Kosti končetin jsou docela silné. Nevím, kterou kost konkrétně má holka hnědooká zlomenou, ale vzpomínám si, že jsem kdysi četla, že třeba stehenní kost u dospělého člověka má v průměru 4 až 4,5 centrimetru, takže ty 4 mm opravdu není tolik jak to vypadá.

Blbý je, když se kost posune o třetinu průměru, jako u mojí mamky. To už potom tu hybnost fakt omezí nehledě na rehabilitaci.

hm, ja to mam taky zapamatovane tak, ze jsem najednou mela spoustu casu a prvni mesic-dva jsem nevedela do ceho po vecerech pichnout. pak se to nejak zrovnalo. ale na ten pocit svobody si pamatuji doted. sedave zamestnani mam doted, ale vzdy jsem mela praci takovou, ze jsem musela dost prejizdet a to si clovek prece jenom trochu protazne zada. to sezeni za PC je peklo najpeklovatejsi. 

Já jsem na tohle expert... Jednou jsem byla s tehdejším přítelem na Šumavě a vracela jsem se pro něco do auta. Zpět jsem běžela přes nádhernou louku, poskakovala a ... ztratila klíče od auta. Dvacekrát jsme tu cestu prošli a klíče nikde... Nakonec jsme si ve vsi našli majitele louky, půjčil nám sekačku. Louku jsme posekali a klíče nenašli... Podotýkám, že jsme oba byli těžcí alergici na trávu. Jedna babička nám přinesla látkové pleny, protože naše kapesníky to nestíhaly. Nakonec jsme museli zavolat do servisu.... 

Já jsem se v létě jela projet na kole, tátovym, cestou jsem si poeticky natrhala květiny...večer telefon, že táta nemůže najít klíče, jestli jsem mu je nesebrala... táta navštívil chudák asi 3 domácnosti, 5 hodin ty klíče hledal a pak heuréka, popsala jsem mezi jakými vesnicemi se nachází trs s již otrhanými kopretinami, kam jsem pohodila kolo a klíče mohly vypadnout z té kapsy na rámu. Táta ten pitomej trs dokázal v 11 v noci najít, a našel i ty klíče. Druhý den ráno byla celá ta škarpa u cesty posekaná, to už by se asi nedohledal. No byla jsem v podmínce teda hodně dlouho.

Táta je super 

no tak jedno ditko bylo tez hodne narocny, ale preci jen to tempo bylo jiny, i kdyz jsem se nevyspala mesice a roky - po nastupu do skolky nespal tak stejne a navic jsem si nemohla behem dne lehnout. takze jsem tim nechtela rict ze by materska byla nejaka dovolena to fakt ne:-)

zrovna ted je pro me ranni vstavani taky pekny utrpeni, akorat na to ze nezvladam tolik veci co kdysi uz jsem si asi zvykla:P

btw ty romanticky predstavy o nasich predcich... kdyz obcas vypravela babicka, ktera nejdriv slouzila u sedlaka a stama utekla makat ve fabrice, neskutecne drsny zivot

V úterý jsem byla na lekci cvičení s názvem Bolavá záda. Výsledkem jsou... bolavá záda!  Jako je mi jasný, že jsem nejspíš protáhla nějaké svaly, které normálně odpočívají zapomenuty a teď jsou namožené, ale čekala jsem spíš skvělé uvolnění a pocit lehkosti Přitom teda samotné cvičení bylo super, prima lektorka i cviky, které mi při provádění byly moc příjemné.

Minulý týden to bylo obráceně, to jsem se objednala na Gravidjógu. Tak strašně otravnou a nudnou lekci jsem ještě nezažila. Furt jsme se jen váleli po podlaze, prodýchávali a vnímali své jednotlivé části těla a za celou hodinu udělali dohromady asi tři cviky. Ale ve výsledku jsem se po lekci cítila skvěle, báječně protažená a uvolněná.

Teď bych si potřebovala zacvičit na ta bolavá záda, ale nejdřív by to chtělo vysát a vytřít podlahu a to se mi velmi nechce, tak radši ležím v posteli s notebookem na klíně a stěžuju si

Kdyi napsal na MP někdo, možná Stricc, ale nevím, příspěvek o tom, jak se dříve pralo prádlo, jak na ložní povlečení chodila krom klasické i "těžká pradlena". Praní byla práce na celý den a s přípravami se myslím začínalo už den předem, bylo to zajímavé čtení a uvědomila jsem si u něj, jak moc těžká práce to musela být. A pochopila jsem i starý popisek k ještě neuatomatické pračcce, který jsem jako malá holak někde našla a smála se mu, kde stálo, že nyní si může hospodyně u praní prádla chvílemi i číst.

