Bowle tata mel asi 70 kg, mama sotva 50, spis 45. A bylo sakra tezky s nima pohnout, kdyz nemohli nijak pomoct. On taky musi clovek vedet jak, jinak se na tom fakt znici. V te lecebne, co byla ke konci mama, me ucili ji dostat z postele na vozik, kdyz uz byla schopna sama sedet a trochu se oprit, ale stacilo jen si blbe k tomu stoupnout a zada jsem citila dva dny.

​asi tak no. taky je hrozný rozdíl když ten člověk ještě trošku pomůže, než když je to mrtvá váha. 

Torrah Náledí je děs, doufám, že záda už nebolí, snad nejde o naraženou kostrč? Každopádně, ať jsi brzo v pořádku a příště bacha . Tento typ předpovědí bohužel většinou vychází.

Vše jsem postupně dočetla a nejdříve mi dovolte vám všem strašně moc poděkovat. Budu znít pateticky, ale velmi mi pomáháte a vážím si toho, že svůj čas (a ještě před Vánocemi) věnujete tak nepříjemnému tématu. Děkuju .

Tabea Dobré lakonické shrnutí situace. Paradoxně, zdá se mi, že máma se poněkud zalekla té každodenní péče. Navíc, byla jsem s ní teď hodně času pohromadě a mohla jsem ji tedy pozorně "sledovat" při běžných denních činnostech. Máma se cítí fajn při běžných činnostech a ve známém prostředí. Jakmile něco vybočí z běžné rutiny, tak je znát, že už by mohl nastat problém. Není to obviňování, prostě fakt. Takže musím brát v potaz i toto, což opět potvrzuje, že většinu péče bych musela zastat já. A ne, teta se za mě starat opravdu nebude. Maminka je sice soběstačná, ale shledala jsem, že řada činností ji už prostě unavuje a nebo není schopná je vyřešit. Takže očekávat, že se bude starat o tátu nad rámec stravování a konverzace, je asi utopie.

whiskasnavíc, pokud ji prestehujes z jejího prostředi, zvládne toho půlku co doteď. 

wendulka Táta dnes při návštěvě nespal, ale seděl :-), takže zlepšení. Mluvil k věci, nebyl zmatený a tvářil se, že chápe, že určité věci nelze zařídit ze dne na den. Mentálně byl v pohodě (ale to neznamená, že v takové kondici bude i dny příští, neb se jeho stav dost mění). Ovšem pronesl, že si má pocit, že ho doma nechceme . Takže další kolečko vysvětlování a zdůvodňování, proč je stále v nemocnici. Přikyvoval, ale co si opravdu myslí asi nezjistím. Začal mi aktivně říkat, co z pomůcek by uvítal (např. WC křeslo a hůl - já tedy myslím, že spíše chodítko, pokud se za ty dva týdny extra nezlepší jeho mobilita). Já bohužel vím, že to není jen o pomůckách, ale o celkovém přístupu. Sice mi odkýval, že bude brát léky atd., ale to už tady bylo. O.k. zkusím to a jasně mu řeknu, co se stane a kam bude směřovat, pokud bude opakovat své předchozí chování. Pak už opravdu nebude v mé moci mu pomáhat. 

Navíc pravil, že chce domů, ve smyslu do prostoru, kde je zvyklý (máma ke mně taky nechce), ale jejich byt je pro ně naprosto nevhodný. Tak mě napadlo je ubytovat u mě na pár měsíců, vylepšit jejich byt a přestěhovat je zpět? Ale ty jejich schody nevyřeším tak jako tak. Asi se v tom moc rýpu a při hledání nejlepšího řešení vše jen více komplikuji? 

Přiznám se, že si nedokážu představit být s nimi v jednom bytě (koupelně, kuchyni, ... ) delší dobu a je mi jasné, že např. z homeoffice by se stalo "neudělám nic"). Ale jako řešení na pár týdnů bych to snad nějak zvládla a ukořírovala.

Přítel se začíná "tvářit", protože je mu jasné, že většina času by byla věnována rodičům a když připočítám fakt, že by to mé pendlování muselo v podstatě přestat, nebo by bylo velmi omezeno, tak je jasné, k čemu by vztah dospěl. Jistě, nikoho by nebavilo být většinu měsíce sám, což chápu. Tedy další dilema. 

