wendulka nezvládne. Respektive přesune se na WC židli, ale nedokáže se dostat odtud. Navíc má šílený strach, že zase spadne a zlomí si znovu krček. Ona měla obrovské problémy s nohama už předtím, chodila strašně špatně, takže teď už je to úplně pasé. Bez dopomoci nezvládne ani krok.

whiskas ja ti k tomu zkusim pridat pohled z druhe strany, ne od pecujiciho, ale od toho, o koho bylo pecovano. Kdyz jsem loni chodila pet mesicu kazdy tyden na chemoterapie, bylo jasne, ze nezvladnu sama peci o tehdy ani ne dvouletou a velmi aktivni dceru, kdyz muz musel kazdy den do prace a nemohl mit jeste tak dlouho volno. Takze ja jsem skoro cely ten cas stravila s dcerou u mych rodicu, sto kilometru od Prahy, kde se u ni stridalo skoro cele me pribuzenstvo. A teda ac to trvalo jen tech pet mesicu a ja tam byla v mem detskem pokoji, v dome, kde jsem vyrostla, tak jsem se nemohla dockat, az to skonci. Kdyz jsem asi dvakrat po chemoterapii k nim neodjela a zustaly jsme s dcerkou doma, tak ac jsem se tesila, ze priste se o ni zase budou starat oni, strasne jsem si uzivala, ze jsem doma. U nich uz to nebyl muj domov, byla jsem tam celou dobu na navsteve. Ani muz, ktery zustaval v nasem byte a my za nim jezdily na vikendy, to nenesl uplne dobre. Stresova situace a on se kazdy den po praci vracel do prazdneho bytu. Ja vim, ze nastehovat si rodice k sobe mozna zni jako prakticke a rozumne reseni, ale priprav se na to, ze je to muzou psychicky hodne tezce nest a zhorsit se. Ono to "chci domu" je opravdu k sobe domu, do meho prostoru s mymi pravidly. A sice prestehujes jejich veci denni potreby, ale prijdou o moznost si vytahnout tamhke tu knihu z knihovny a sednout si do oblibeneho kresla, podovat se z okna na znamou vec... Ja jsem fakt rada, ze se mi rodice starali o dcerku, ze nemam vycitky, ze se ji nikdo moc nevenoval kvuli me nemoci, ale mnohem radeji bych ten cas stravila doma.

Co tim chci rict, je to, ze se obavam, ze nebudou spokojeni a ty to sliznes (my se taky hadali a kdyz lecba skoncila, byl jsem fakt stastna, ze je dva mesice nemusim videt, pak se to zase uklidnilo a vidame se jako driv, jen jsme si museli od sebe odpocinout). Ja proste nevim, jestli fakt neni lepsi, kdyz uz menit prostredi, prejit nekam, kde se o ne uz i profesionalne postaraji. Ja si rikam, ze treba pri vazne nemoci bych zkusila rodice a prarodice s pomoci mobilniho hospicu nechat u nich doma, kdyby to bylo na kratsi casove obdobi, ale nedokazu si predstavit peci o nemohouciho starika na dobu neurcitou. 

Torrah 

Aha. Ajaj.

... a podruhé, úroveň lékařské péče byla taková, že to nejhorší období většinou trvalo pár týdnů až měsíců a rozhodně ne mnoho let.

​

Presne tohle jsem chtěla včera napsat. Dřív ti stařešinové dožívali v kruhu rodinném, ale to bylo fakt diametrálně odlišné. Nebyla taková úroveň zdravotní péče, ani možnosti, takze víceméně první vážnější infekce nebo nepohyblivost vyřešila situaci za pár týdnů. Rozhodně nikdo neopatroval ležícího pacienta dlouhé roky.

Kokoska Já nemohu být k dispozici 24/7, to opakuji mámě i tátovi.

Potrefenáhusa Taková péče a ještě s malými dětmi? To se asi manžel opravdu zbláznil, zřejmě si absolutně nedovede představit, co tento typ péče obnáší.

Torrah Jsi opravdu tolerantní, je mi jasné, že tento typ péče naruší absolutně všechno. Nějaký čas pro sebe asi nepřipadá v úvahu, že? Držím palce a je skvělé, že tak držíte při sobě .

Co se týče DD, o to jsem mluvila nedávno s mámou, když jsem nesla lejstra na sociálku. Kupodivu máma chtěla vědět možnosti, jak ta která zařízení vypadají a zajímalo ji, jestli by tam mohla být společně s tátou. Myslím si, že do rozumného zařízení by za určitých podmínek šla. Jen mi není jasné, jestli i do DD musí mít člověk nějaké doporučení od lékaře ? 