Edit: Koho by to zajímalo, tak docela dobře je ten každodenní život našich předků popsaný v knížce Billa Brynsona "Dům". Prochází místnost po místnosti a píše jak o nich, tak o věcech do domácnosti, jak se vyvíjely, a jaký měli vliv na každodenní život. Určitě o tom existují odbornější texty, ale tohle je psané takovou lehkou formou, že se to dobře čte, přitom je tam spousta informací a souvislostí.

ano, moje prababička ještě právala na valše, když jsem byla malé dítě.

pravdou je, že naši předkové dřeli, ale nehonili se. pracovali prostě pořád, svým tempem, věděli kdy oddechovat. my furt šílíme a honíme se z místa na místo, abysme pak padli k televizi/počítači/hromadě jídla a pak nás akorát klepne

Na naši obhajobu je třeba říct, že sice měli těžší práci, ale zase neměli tolik vizuálních vjemů, tolik toho na ně neútočilo, myslím, že jste trochu vyřízení i z nich.
Jinak souhlasím, když to vezmu třeba podle svojí babičky, tak sice musela topit v kamnech a ohřívat vodu na plotně, ale neočekávalo se od ní  - a hlavně to od sebe neočekávala ona! - že bude zároveň stíhat péči o děti a domácnost, docházet na jógu/běžecký pás/pilates, držet si do padesáti postavu z doby před svatbou, po večerech dodělávat něco do práce a ještě pracovat na zlepšení svojí angličtiny.

tak to je přesné.

Babička měla chůvu a hospodyni? Moje ne, péče o domácnost a děti byla cele na ní. Neměla ani posluhovačku na to velké prádlo. Ale to ostatní je pravda - nechodila do práce, cvičit, neučila se cizí jazyky. Jen pracovala na zahradě a chodila do kostela, což pro ni bylo určité společenské vyžití.

Tak svoji babičku, mladou vdovu s malými dětmi bez prostředků (skončila v katolickém charitním domku) ani nebudu vzpomínat, to si všechny dovedete představit, ale přiznám se, že i mě překvapilo, když jsem před cca deseti lety kupovala byt v centru Olomouce, nebyla tam koupelna, teplá voda a v komoře byly necky a valcha....jak tam ti lidé žili-ve městě, ve 20. století v srdci Evropy-si úplně nedokážu představit. 

To určitě neměla, malé děti měla v druhé půlce 50. let. Myslím ale, že měla vířivou pračku, kterou jsme pak podědili. Prádlo se v ní jen tak otáčelo a pračka neždímala, i tak to ale musela být proti ručnímu praní velká úspora.

Babičky moje prali na potoku s lopárikom. Ja som mala pred 30 rokmi ako moju prvú pračku toto. Bola to ROMo, kde sa hodilo prádlo, musela sa napustiť voda, zapnúť ohrev a potom sa prádlo točilo . Oprané sa vyhádzalo do vedľa stojacej krúcačky. Tam po čase prestala fungovať brzda, tak som mala veľkú varechu, ktorú som strčila k bubnu a brzdila. Adrenalín jak sviňa. Ale zas som mala oprané hned. Ked mi muž kupil automatku, tak som nevedela ani čo s voľným časom. Nuda, hodíš a perie sa. 

No a já znám paní, která nechala zrušit vodu v kuchyni kvůlivá feng šuej. V koupelně si ji teda nechali. A když se jim rozbila pračka, zjistila, že novou nechce, že prát v ruce pro šestičlenou rodinu ji baví. Vydrželo ji to bavit několik let.

ale prala skvele! jen to rucni machani byla drina, lozni pradlo bych nosila do cistirny -to jsem zkousela jednou:-) jinak fakt mnohem lepsi nez automatka, jen... nedela sama;-) btw minimalne ve meste i nizsi stredni trida to tak delala. treba i to, ze zeny chodily ke kadernici kazdy tyden na tzv vodovou. doma se vlasy nemyly

to sme mali doma, ked som bola mala, pralo to dobre, ale priserne to nicilo pradlo. no prokrok nezastavis.

ale suhlasim s tym, ze to nejde prilis porovnavat, moja babicka sice pracovala hodne, ale vo vysledku sa nahanala ovela menej, dni mali svoj system a velke veci sa dopredu dobre naplanovali a zorganizovali. nic ju tak nevyviedlo z miery ako dve bednicky marhul, ktore priviezol ujo z cesty na juzne slovensko. 

Jej, toto presne mala moja babka. Cez letné prázdniny sme jej pomáhali prekladať prádlo z práčky do ždímačky, ale k tej sme sa po zapnutí nesmeli priblížiť. Tancovala po celej kúpeľni a občas aj pár iskier hodila. To boli časy

Ano, prala dobre, ale keďže som nemala predtým automatku, tak mi nechýbala. Teraz by som už niečo také nechcela.