Pinot Noir to jo, ale řasa je myslím si o dost mladší. 

To se v životě klidně zvrtne ještě lecos ségra si takto pořizovala ještě jedno dítě s dalším partnerem ve 41. V 34 byla přesvědčená, že má definitivně hotovo..

continuity to mám přesně na rok:D a jsem definitivně přesvědčena že 2 děti stačí...

continuity jo, tak já to beru od řasy jen jako výkřik momentálního zoufalství , ne opravdovou úvahu. Jinak mě v 38 k tomu nevedl věk, nepřipadala jsem si ještě stará na děti, ale ty dvě sekce. Třetí už bych se opravdu hrozně bála.

continuity jo, tak já to beru od řasy jen jako výkřik momentálního zoufalství , ne opravdovou úvahu. 

​no já právě taky, tak aby něco v tom rozpoložení neprovedla 

Jinak já každého důvody plně respektuji, jak zdravotní, tak psychické. Mít děti není žádná povinnost, jen trochu vím, jaké to je, když to nejde.

To je úplně mimo diskuze, ale zrovna jsem četla článek o neplodných ženách, která už nějaké děti mají. Člověk by si myslel, že je to už lehčí, ale ono ne. Navíc hrozně trpěly tím, že jim nikdo pořádně nerozuměl. Reakce často okolí jsou, buď ráda, za to co máš. 

continuity Taky jsem tomu nerozumela, když jsem byla ponekolikaty neúspěšně těhotná a kamaradka, co se tehdy moc snažila o druhy (a nakonec nevyslo) mi rekla, ze mi moc závidí tu šanci - tak to bylo pro mě tenkrát uplny wtf. 
Ale pak u mě ta touha po druhym diteti byla fakt hodně silná, už když jsem držela v porodnici to cerstvy mimino, tak i když jsem za to byla nejvdecnejsi, tak jsem věděla, ze bych ještě moc chtěla ještě jedno 

Včera o 7 večer som už pociťovala chlad a dnes ráno len 14 st.

Pinot Noir Potrefenáhusa hele zoufalství asi ne, spíš si myslím že kdybych zrovna já neměla děti, že by se svět asi nezblaznil, a vědět tenkrát co vím teď, asi bych do toho nesla. Ale tohle holkám nikdy neřeknu, protoze je miluju nade vše. Jen si myslím, že tady jak psala Eva, že její máma je s velkým m a našla se v tom, tak já teda rozhodně ne...

letfenixa no to je !!

(tady 13

rasaNori tak co my víme, třeba toho máma Evaeva mela taky kolikrat plný brejle a rikala si to samý  jen to holkam nikdy nerekla

(ja toho teda plný brejle taky kolikrat mám (třeba dneska už ve čtvrt na 9, haha, ale nelitovala jsem ještě nikdy ani na pikosekundu, ale narocny to teda fakt je)

Potrefenáhusa plný brejle toho máma měla, když já byla malá, když se narodila druhá ségra, co v noci nespala,... Teď po třetí už to bylo dobré, teda potom, co zvládla opustit tu nemocnici relativně ve zdraví. A určitě i potom kolikrát. Ale nemám pocit, že by si nějak zoufala, že od vš až do důchodu bude pečovat o nějaké dítě.

Potrefenáhusa já jsem taky chtěla druhé dítě už v porodnici. A teď po třetí, když to chvilku trvalo (a fakt jen chvilku), to pro mně taky nebylo jednoduché. Přitom racionálně mi bylo jasné, že dvě děti by mi taky stačily. 

To je úplně mimo diskuze, ale zrovna jsem četla článek o neplodných ženách, která už nějaké děti mají. Člověk by si myslel, že je to už lehčí, ale ono ne. Navíc hrozně trpěly tím, že jim nikdo pořádně nerozuměl. Reakce často okolí jsou, buď ráda, za to co máš. 

​To neporozumění je strašný pocit. Když něco cítíš, ale nenajde se nikdo, kdo by ti rozuměl. Podle mě je hodně důležitá výchova a přístup k tomu, že pocit je individuální a každý je správný. Aby člověk o sobě nepochyboval. Jak to teda udělat nevím, ale přijde mi to stěžejní, necítit se blbě kvůli pocitům, které člověk nijak neovlivní, prostě je má.

Já to třeba u těch dětí taky tak cítím, že by člověk měl být rád za to, co má. Ale on mě tak asi zformoval život tím, co se stalo se synem. Ale nikdy by mě nenapadlo někomu říct, ať je rád, ač je to zcela mimo moje chápání. Měla jsem s tím problém hlavně u jedné známé, která prožívala to nedařící se druhé dítě hodně intenzivně a říkala, že už v životě nikdy nebude šťastná, když nebude mít i další dítě. 

Zuzuli Napsala bych dotaz přímo do školky. Ze zkušenosti vím, že je to hodně individuální. My měli školku hodně nenáročnou a stačilo opravdu jen to pyžamo, bačkory a náhradní oblečení pro případ nehody. Někde ale chtějí i druhé boty na hriště do písku, holínky, pláštěnku apod.

notna Evaeva dekuju

Jinak jsem dotaz presunula do detskeho vlakna, jsem si tady u tech tehotenstvi nevsimla, ze jsem jinde

Zuzuli já jsem si říkala, jak to mohlo zmizet

notna taky mi to kolikrat přijde hodně rouhačský

jedna věc je ty pocity mít, druhá věc je to hustit do lidi v nějaký složitý situaci, o který vim - ale určitě se mi to taky už stalo, ze jsem řešením nejakyho svyho bolavyho problému nevědomky drásala někoho jinyho 

@Potrefenáhusa clovek nikdy nevi. Me takhle prestala navstevovat kamaradka, kdyz se mi narodila dvojcata. Bydli od nas kousek, ale je o par let starsi, nikoho nemela, hrozne chtela deti a pohled na maly deti proste nedavala. Ted uz chlapa ma, zacinaj se snazit o dite a tuhle uz mluvila o tom, ze by se k nam zastavili, tak snad. 

Potrefenáhusa Presne, zalezi i na situaci. Nedavno jsem byla na kafi s kamaradkou, ma po sedmi silenych letech (asi sest potratu, nekolik hyperstimulacnich syndromu) vytouzenou holcicku. Rikala, ze maji jeste jedno emryo v zaloze a ze mozna za rok da jeden pokus, ze to v ni trosicku hloda, ale ze ten pocit nemit vubec zadne dite a strasne moc chtit je proste neprenosny. Taky je ji 38 a manzelovi uz pres 50. Tak pred ni bych osobne trapeni s druhym treba nevytahovala, nebo ted uz jo, ted je ona stastna. Ale na druhou stranu zpetne to bylo hrozny i pro me, cca pet let jsme porad resily ty neuspechy a snazeni. At uz jsme probiraly cokoli, tak k tomu sklouzla a bylo to umorny. Proste se upnula a neexistovalo nic nez dite. Pro me to bylo i dost nepochopitelne, racionalne bych sla v jeji situaci uz davno do adopce nebo to proste vzdala. Avlastne mi bylo blby treba zesit svoje tehotenske neduhy nebo tak, ze to neni vyznamne. No kazdopadne ted je to skvely!

rasaNori já myslím, že to  tak má spousta žen, jenom není společensky přijatelné o tom mluvit. Já svoje děti taky miluji, ale ten dětný život je v mém případě prostě dlohodobě nekvalitní, a to mám dvě zdravé děti.  Člověk by asi nenašel odvahu udělat znovu spoustu věcí, kdyby měl křišťalovou kouli.