Mně to právě tak připadalo, že ti to asi uteklo. To je pak zas úplně jiná sranda. Já se nedivím nikomu, kdo od alkoholika uteče, pro to mám velké pochopení. Není náhoda, že často končí sami nebo jako bezdomovci.
Jak řeší tchýně ten útěk, je zase jiná věc, taky na palici.
whiskas nejak jo no..nejhorsi bylo,ze tata zacal bejt zlej a mama totalne apaticka..veskera snaha pomoc se obracela proti nam, nic jim nebylo dost dobry, vsechno spatne....proste najednou jiny, cizi lidi. Je to uz skoro dvacet let a stejne to nejde vytesnit, navic byli pomerne mladi.
stes Obávám se, že u nás je nastíněna podobná situace. Není mi z toho dobře.
Např. našim již několikrát přišla upomínka o nezaplacení určitých položek. Navrhla jsem, že se o platby budu starat já,nebo budu u placení alespoň asistovat. Zamítnuto, navíc s dodatkem, že tímto návrhem otce vlastně urážím a dělám z něj neschopného člověka 
.
Navrhla jsem našim úpravu koupelny (vana- navíc nestabilní, fakt není to nej řešení) a další úpravy v bytě. Zařídila bych to, zrealizovala komplet. Zamítnuto.
Požádám mámu o nákupní seznam, abych z ní nemusela páčit každou jednotlivou položku a neskákala pro jednotlivé věci X krát týdně. Marný. Prostě marný a to jsou jen "drobnosti" proti věcem, které nehodlají řešit. Cítím totální bezmoc.
whiskas tlapkam dopredu
stes Díky. Nejhorší na tom je, že se snažíš vymyslet ty nejlepší varianty, jak někomu usnadnit život a ve výsledku vypadáš jako největší prudič :-D. Navíc je známo, že čím déle se problémy nechávají "vyhnít", tím hůře se pak řeší.
whiskas to je přesný, ten prudič
Mně je fakt líto, jak mate všichni naloženo. Vzdycky, kdyz tu ty historky čtu, tak přemýšlím, jestli se clovek muže tomu scénáři nějak vědomě vyhnout? Protože oni to určitě nedělají schvalne. Jako jestli je nějaká seriózní možnost, jak na "stary kolena" nezblbnout? Nějak si uchovat tu sebereflexi, nebo jak to říct. A umřít mladej neberu jako možnost 
continuity víš co, ty deprese nebo co to je, by bez alkoholu mohl řešit jinými blbými způsoby.
MP Meri myslim ze vedome se vyhnout nemuze, najednou se to takhle nejak stane a musis to nejak prijmout. Napr.zdravy zivotni styl je fajn vec, ale nekdy se to vyvrbi tak, ze byl celej zivot k nicemu. Cimz ho samozrejme nezatracuju. A pak geny...taky nejsou uplne urcujici
Isca clothilde continuity whiskasVšem držím palce, ať to zvládnete, máte síly a nepoloží vás to psychicky. Máte fakt naloženo.
Když to čtu, tak u nás je ještě dobře. Zase naši jsou v podstatě mladí 71 a 74. Taťku doprovázím akorát na Žluťák, čeká ho ozařování. Teď tam chodí na injekce, vyšetření a odběry. Přijde mi, že je rád, že tam může vše vypustit a nemít to v hlavě. Nevím, jak zvládá své ostatní doktory, protože mi přijde, že tam neví nic, má občas otázky pořád dokola a občas i mimo. Mimochodem mezi alkoholiky ho zařadili diagnózou též. I když u nás nikdy nebyly hospody, dramatické příchody domů, násilí nebo hádky. Prostě jen denní popijení doma, dost a pak šel spát.
Do toho mamka, která má sice revma a astma, ale oboje celkem kompenzované. Jenže, aby se náhodou moc nemusela starat, tak je jí pořád špatně, hlava, únava. Tak na jednu stranu vím, že s taťkou nikdy ideální život neměla a chápu ji, ale nějak si řikám, že zatím to musí zvládnout spolu. Budou spolu 55 let, 50 od svatby
Oproti tomu tchán má 81. Žije 40 let sám a postará se. Odstěhoval se do penzionu, stejně si vaří, pere a po manželovi chce jen odvézt z nákupem. Jezdí na kole a denně nachodí 15 km. Zatím i všechny lékaře si řeší sám.