Padl zde dotaz, co mám se zádama. Mám opětovně vyhřezlou ploténku a úspěšně jsem chodila na rehabilitaci, kterou jsem ovšem předčasně ukončila, neb jsem procedury prostě nestíhala ... :-/. Nicméně, je to mnohem lepší než to bylo (tímto díky všem šikovným rukám) a určité cviky se snažím cvičit sama. Nicméně, na zvedání těžkých vah už si dávám pozor. Táta se zlepšil, není "ležák" sedá si s hrazdičkou, sedí sám, stojí s dopomocí, tedy usuzuji, že ani změna polohy mu nedělá problém. Pořád doufám, že za ty dva následující týdny by mohl udělat ještě nějaký pokrok. Nečekám extra zlepšení, ale mohl by být stabilnější, jistější, mohl ... Stále mi nepředvedl, jak se vlastně pohybuje, "nechtělo se mu". Tak uvidím při další návštěvě a další a další. Dneska jsem mu řekla, že příště se prostě jdeme společně "projít". Slíbil mi to, tak uvidíme. 

whiskasnavíc, pokud ji prestehujes z jejího prostředi, zvládne toho půlku co doteď. 

​To jsem dneska pochopila. Až mě vyděsilo, jak se chová v neznámém prostředí. Ach jo :-(.

​K tomu bych doplnila ještě, že ten rodič musí být té domácí péče už schopen a od whiskas tady jasně zaznělo, že ošetřující lékař jejího otce jí řekl, že na ni v tuhle chvíli ještě není.

A jestli jsem se za těch 20 let zkušeností s domácí péčí něco opravdu naučila, tak pokud toto pronese lékař, tak řídit se tím, ne tím, co si přeje rodič, ať ho dítě miluje sebevíc.

​To souhlasím a tuto vizi nehodlám opustit. Pokud lékař řekne, že ještě není vhodný čas na domácí pobyt, ukecat se nenechám!

Černá kočkaČím více to tady čtu, tím více si třídím myšlenky. Zítra mám konečně volno (tzn. žádný úřad atp. :-D) a hodlám si v klidu (nikoli pod emočním tlakem) utřídit myšlenky a možnosti pro věci příští, aby to bylo přijatelné pro všechny. Asi bude třeba nějaký kompromis, jinak by to bylo na blázinec a kdo by se pak staral, že?

Možná, když tátovi vyvětlím, že jen za pomoci mámy by jejich běžný život moc dobře nefungoval a že já nemohu být k dispozici 24/7, tak mu dojde, že lepším řešením by byl dlouhodobý pobyt mimo domov, kde bych ho pravidelně navštěvoavala? Ale ne, znám ho, to je blbost.

Vosina Tleskám, skvěle napsáno a ukládám do mozku jako podklad pro zítřejší hodnotící den. Já bych rozhodně nechtěla být v roli mučednice a super hrdinky. Jen mám v sobě zakódováno, že rodiče se mě X let starali, mám je samozřejmě moc ráda a přeji si, aby byli spokojení. Jen je otázka, kde je ta tenká hranice mezi jejich spokojeností a komplikacemi pro druhé. 

Pokud jsem vynechala některé citace/jména, chci vás ujistit, že jsem četla vše a některé příspěvky i několikrát a jsem za všechny moc ráda, tedy nebyla to od vás zbytečný čas. Děkuju .

Mohučanka mně stejně nepřijde že by to bylo generační exmanžel byl takhle skálopevně přesvědčen že se postarám o jeho matku - ne on že se o ni postará, ale já

No naštěstí na to nestačilo dojít a ani nedojde protože milenky se určitě starat nebudou

​Jezis, kamaradce chtel manžel nastěhovat domu dementniho nemohoucího dědu k dětem 1 a 2,5 vždyť je doma a stará se....ti chlapi maj teda napady, ono se to teda těžko představuje, ze jen udržet nemohouciho člověka v dustojnych podmínkách je tak strašlive narocny, ze na jakoukoliv další peci už pak naprosto nezbývá kapacita 

whiskas jeste jedna zkusenost - je mozne, ze jakmile budes k dispozici 24/7, prestane maminka delat postupne i to, co dela ted. Neco ji unavuje, neco ji treba nebavi, pokud otec bude protivny, budes s nim muset komunikovat ty. Ono pro ni taky muze byt tezke videt ho ve stavu, do ktereho se dostal, je to pochopitelne. A kdyz bude nekdo, kdo ji nahradi a bude k dispozici dnem i noci, rada ty starosti necha na nem. 

whiskas

Opatruj se

Neděkuj, mě zdejší komunita hrozně pomohla loni. Je to tady super. 

