Gatita o nás se mnohem víc bál táta. Až jsem si později říkala, jestli jeho kamarádi nevyváděli ty věci, kterých se vždycky bál. Ale on je teda trochu paranoik.

Já bych dítě pustila. Starší by se určitě i nechala přemluvit, ta mladší je vic opatrná.  tady by mi asi vadil ten přestup, ale zrovna to letadlo je na to nejlepší, dá se dokoupit nedoprovazene dítě a to ho naloží do letadla a zas vyzvednou. 

Jinak jsem v 18 sypala na intr a kontrolu už nade mnou nikdo dospělý nemel. Na dovolenou jsme jeli s přítelem. Pohoda. 

Muž byl těsně po 18 ( určitě mu nebylo 20) na měsíc a půl lizt v Peru bez cestovky, jenom se stejně starým kamarádem, sám jezdil od 16. 

Evaeva Mas pravdu. Takova cesta pod dozorem je neco jineho. Taky uprimne nechapu, ze po tom nekdo neskoci. 

continuity Ja jsem jedinacek a na dva tydny do Tater s pritelem jsem mohla. Oslavila jsem tam 17. Nasi to brali dost dobre, zadne velke rozepre si nevybavuju. Jeste me napada, jestli v tomhle pripade nehraji roli finance. Nejen letenka, ale ze se rodice obavaji dalsich vydaju a je jim blbe, se vic nepodilet, i kdyz to Garfie nechce... 

Jos co jsem s mužem, naši se o mně nebáli. Ale u mně se to kryje s tou osmnáctkou. Ale v 16 jsem byla poprvé pod stanem se spolužáky a taky mně nakonec pustili. Byli okolo toho teda litanie, telefon chtěli pomalu na jejich tetičky z třetího kolene, ale nakonec jsem mohla jet. Rodiče ty spolužáky (i holky teda) znali jen z vyprávění, osobně se neznali.

GarfieJá bych se na tu maminku jako její dcera teda slušně řečeno hodně zlobila, kdybych se zpětně dozvěděla, že bych bejvala mohla jet do Japonska, a ona mi to nedovolila.

Já jsem v 18 jela s partou (celkem jsme byli 4) nočním vlakem na týden do Tater a ve 20 sama autobusem do Řecka. Naši určitě nadšení nebyli, ale minimálně na to Řecko jsem se jich neptala. Vydělala jsem si a jela. 

Před pár lety jsem cestovala na nějakou konferenci a seděla jsem vedle dítěte bez doprovodu, holčička byla hodně malá, vypadala tak na 8 let a taky že je na to zvyklá. Let krátkej, asi tři hodiny, ale bylo o ní postaráno tak, že nechat cestovat své dítě tímto způsobem bych se nebála.

Mohučanka Me nedavno sokovala tchyne. Asi jsem to tadyi psala. Muz se roky kasa, ze uz do skolky chodil pesky 2 km do vsi (ze samoty) na autobus, sam. A od cca 7 vyzvedaval malou sestru. Tchyne to potvrdila. Ze proste petilety dostal batuzek a sel. To si dnes vazne neumim predstavit. Tu trasu dobre znam, sama jsem za muzem pesky chodila a jwdnou se mi stala takova neprijemna situace. Silnice mezi poli a lesy, ja pesky a najednou zastavilo auto plne mladych kluku a at si nastoupim a dokonce jeden vystoupil, ze me chyti. Tak jsem utekla z cesty do poli a nastesti me nechali. 

Jos lecos bylo jinak. moje máma v pěti letech pásla krávy. Nejhorší zážitky byly, že hráli s kamarády karty a kráva jim zdrhla "do škody"

Od osmi měla doma na starosti malinkou ségru a k tomu doma varila oběd pro všechny, protože rodiče na poli. To dnes kolikrát nedá dospělá ženská.

Prostě to bylo běžné a hlavně nebylo moc jak to jinak udělat. Nemyslím si vůbec, ze máme děti zapřáhat jako kdysi, ale zcela jistě zvládnou víc než si dnes umíme představit. Akorát se to po nich nechce, tak to nedělají. 

 Nemyslím si vůbec, ze máme děti zapřáhat jako kdysi, ale zcela jistě zvládnou víc než si dnes umíme představit. Akorát se to po nich nechce, tak to nedělají. 

