Garfie pardon, ale momentalne sa na tom po celom tomto mojom dni smejem ako sialena :-D 

Tak aspoň tak, mně do smíchu moc nebylo, když jsem to mimino poprvé viděla 

to chapem :-) uf! ale aspon je to dievca: ak by vekom podobnost rastla, moze zmenit farbu vlasov, dat si farebne cocky, konturovanie tvare robi zazraky... :-)))

Já o svých genech nevím vůbec nic. Co je lepší?

 netusim. ale na druhej strane: vplyv okolia moze byt niekedy slnejsi ako geny... 

Jo, na tohle téma se odborníci dohadují už dlouhé roky. A myslím, že odpověď nikdy nebude jasná.

Zrovna vcera jsem se divala na dokument, kde se resilo, zda-li maji na nejake chovani vliv geny nebo prostredi/vychova. V podstate z toho vyplyvalo, ze pokud ma clovek nejakou mutaci genu, ktera muze napr. zpusobit nejake nevhodne chovani, tak zalezi na vychove/prostredi, jestli se ono nevhodne chovani projevi. Pisu to dost zjednodusene, ale snad je to jasne.

Jinak ten dokument se jmenuje Predict My Future: The Science of Us a vychazi z vyzkumu 1037 lidi narozenych na zacatku 70. let ve meste Dunedin na Novem Zelandu, kteri jsou od detstvi do dneska sledovani z ruznych hledisek. Dokument ma ctyri dily a o vlivu genetiky a prostredi je dil treti.

to znie zaujimavo, pozriem sa na to, dakujem.

inak, moja mama zacala byt s pribudajucim vekom extremne ziarliva, ale totalne (svojho casu upodozrievala dokonca aj mna...). ked som o tom rozpravala nedavno so starou mamou (z maminej strany), tak vravela, ze po porode ona sama bola taka ziarliva a tak stareho otca podozrievala, ze skoncila na psychiatrìi, ale detom o tom nikdy nepovedala. az ma vtedy striaslo.

Tak já jsem tvrdila vždycky, že moje dcery musel mít jejich otec s úplně jinou ženskou. 

nevíte zde někdo, jak smažu všechny reakce? Nějak jsem je neproklikala všechny a teď mi jich svítí 55, a to už je hrozně nepřehledné označit si tu poslední.

Promiň, že přidávám :-) Mám dojem, že už se na to tady někdo ptal a že to nejde :-(

Mně matka vždycky tvrdila, že jsem úplně a nachlup celá babička. Hodlala mě tím naštvat (neb se jednalo o její milovanou tchyni), ale mě to naopak těšilo a s přibývajícím věkem ráda uznávám, že měla naprostou pravdu  

Ale to je logická a správná posloupnost. Dcera - otec-syn - matka. Takže u vás vše ok. 

No tak to jsem nadšena, babička od táty, no to stojí za to.

Já zas tvrdim vždycky mámě, že nechápu po kom má to chování, že babička takováhle vůbec nebyla a děda určitě taky ne. A tím vždycky tnu do žhavýho, protože mámy rodina se skládá a skládala z fakt fajn a neskutečně hodných a pracovitých lidí, máma to má taky, ale návdavkem má k tomu ještě takovou semetričnost a netolerantnost (třeba vůbec nechce akceptovat, co s vnoučaty smí a nesmí, rostou s ní jak klacky v lese).

No no! Musím se jako babička ozvat... jako "smí" nebo "nesmí"?! Pokud teda nemají nějaký dietní/fyzický omezení a babička to neakceptuje, tak si myslím že žádná neusiluje nebohým vnoučátkům o život  A pokud je má v péči, měla by o této péči taky rozhodovat, jsouc příčetná - jinak by jí přece nikdo haranty nesvěřil, ne? 

Ale předepsat mi, že něco (jakožto ta příčetná a dospělá) nesmím, to by mě asi ranila mrtvice 

Tak jak to dopadlo? Drzela jsem vam palce! 

No myslím, že by tě mrtvice ranila, možná. Sladkosti jsou kapitola sama o sobě, jedno vnouče už je víc než oplácané a druhé k tomu má namířeno, další má trochu závislost. Absolutně bez spolupráce a celkově je někdy to chování k těm dětem trochu přes čáru, od nakecávání něčeho přes učení neomaleností, slovník jim taky často vytříbí, ona se pak druhá strana babiček diví, když mají děti půjčené zas oni. Jako nic vážného, ale oproti všem těm příbuzným je to rozdíl.

Tak jestli jsou vnoučata, ehm, silnější - tak jim příčetná babka samozřejmě necpe větrníky horem dolem, to dá rozum.

Slovník bych neřešila, náš mladej pán se vždycky těšil k babičce: "babi, budeme zase sprosťačit?"  - prdel pro něj byla hotovej svátek  a žádnej asociál z něj nevyrost 

Stěžuji si na sebe, protože jsem sežrala půl skleničky arašídové nugety.

Stěžuji si na současnou módu a nabídku obchodů. Nesnáším volány a všudypřítomné, infantilní nášivky.

A k tématu si stěžuji, že mám příšerné rodiče. Nechápu, jak takoví lidi mohli splodit tak úžasné lidi jako jsem já s bráchou?

Tak ted to beru to osobně, protože je období, kdy mi mlaďoši neustále říkaj, že jsem "divná" - nejsou jim ani tři:-D A mám pocit, že příště budu i "prase". Jo a "dědek ten je uplně nejvíc divnej", takže legrace, když to slyší i ti druzí dědci,  že:-D

nonemy Zde bych jen zmínila přesvědčení mého kamaráda, kterej říká, že se vždycky vyvede jenom jedno dítě. Takže ty nebo brácha?:-D