Tady se to hodně bere podle osobních názorů na cestování, což je logické. Ale existují lidi, pro které cestování není vůbec lákavé. Patřím mezi ně. Jak už jsme psalal, já bych v tom věku nejela. Možná ani teď. Lákalo by mě jen se vidět s kamarádkou a to by asi strach z neznáma a osobní diskomfort asi nepřekonalo, obzvlášť, pokud bych věděla, že kamarádka na léto přijede.

My máme rodinu v USA a jedny hodně dobré kamarády v Austrálii. Já s mužem jsme ani u jedněch nebyli, ač oni u nás pobývají běžně. Říkali jsme si s mužem, že asi to absoluvujeme s dcerou, abychom jí ukázali svět. Ale ona už je ve věku, kdy ji spíš právě do toho letadla posadíme a vyšleme. Ona je úplně jiná povaha a cestování miluje.

Je to fakt ojedinělé, nestává se to běžně. Ale zažila jsem situaci, kdy v den pádu dovjčat byla tříletá neteř s babičkou na ostrově v Řecku. nebylo to moje vlastní dítě, ale ta hrůza, kterou jsme zažili, to teda nepřeju nikomu. Pár hodiny nebylo jasné, jak to bude s lety.

DruI  To máš vlastně pravdu, z pohledu hadů a zemětřesení mě to vůbec nenapadlo! Mimochodem včera jsem mojí hadí historku líčila kamarádce Japonce a ona prý, že hady miluje a jednoho má na zahrádce a snaží se ho chytit, jako domácího mazlíčka, prý ho příště mám chytit a donést!

Garfie Ve stejny den tveho hadiho setkani jsme jednoho malem prejeli autem! Ja ho nevidela, sedela jsem zrovna ve druhe rade uprostred (stridame sedadla v aute) a ani jsem o to nestala, ale pry to byl pekne velky macek. Ono je tu po nejakych vetsich destich, tak se vyhrival na silnici. Fuj.

Nikdo tady nevi, co za rozhodnutim dite nepustit je, ale vsichni vi, ze to ta mama dela blbe, protoze se iracionalne boji. 

​ viď, přesně 

Nikdo tady nevi, co za rozhodnutim dite nepustit je, ale vsichni vi, ze to ta mama dela blbe, protoze se iracionalne boji. 

​Jenže i po tom vysvětlení platí, co tady píšeš. Jasné, někdy to prostě neovlivnis a ten strach nebo úzkosti nebo cokoliv tě paralyzuje, může to snad být částečná omluva, ale že to je vůči tomu dítěti blbě, to je prostě fakt. Píšu to proto, že jsem s takovou matkou vyrůstala. Ta teda považovala tento postoj za plně legitimní a toje snad úplně nejhorší. Možná kdybych viděla, že s tím bojuje, beru to jinak. Nevím

Každopádně platí, že všechno, co si nevyřeší rodič, bude muset jednou řešit dítě. 

continuity ale ty o tom nic nevíš, projektujes do toho vlastní situaci, vlastní matku a vlastní děti. Tu rodinu neznáš, nevíš, v jaké jsou situaci a momentální konstelaci, jaký maj pohnutky, leda zprostředkovaně přes Garfie 

Potrefenáhusa samozřejmě, že nevím, dokonce jsem se přímo k té matce ani moc nevyjadrovala.  ale tady se začal omlouvat iracionální strach a úzkostné matky a to vím víc než bych chtěla. 

Uaa, vybrala jsem si v HaM šaty a vypadá to, že už je nemají! Teď jsem tu hromadu prošla tam a zpátky a nikde nic! Ušetřím.

continuity Tak ono to hlavně  snižuje sebevědomí u dítěte, pokud mu nevěří rodiče, že. No vlastně v tomto případě se to děvče ani nedozví, což je taky zvláštní. 

Me by dost zajimalo, kolik tady z nas by nakonec sveho potomka realne pustilo. Ja az do Japonska asi ne. Po Evrope asi ano. 

continuity pred rokem jsem dostavala panicke ataky, kdyz dite odjelo na skolu v prirode, ted uz ne, i kdyz mi to uzkosti zhorsuje. Umim s tim pracovat diky terapii a lekum. Chce to cas, da to hodne prace, az po pul roce intenzivni terapie jsem prisla na to, co ten sileny a uplne iracionalni strach o deti spustilo. Takze bych fakt byla opatrna se soudy.