MP Meri no to je těžký, jak ty problémy fyzické, tak psychické.
Podle mě se tomu jevyhnes, jestli ti to je souzeno. Dá se leccemu asi pomôcť životosprávou, ale stejně to úplně neovlivnis.
Muž říká, že ho nám rovnou zastrelit a běží zachraňovat tchána, který chtěl skočit ze střechy.
continuity hele to ja rikam detem taky, at me daji do domova, az prestanu zvladat, a pritom drepim u mamy, ktera toho dela min a min. Tuhle se nastvala, kdyz jsem ji rekla, ze namazat si housku syrem by mohla snad sama, ze se musi taky trochu snazit, nebo za chvili nezvladne nic. Oboji jsem ji dala na stul, aby si pro to nemusela chodit. Tak tady pak promlouvala neco, ze si myslim, ze je lina.
Jinak, jako vzor toho, že to zvládnou lze, by mohla sloužit moje babička. Na konci se ještě starala o ležícího muže a byla absolutně samostatná, jen ji naší vozili nákupy a pomáhali s velkým úklidem. A ty nakupy 1x týdně v sobotu - žádné chybí mi smetana k obědu a bábovka ke snidani, tak mi koukej dovezt. Ale dlouho předtím už vyřizovali všechny papíry.
Já jsem ji nikdy neslyšela stěžovat si na stáří, ona vše brala, jak to postupně prichazelo a vcelku pozitivně. Jako povídala nám věci typu, že už nevidí na blízko nebo, že už nemá takový cit v prstech, ale kolikrát se u toho i smála. A vůbec nikdy jsem ji neslyšela skuhrat na téma: stáří je ponižující a strašný, jak to má v oblibě tchýně. A to měla za sebou několik operací, velké problémy s trávením - musela dodržovat vcelku přísnou dietu, její muž diabetik. Ale nikdy neříkala nic o tom, jaký je chudák, protože si nemůže dát v cukrárně krémeš nebo sklenici vína.
Tak si myslím, že to líp nesou lidi, pro které to stáří je přirozený chod života. Teď je hrozná móda tvářit se, že je človek plný sil a bez omezení až do pozdního stáří, ale mám trochu pochybnosti, jestli je to až tak prospěšné.
Ne každý na to fyzicky má a pak je ten sesup a šok strašný a dopadá to jak píše výše whiskas - ty si myslíš, že už jsme staří a to nás ponižuje. No v osmdesáti většinou lidé staří jsou, to je celkem normální běh světa a nevidím na tom nic ponižujícího.
continuity on uz zase chtel skocit ?
Mozna uz jsi to psala, omlouvam se, ale kolik je tchanovcum let ?
continuity velka pravda co pises
drzte se zeny
Antjepres 80
continuity tyjo, v 80 byli nasi jeste ciperni, jezdili k nam, chodili po Praze, tata smichovak ty toulky po znamych mistech mel rad, fotil si, jak se to tam meni. Blby to zacalo byt tak kolem 85, to zacaly vaznejsi zdravotni problemy. Ale jeste do tech 90 se drzel, pak uz to bylo fakt blby, rychle se to zhorsovalo. Mama hodne sesla za ten posledni rok, co on uz neni, prestala se mit o koho starat a jak rikam, "vypnula se". A taky ty zmeny k horsimu jdou dost rychle.
continuity ach jo.
Kokoska u nás v rodině je těch 80+ běžný věk na umírání.
Třeba od táty se nikdo z rodičů nedožil 70 a oba dva jeho mladší sourozenci jsou už mrtví. Jemu je 74, ale zatím je naštěstí v pohodě a akční.
Z máminy strany je těch 80-83 fakt hezký věk.
U muže je to delší, najde se i 90, ale zas na cenu demence posledních pár let. Upřímně, pokud bych si mohla vybírat, radši 75 dobrých let než 90 a posledních 10 v ústavu nebo zavřená v jednom pokoji.