whiskas z vlastní zkušenosti: nemohoucí máti je ve svém domě šikmo naproti přes ulici, je to k ní pár kroků. Máme zažádáno o DD, ale netušíme, kdy se tam bude moci přestěhovat (a jak se bude tvářit, až to přijde, samozřejmě). Do té doby se starání ujal manžel. Ze začátku to vypadalo, že to půjde - byl tam vždy nějaký čas, dejme tomu hodinu, pak přišel domů a dělal si na svém (vyrábí mimo jiné třeba letecké modely, velké, a je o to docela zájem - jako koniček, neživí se tím). Jenže jak čas postupoval, tráví tam víc a víc času (ty tu pořád nejsi, jsem tu pořád sama atd.), a když už přijde a chce se třeba kouknout na film, v půlce telefon - většinou se musí na WC, což máti sama nezvládá. Samozřejmě je tam přes noc, denodenně, protože i v noci se musí na WC.

Takže já jsem doma většinou sama, vše je teď na mně a po pravdě, nejsem z toho nadšená. K tomu denně vařím - máti má choulostivé zažívání a z jídel dovezených mívá potíže. Jsme tu ukováni oba a není to nic moc. Obávám se, že tvůj přítel možná tak tolerantní jako já po dvaceti letech vztahu nebude - ono být pořád sám a v podstatě na vedlejší koleji je fakt nepříjemný.

Doufám, že už jste zažádali někam do nějakého DD, protože pokud se uvážeš k trvalé péči, všechny ostatní zájmy můžeš po tu dobu zahodit...

Torrah

Takhle to má tátova sestra, se svojí tchýni, její muž tam takto odbihal, teď je tam trvale.

Moc se nevídame, viděla jsem ho teď v létě po roce a strašlivě zestárnul. Ale fakt hrozně, 10 let minimálně. 

whiskas 

WC křeslo mu určitě pořiď. Je to fakt šikovná věc pro velmi špatně mobilní osoby zejména přes noc. Konkrétně můžu doporučit ETAC Swift kommod s nastavitelnou výškou, což je lepší, než ty židle, co mají na LDN, připádně ta pojízdná křesla. Jsou dost nízká a čím vyšší, tím lépe se dosedá a vstává.

Jakou konkrétní pohybovou pomůcku doporučuji konzultovat potom přímo s fyzio na té LDN. Tehdy před 10 lety po maminčině CMP jsem přišla na návštěvu a trénovaly jsme ještě v tom vysokém předloketním - byla s ním už schopná přejít celou chodbu oddělení. No a náhodou tam fyzio ještě byla a řekla mi, ať už s ní chodím jen v tom čtyřbodovém krokovacím a nechám jí od neuroložky napsat to, že to s kolečky by s ohledem na její stabilitu nebylo vhodné. Naopak soused má od jeho CMP to. Na francouzské hole tvého otce taky nevidím z toho, jak popisuješ jeho aktuální pohybové schopnosti ale uvidíš, co se dozvíš od fyzio.

Ten posun je rozhodně prima, ale upřímně, to je na domácí péči ještě málo, i když už by přišel domů a měl tam polohovací postel připravenou. V tomhle věku ta rehabilitace bohužel nejde tak rychle, i když se snaží. Já ho fakt chápu, že ten pobyt tam je mu proti srsti, ale to chce minimálně tři až čtyři týdny, až bude schopen během návštěvy s chodítkem chodit i s tvojí dopomocí aspoň dvakrát několik návštěv po sobě, jinak pokud si vydupe návrat domů dřív, bude to peklo a za pár dní bude zpět v nemocnici.

K tomu přestěhování rodičů k sobě, vzít je k sobě domů jedině, až nastoupí instalatéři předělávat tu koupelnu na ten měsíc, to ano. Z jiného důvodu ani náhodou, jinak se obávám, že by to dopadlo, jak zde bylo popisováno, že bys nepomohla ani jim, ani sobě.

Jinak my jsme, řekla bych dost poznačeni těmi pohádkami o třech groších a podobně, jak se patří doopatrovat rodiče. 

Jenže je tam několik faktorů, které to umožňovali. Především žila pohromadě celá rodina, takže to nebylo na jednom člověku a podruhé, úroveň lékařské péče byla taková, že to nejhorší období většinou trvalo pár týdnů až měsíců a rozhodně ne mnoho let.

continuity no teda, tak to není nic dobrého. Ach jo. Já doufám, že se ten přesun do DD podaří co nejdřív teda.

Samozřejmě je tam přes noc, denodenně, protože i v noci se musí na WC.

​A sama se zvednout a udělat dva tři kroky do té toaletní židle taky nezvládne? Naprosto chápu, že WC je daleko, ale v létě, když to s mamkou ještě šlo, ta toaletní židle přes noc dost ulevila, že jsem se vyspala.