​Presne. Deti by zvladly hodne, vidim to doma. Ale jakoby neni ten tlak to po nich chtit. Nekdy je to dobre, nekdy ne. A taky ja bych se kolikrat bala. Resim obcas nejakou pitomou logistiku, i kdyz vim, ze by na to mel dojet nekam par zastavek. Ale ja na to nemam.

Já teda měla volnosti vcelku dost, poprvé jsem byla s partou na chalupě myslím taky v patnácti...:-)

Obavám pochopitelně rozumím, ale hodně tady směšujete dvě různé věci-dítě si samo někam vyrazí...a dítě jede se známou rodinou (s maminkou si tykám) a doprovodem do neznáma, myslím, že to se fakt nedá srovnat. 

Já jsem jí napsala, že o doprovod letadlem bychom se postarali (nijak jsem to nespecifikovala, třeba moje neteř tady byla v patnáci a přiletěla společně s mojí kamarádkou a jejím manželem), nabídla jsem jí, že by mohla letět i s námi v létě...Ty peníze, jak psala Jos  by tam mohly hrát roli, ale myslím, že to nebyl důvod, navíc to by asi napsala jinak. Ta malá je jinak docela otřískaná, jezdí pravidelně na výpravy, v létě mívá s oddílem dva tábory, není to žádná květinka, co by bez rodičů neusla. :-) 

Já prostě myslím, že je to oprvdu jen nějaký iracionální strach maminky a že si i dokonce uvědomuje, že je iracionální, ale prostě s tím nedokáže nic udělat. 

Napsala jsem jí, že to chápu a že kdyby si to rozmysleli, možnost ještě je, přiletím v létě, můžeme to i osobně probrat. Ale dávám tomu 10%.

Lenka22 Možná jo, ale ode mě se to nedozví. :-)

Garfie Ono to někdy v budoucnu praskne :-) 

Garfie No dělá to špatně, maminka. Může mít o jedináčka strach, ale nesmí se bát, takto dcerce akorát trhá pírka z křídel a hází do ohně. 

Nikdo tady nevi, co za rozhodnutim dite nepustit je, ale vsichni vi, ze to ta mama dela blbe, protoze se iracionalne boji. 

Lamicka To sice nevíme, ale názor mít můžu, ne? Nikoho neodsuzuji, aby bylo jasno i když mně je asi jedno, co si kdo myslí.

Lamicka Doufám, že to nemyslíš na mě, já její obavy chápu a úplně respektuju, vůbec nemyslím, že je to "blbě", je to její dítě. I jsem psala, že to není stížnost, spíš povzdechnutí. Ale zase za iracionální ten strach trochu považuju (což neznamená, že je špatně!), protože vím, že jí nic nehrozí. Jako jasně, může v tom být i nedůvěra v naši rodinu, to je jasné. 

Garfie iracionální strach dobře znám z jiné situace a vím, že je hodně obtížné ho překonat. Jsem fakt ráda, že tím netrpím směrem k dítěti! 

Zrovna včera jsem si četla k tomu mému strachu nějaká cvičení, a teda nechce se mi z komfortní zóny, nene

Garfie nápad je to super, holky by měly určitě radost. Třeba to pro maminku bylo najednou moc a časem se jí to rozleží, promyslí možné situace a nakonec to půjde. 

Garfie nene, tebe jsem tim vubec nemyslela. Mam zkusenost s uzkostnou poruchou a od te doby mam pro strachy lidi pochopeni, tak me trochu nazvedlo ze zidle to odsuzovani tady. Ten strach pak je iracionalni, mnoho lidi to nedokaze pochopit, leceni je obrovska prace a neni to hned. Tim nerikam, ze ta pani ma takovy problem, ale dokazu ji pochopit. 

Garfie No, iracionální... tenhle týden jsi šlápla na hada, minulý týden jste měli zemětřesení... ;o) Já bych se taky bála, ale asi bych se překonala a nechala rozhodnout dceru samotnou (a pak si celou tu dobu, co by byla pryč nervozitou hryzala nehty).

Ale já jsem teda přehnaně úzkostlivá, já se vždycky bojím i o manžela, když je na jiném kontinentu. Když je po Evropě, tak tolik ne, protože si zcela iracionálně říkám, že v případě nouze by domů došel pěšky ;o)