Nerikam, ze to tak je v tomhle pripade, nevim nic, vadi mi to odsouzeni. 

Lamicka ale tyto řešíš a pracuješ s tím. Trvá to třeba půl roku, rok, ale jde to.

Můj koment je zaměřen na lidi, co se tomu poddají, protože strach o dítě je přece přirozený.

Dám příklad jiný, moje máma má strach z eskalátorů a to už takový, že metro v Praze nedává vůbec a začíná si vybírat nakupaky, kde je nepotrebuje. A je to teda příšerně omezující v kombinaci s tím, ze kvůli špatnému kolenu nedává ani normální schody. Přitom pred lety jezdila v metru v Petrohradu a tam bývali nejhlubší a nejrychlejší schody v Evropě. Celý to vzniklo a eskalovalo tím, že se tomu strachu poddvala kdykoliv byla v situaci, že ji to bylo jen trochu nepříjemné. 

Candance mě přijde teda blbě už ten postoj. "kdo by to dítě pustil". Potomka, který má občanku, můžu ještě pár let někam "pouštět", ale nejpozději za tři roky na mě ukáže dlouhý nos, pokud bude chtít. A přijde mi lepší pouštět ty otěže nějak postupně. 

Takže já bych to hlavně s tím dítětem probrala. Tady nevím jestli k tomu došlo. pokud ano a ono se rozhodlo, ze na to nemá, nebo třeba příští rok, tak je vše ok. 

A u nás doma ti presne řeknu, jak by to proběhlo. Starší by byla zbalena než bych dořekla dotaz, muž by prohlásil svoje oblíbené, ze nejhorší je smrt z leknutí, a mě by se nikdo neptal. 

Mladší by zůstala doma. 

U nás teda hrozí pozvánka maximálne do Sýrie a to se přiznám, že s tím bych měla opravdu problém. 

Candance Ty jo, to je zajímavá otázka! Ale asi se na ni nedá úplně snadno odpovědět, někdo má třeba jasno (oběma směry), ale podlě mě u většiny bude záležet na povaze dítěte, zemi, kam má jet, případně rodině, se kterou by tam mělo být a tak. Prostě zvažuješ víc okolností. 

notna Já třeba dlouho nedokázala pochopit, že někoho cestování neláká, vždcky jsem si myselal, že je tam nějaký zástupný problém. Trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopila, že někdo to tak má doopravdy. :-)  

Garfie přesně tak. Ten let mi přijde vlastně ten nejmenší problém. Mě ale přijde rizikovější, kdyz jedou v tomto automobilovém banánistanu někam se školou autobusem. 

Jinak já jsem chudák největší, co se týče cestování. Cestovala bych mnohem víc, ale vždy mi to rozjede migrénu. Lhostejno jaký dopravní prostředek zvolím. Takže cestuji, ale vím, že budu trpět. Zajímavé je, ze na tu migrénu pak zapomenu a ty vzpomínky mám většinově pozitivní. 

Candance já jsem si celkem jistá, že bych pustila. Manžel rozhodně a moji rodiče mě kdysi každopádně, hlavně táta by byl nadšenej. 
Já to právě vidím jako super příležitost. V cestě, až na tu délku, nevidím problém a tam už budou @Garfie ci, což si představuju jako prodlouženou rodinu, když jsou holky nejlepší kamarádky a maminky si tykají. 

A možno si maminka spomenula na nedávnu epidémiu a práve v Japonsku 'uvaznenych' cudzincov.

letfenixa No ale to už rozjíždíš coby kdyby. Já bych synka pustila úplně v pohodě, ale on je dost hrrr do života a chce si vyzkoušet všechno. 

continuity nojo, jenze ja bohuzel vim, jak tezke a vycerpavajici je ten strach prekonat. Pro starsiho cloveka to je jiste mnohem narocnejsi. 

letfenixa jj, na to jsem si presne vzpomnela, ale to jsem cela ja, katastrofista