whiskas no nedovede, my se o tom bavíme i doma, protože muž si to absolutne neumí představit, porad tu mele o tom odložení, tak jsem mu rikala, ať si představí, ze mama třeba upadne, nebo si nebude moct dojit na záchod nebo jestli on kvůli peci bude ochotnej odejít z práce? A on mi rika: no to by musela počkat, az ja prijedu z práce .... Jasne, 30 km od Prahy, domu chodí v 7 a mama by musela počkat, az dorazi a sebere ji země 

ja jsem to zažila u babičky, mama s ni poslední dva roky bydlela a úplně ji to vysalo, doted se z toho nevzpamatovala. A jak ti pisou ostatní, ono se to stupňuje a drti to přesně ty hodný zodpovědný děti, svazany vycitkama o odložení, ale ta pece se proste v jednom člověku nedá doma zvládnout 

Ať neplevelim design. Tak po UZ a gastru (to je v pohodě) je teda diagnóza žlučový kameny, jeden už je pěkně velkej a cpe se někam ke krčku. Teď čekám na chirurgii a uvidím, co mi řeknou dál. Dali mi sice nějakou kapačku, ale to vůbec nepomohlo, pořád šílená kolika

Moje babička pečovala o svou ochrnutou matku doma 35 let. Psychicky ji to úplně rozklížilo a poznamenalo to celou rodinu. Nemohl nikdo vědět, že bába tolik vydrží, jak jednou pravila moje matka. Všechno se řešilo věcně, funkčně, jak s kusem masa. A stejné jednání bylo nastavené v celém domě, kde jsem vyrostla, protože jakmile by jednou někdo povolil nějaké emoce, všecko by to vyletělo do luftu nejspíš. Péče bez lásky je strašná věc.

Jitka77 verim, ze po nejakem case zacne okoli toho nemocneho nenavidet. To fakt radsi nejaky ustav a navstevy, kdyz chteji skutecne prijit ze zajmu a naklonnosti.

Lama_z_Lana

Drzim palce, na operaci to asi bude, jen je otázka že kdy.  ale pak ti bude líp.

Lama_z_Lana uf, držím palce ať jsi brzo OK

whiskas nějaký čas pro sebe máme, to ano, ale není to na žádné výlety nebo prostě jen na delší pobyt někde jinde. A navíc ještě jedna věc, uvědomujeme si, jak jsme teď důležití pro ty ostatní a že se nám nesmí nic stát, protože pak by se to všechno sesypalo. Takže jak jsem včera sebou flákla, první co bylo, bylo nadšení, že jsem si nic nezlomila nebo neudělala víc, protože to už vůbec nevím, jak by to dopadlo a chudák můj muž. Takže díky, že jsem si jen narazila záda - kostrč naštěstí ne :). Tohle se dá zvládnout.

Takže pak ještě přijde starost o to, aby sis nic neudělala ty, nebo se nesesypala, a ten tlak, pokud na to budeš sama, je hrozný.

Co se týče DD, o to jsem mluvila nedávno s mámou, když jsem nesla lejstra na sociálku. Kupodivu máma chtěla vědět možnosti, jak ta která zařízení vypadají a zajímalo ji, jestli by tam mohla být společně s tátou. Myslím si, že do rozumného zařízení by za určitých podmínek šla. Jen mi není jasné, jestli i do DD musí mít člověk nějaké doporučení od lékaře ? 

​Do DD se zvláštním režimem je dokonce nezbytné od lékaře specialisty - u nás vyplňoval ošetřující lékař na neurologii. Do klasického DD s pečovatelskou službou snad stačí vyjádření k soběstačnosti od obvodního.

Potrefenáhusa jo až upadne tak fakt nepočká... já s mužem jsme mámu letos byli takhle zvedat už 2x a vlastně ji vzdá jen on, protože já nemůžu a pokaždý mám strach, že si se zády hne on. Zatím to vždy dopadlo s mámou dobře, jen modřiny, ale ona je schopna se jen posadit na zemi na zadek, neohne kolena a v rukou nemá žádnou sílu. A jak psala Kokoska o ulevování, tak proč by kolena trénovala a hýbala s nima, když bolí... to samé ruce, proč mám zvedat to mám snad posilovat, mohla bych o tom psát romány

Torrah som si spomenula na jednu pani od nas. Opatrovala mamu. Zistili jej rakovinu (tej dcere) a ona sa nedala hned liecit, pretoze by sa pri tom nezvladla postarat o mamu a ani jej to nechcela povedat. Mama zakratko umrela ale dcere sa rakovina rozsirila a uz liecba nezabrala. Tazke tu tieto situacie :(

​To jsem dneska pochopila. Až mě vyděsilo, jak se chová v neznámém prostředí. Ach jo :-(.

​Takže budeš mít na krku oba nemohoucí rodiče, to ti garantuju předem

Potrefenáhusa hm tohle s matkou resil znamy a on by si ji domu vzal, nebo zaridil dd, ale ona to odmitala, jakoukoliv pomoc. takze jezdil 80 km, kdyz upadla... (to ji najednou pomoc byla dobra) az to jednou bylo definitivni. uff

K tomu denně vařím - máti má choulostivé zažívání a z jídel dovezených mívá potíže.

​Prokrista, co už si ti rodiče všechno nevymyslej, aby chudáky potomky pořádně vytížili