostatku tepla a slunce. Takže soucítím a hlásím, že v tom nejsi sama.

Já svetry ještě nemám! A nemám ani zprávu, kde jsou! 

Taky je to tou únavnou každodenní pravidelností, navíc pracovní činnost neprostřídáte něčím jiným, je to zátah v jednom kuse. 

A pak zazvonil budík?

Předkové rozhodně nechodili cvičit (neb ani to nepotřebovali) ani do kina a na přednášky. V práci měli brzy padla, metelili domů, tam je případně čekala druhá směna na baráku či zahradě a večer brzy padli na lože. O tom, že by mohli chtít ještě něco dalšího většinou ani nepřemýšleli. 

Předkové se skývou chleba a bandaskou určitě nechodili cvičit, na koncerty ani na festivaly, skončili maximálně v hospodě a byli spokojení.

Já jsem si svetry dnes vyzvedla na poště - ty odeslané 17.1.

... a protože jsem masochista, mám na cestě další

Jen by mě zajímalo, jak tu někdo psal, že mu to doručovala jiná společnost, jestli se o ty balíčky po překročení hranice mezi sebou poperou, nebo podle jakého vzorce se to rozděluje

Fakt jsem neopisovala! 

:-)) O té hospodě jsem původně chtěla psát taky.

Aspoň jsem trochu originální...

Jo ták! Mně to odeslali 23., tak ještě můžu být v klidu.

hm, tolik volnýho času jako ve škole (přičemž jsem měla velmi časově náročného koníčka resp. koně) nebo na mateřské jsem teda nikdy neměla. a po nástupu do práce jsem byla (ve všech případech) naprosto hotová. pak jsem si zvykla - ale samozřejmě čas sama na sebe prostě moc nemám, nebo až teď teda, když už nějak moc neřeším domácnost a děti a s těmi koníčky to nikterak nehrotím. prostě jiná životní etapa. doporučuju zkusit tu mateřskou 

Mam takto kdysi ztratila nejaky sroub z robota. Samozrejme hledani vsude, obvinovani, ze jsem ji ho nekam zasantrocila pri umyvani nadobi a podobne. Nasli jsme ho v zime v calamade.

To sa nemusí vyvŕbiť takto....ja mám doma takýc tasmánskych diablikov, že som po prvom roku na materskej skončila vyčerpaním na infúziách...(a to bola ešte len jedna).

Tak to je super historka .

Zima JE vyčerpávajúca, aj psychicky, je málo svetla. Prvé zamestnanie JE vyčerpávajúce, lebo za Á každá zmena je vyčerpávajúca a za Bé je to úplne iná zodpovednosť, než pri nejakej brigáde popri škole.

Bude lepšie.

 V práci parkuji na vyhrazeném parkovišti za zvedací závorou,ke které mám poměrně malý ovladač. Včera celý den dost sněžilo. Když jsem šla z práce, ovladačem jsem zvedla závoru a začala poctivě ometat asi 20 cm sněhu z auta včetně střechy a kapoty. Když jsem auto kompletně ometla,zjistila jsem,že nemám co? Nemám ovladač! Někde mně vypadl a já jsem si ho hezky zasypala tím sněhem z auta. Takže jsem následně v chumelenici asi čtvrt hodiny opatrně rozmetavala sníh kolem auta, abych za a ovladač někam neodhodila se sněhem a za b ho našla. Vypadala jsem u toho asi dost podivně, ale mise se zdařila.  No vzteklá jsem byla pěkně.

Tak to já to měla uplně obráceně, nastoupila jsem na full time, práci jsem měla čtvrthodinku od domu a normálně jsem nevěděla, co s časem! Ale fakt, já byla šťastná jako blecha. Žádné seminárky o víkendech, žádné přesuny z práce do školy, navíc jsme mohli končit v pátek ve dvě a já jsem byla uplně hotová z toho, že mám dva a půl dne volna, nemusim na nic myslet, nic šolíchat o víkendu na počítači, učit se...... A ještě 5 týdnů dovolené a 5 sickday, jako tolik týdnů volna jsem snad neměla asi od začátku střední a ještě zaplacenýho? Navíc jsem přestala smrdět korunou, hele mě se změnil svět:-D

V zimě takové časové nadšení nemám, člověk je prostě zapnutej v modu zima, v jiných ročních obdobích to bude lepší a budeš toho zvládat víc. Taky je docela drsnej přechod k tý sedavý práci, já jsem byla jeden čas holka na všechno, hodně jsem byla mimo kancelář a ten nástup k PC byl dost znát. Takže vydrž Prďka, vydrž!