Tu způsobilost řídit řešili i rodiče mého muže. Na autě se něco porouchalo a babička (mužova máma) šla prosit mechanika (souseda na vsi), aby dědovi řekl, že to už nejde spravit, že prostě auto je kaput. Ušili to na dědu takhle. Tam nikdy nebyl alkohol, ale prostě ty reflexy už nejsou, co bývaly.
My si teda dost myslíme, že je to taky tím, že babička svými neustálými radami a nonstop mluvením prostě vyvede z konceptu každého - muž si odřel při parkování auto o sloupek, když je oba někam vezl, a já jsem měla taky problém stíhat sledovat provoz a zároveň dělat hm na správných místech, když jsem ji vezla z nákupu.
Děda měl teď osmdesát, muž mu koupil dárkový balíček potřeb pro seniory a mezi jiným "Otíkovy sluchátka", aby si děda mohl udělat ticho - smáli se tomu oba. Já jsem to tehdy navrhla jako vtip a ono se to ujalo. Oni se v rodině špičkují všichni a rádi, dárky se vždycky řeší podobnými ptákovinami.