Mě docela překvapuje, že v centru Prahy se pořád ještě nachází dost bytů bez koupelny (je tam třeba vlepenej sprchovej kout do kuchyně) nebo že např. v Nuslích, Žižkově pořád ještě existují pavlačové byty s WC na chodbě. Hledala jsem celý podzim dost intenzivně menší byty k pronájmu a ty levnější často trpěly těmihle neduhy.
Ono je zase fajn, že tyhle byty se dají pořád ještě koupit relativně levně, na to v jaké lokalitě jsou. Na pronájem teda pochopitelně katastrofa. V přízemí tam bydlel takový starý pomatený pán a sousedka mi vyprávěla, že když si před cca dvaceti lety nechali jako první v domě postavit koupelnu, tak u nich jednou večer zazvonil s ručníkem a mýdlem, že se jde teda jako umýt, když je v baráku koupelna 
Sweet Potato Milá paní 
ale tohle asi nebyl ten případ....
Ono to totiž leckdy není stavebně řešitelné, rozhodně ne snadno a za provozu. Takovýhle dům si na sebe špatně vydělává. A když zrekonstruuješ jeden byt, i kdybys to udělala sebekrásněji, zbytek domu jeho cenu sráží. Takže návratnost je pomalá. Druhá varianta pak je všechny vystěhovat, zrekonstruovat komplet a výhodně prodat.:-/
taky bych uz ji nechtela, ale paradoxne cim vic toho za nas ty pristroje delaji, tim vic jinych povinnosti na sebe nakladame... jestlipak nedelame nekde chybu?;-)
Už je to tedy pár let, ale jako bych četla o sobě. Ty první měsíce v "opravdové" práci jsem byla úplně nešťastná, Pořád jsem si říkala - tak takovéhle to tedy je, být dospělá? Takhle to teď bude dalších 40 nebo kolik let? To už se jako nikdy nebudu moct aspoŇ trochu flákat? Proboha!!! Neměla jsem sílu vůbec na nic, ani na kamarády, na čtení, nic. Totálně bez nálady a energie. Veškeré moje sebeovládání padlo na to ráno vstát a jít do práce a večer nakoupit pár housek a přilézt domů. Pak už jsem jen tupě zírala na TV nebo do MP
Ale ani si toho nevšimnete a postupně se to zlepší. Fakt. Nikdy tedy nebudu ten tip, co zvládne ranní kurzy jógy, večerní fitko, kurz vaření a samostudium čínštiny, protože mě to prostě nebaví, takže to dělat nebudu. Ale plus mínus stíhám všechno, co chci, včetně dlouhých hodin nicnedělání. Klíčové slovo je organizace.
Přesně. Musíme si vzít příklad z mého muže. Najdu ho spokojeně relaxujícího v ušáku. "Peru," hlásí pyšně.
Díky (i ostatním) za podpůrné reakce, snad se to fakt zlepší s časem i počasím. Já bohužel dělám ve firmě, kde nemáme vůbec nic navíc, žádné sickdays ani možnost homeoffice (zrovna včera jsem se skřípěním zubů vyplácnula dva dny dovolené na chřipku, co mě přepadla v lednu, abych nemusela mít neplacené volno 
), ale aspoň je tu až na drobné výjimky moc fajn kolektiv a hlavně, jinde bych asi bez vzdělání a praxe v oboru ani nedostala příležitost dělat to, co tu teď dělám, a k tomu i za solidní peníze. A docela mi pomáhá plánovat si aspoň jednu nějakou událost týdně (byť i drobnost, třeba že v pátek skočím do oblíbenýho obchodu, kam se přes týden nedostanu), abych se měla na co těšit. Jen můj těšicí milník na tento týden mi odpadnul a tak mě dohnalo nějaké všeobecné mrzení.
Prosimvás, já si stěžuju na práci. Nestěžuju si, že musím pracovat, ale že pracuju s blbama (který jsou samozřejmě nejchytřejší na světě), že je náročný se prosadit jako žena mezi chlapama (jako ještě v 21.století, jsem lepší než oni, ale jsem tam za pipku, protože ženská) a že dělám práci docela pekelnou, snažím se maximálně a ocení to někdo? Ani h.vno.
Uch, muselo to vybublat, a tímto se omlouvám za hrubší výrazivo. A taky dodávám, že si nemyslím, že jsem chytřejší než všichni muži, mám na mysli určitý konkrétní jedince 
Soucítim!!!!
Děkuju moc :)
Musím si postěžovat na muže, který je na služební cestě v Mexiku (
) a právě mi poslal fotku, jak se vyhřívá pod palmami, protože jim prý v kanceláři jede klimu a musel se jít ven ohřát!!!
A já doma čelím sněhové kalamitě, každý den vyhrabávám auto, odhazuju sníh a topím v kamnech!!!
ježiši tak to je na rozvod!
Mam zitra zkousku?mam. Ucila jsem se? Spravne hadate ze ne... A to jeste musim debordelizovat barak a sbalit se domu:( Sbohem svobodo...Ale aspon jsem udelala neco pro svoji postavu a sla plavat:D
zrovna předevčírem jsem říkala jednomu kamarádovi, že nechápu, proč všechny zkouší ústně (když si stěžoval, že je úplně vyždímanej a naštvanej, co mu k těm zkouškám chodí), já bych to fakt prosela napřed nějakým testem, aby odpadli aspoň ti, co se na to vybodli a jdou to jenom zkusit :-D
Ale teda taky vás lituju :-D
Díky :D No jako test tomu předchází, ale ten se dá úplně přinejhorším obšlehnout, ale to ústní bude masakr... aspoň nebudu muset fixlovat kruhy pod očima, to pude ráno samo :)
No že jo!!! Ani nechtěj vědět, co jsem mu napsala
Strašně žeru. Jsem s dětma "na pobytu" u maminky a sním, na co přijdu. Máma mi tady nechává návnady v podobě koblihů, croissantů s čokoládou, brambůrků a jiných laskomin. Během pěti dnů jsem snědla deset milky way! A už jich tam mám dalších pět nakoupených. Už mám kilo a půl nahoře a tukový prstenec konec pasu, ale nemůžu si prostě pomoct! Po porodu jsem parádně zhubla na váhu "takovou jsem měla naposledy ve dvaceti" a teď se mi děje toto. Mým jediným štěstím je to, že chodím až čtyřikrát denně s kočárkem ven a že kojím jak o duši, jinak by ze mě už byla bečka. Jo a zrovna dnes jsem si říkala, kdy přijde na řadu bůček a máma se mě zanedlouho zeptala, jestli si v neděli uděláme králíka a k tomu bůček. Tak to v pondělí bude na snídani chleba s bůčkem. Už jen týden a bude s přežíráním konec!
A když už jsem tady, tak si musím postěžovat na mimino. V noci se budí snad co hodinu, někdy mám pocit, že i častěji. A já jsem přitom takový spáč! Ale teď mám teda utrum. Musím s ním spát na posteli-klasické, žádná manželská. Jakmile se začnu plížit pryč, začíná se budit, potvůrka malinká. Bolí mě kyčle a kolena, jak musím spát na boku, abychom se tam spolu vešli. Masakr, ale člověk si zvykne. Asi. Tak mě prosím politujte.
Lituju velice :). Ale ne, opravdu lituju. Na druhou stranu těch pár kil brzo vyběháš, ale u maminky si užiješ parádní dny, bude na co vzpomínat :). A miminko třeba časem taky začne spát v delších intervalech, to bych ti moc přála.
