whiskas jinak bych řekla, že ta postel je poměrně jasně omezení. Do 3. ledna nemáš na čem ležet. Tečka. 

Postel se nastěhuje k vám domů, takže je potřeba vyklidit prostor a taky prostor, aby se dalo po bytě projít s choditkem. 

whiskas jinak bych řekla, že ta postel je poměrně jasně omezení. Do 3. ledna nemáš na čem ležet. Tečka. 

Postel se nastěhuje k vám domů, takže je potřeba vyklidit prostor a taky prostor, aby se dalo po bytě projít s choditkem. 

​navíc bych si, podle toho co Whiskas píše, tak trochu myslela, že tatínek chce domu k sobě a ne do jiného bytu, kde není doma...

@Whiskas moc mě mrzí ty starosti a hlavně způsob jakým s tebou rodiče jednají

whiskas co mas delat? no ty nemusis delat nic... jde o to, co delat chces. jsi dospela zena, tudiz plne odpovedna za sva vlastni rozhodnuti. emocni vylevy druhych lidi jsou zas jejich zalezitost.

Garfie Brisbane, Gold Coast a Silvestr v Sydney!!!!!!

No páni, to je skoro stejnej program jak my před dvaceti lety. Nestihnete teda ten Fraser Island?

Přeju vám to nejlepší počasí, surfování, spoustu dobrého vína a tyjo, ohňostroj nad zálivem a mostem a operou

A těším se na fotky. 

whiskas Ach jo, čtu to tady a úplně mě mrazí, kolik se toho na tebe nasypalo. Připojuju se k ostatním, že nastěhovat si rodiče k sobě není fakt dobrá varianta. Výčitky si sama sobě dělat nemusíš, evidentně ty výčitky za tebe zvládají ostatní dost dobře. A ještě jedna věc - jestli  se z toho sesypeš, přestaneš zvládat práci, začneš pít, fetovat, půjdeš skočit z mostu, tak se okolí (zaměstnavatel, rodina) bude převážně tvářit, že je to tvůj problém. 

whiskas netuším co máš se zády, ale mě přestava, že budu zvedat, pomáhat zvedat, otáčet a kdovíco ještě, svoji mámu (130 kg) docela děsí, protože jednou zaberu budu měsíc ležet (mám vyhřezlou ploténku a ještě utržený kus), tak fakt nevím jak to jednou (a nebude to dlouho trvat) udělám.

Přesně, tatínek chce domů k němu a když si je vezmeš k sobě bude to celé špatně. A i kdyby cokoli nasliboval, jak bude všechno dělat a snažit se, skončí to jako vždy. Opravdu si to rozmysli. A pak tu jsou ty technické věci - postel, domácí péče, případná úprava bytu, totální ztráta tvého soukromí.

Já pořád přemýšlím, že kdyby máma chtěla nebo musela do nějakého domova, tak se už domů nevrátí, je to pro mě strašná představa a nemůžu se s tím srovnat, ale pokud si nechci zničit záda (mě stačí jen blbě něco zvednout), tak raději budu mít ještě jednu práci, abych jí sehnala patřičné zařízení a budu tam denně jezdit.

Liesel u nás je to to samý. já mám záda relativně v pořádku, což znamená, že s vyhrezlou plotýnkou skončím při 130 kg pacientovi akorát o týden později.

No nejede přes to vlak. Přitom máma opatrovala svého otce, který byl nemobilní "jen" kvůli amputacim, takže byl schopen ji nějak pomoct, otočit se, sednout si na té posteli, velkou do mísy, většinu času zvládal bažanta a pod. A ví, co to bylo a to se střídali po tydnu se švagrem. 

Když jsme zavedli řeč na hubnutí, hned bylo urážení, slzy a oheň na střeše. Tak teď to dopadne, jak to dopadne. Ségra jim dala jasně najevo, že si je klidně nastěhují blíž a budou se starat, dokud budou oni schopni bydlet samostatně, dojít si na WC a ohřát přivezené jídlo. Pak už nezbývá než ústavní péče (já i ségra máme důchod v nedohlednu a všechny děti dostuduji nejdřív za 10+ let, takže nemůžeme zůstat doma bez příjmu, i kdyby to šlo). 

Garfie tak to vám moc přeju, že jste to vyřešili a přeji krásnou dovolenou.

whiskas úplně mě dere to číst a to jsem nikdy v takové situaci nebyla.
Ale musím souhlasit s většinou výše: Nastěhovat si rodiče k sobě je to úplně nejhorší řešení. Zvaž prosím (mimo neustávající péči, starost, úklid) ještě absolutní ztrátu soukromí. Společné wc, koupelna, kuchyně... A nebudeš mít kam utéct, kde si vydechnout, kde nabrat síly. A rozhodně nevěř tomu, že pokud to bude nějak fungovat, že je to dočasné a půjdou k sobě, to už prostě nevrátíš.

Zejména s přihlédnutím k tomu, že kdyby se otec aspoň trochu o sebe staral, bylo by to lepší, bych už od začátku byla nesmlouvavá. Ok, k nim domů, ale POUZE v dobrém stavu se schválením lékaře a TEPRVE až bude jejich byt připraven - vyházený věci blokující cesty, instalovaná postel a upravená koupelna/wc. Vánoce nevánoce, ty budou i příští rok. A tím podmínit případnou další péči.

Na výčitky prosím nehleď - oni snad hleděli na tvá doporučení? Oni se snad nějak připravovali, i když věděli, že lepší to prostě nebude? Nemáš povinnost zčistajasna přijít o svůj život a (budu hnusná) pravděpodobně přítele, kamarády, zdraví fyzické i psychické, práci s dobrým příjmem.

Ostatně výčitky budou furt, proč není po našem, proč není toto, tamto, my byli zvyklí... a to prostě nemůžeš mít 24/7 ve vlastním bytě.

Vlastně jednu rodinnou zkušenost máme. Bratr mé maminky bydlel s babičkou, aby nebyla sama v bytě. Ke konci se oba už regulérně nenáviděli, hodně to poznamenalo i další vztahy v rodině.

andulka01 absolutní souhlas

andulka01 jj, naše ta péče o otce docela rozdělila se sestrou a jejím mužem.

Předtím se oba chlapi rádi sešli, zahráli šachy. Fakt super. Poté sice spolu mluví, ale už to není ono. 

Ostatně výčitky budou furt, proč není po našem, proč není toto, tamto, my byli zvyklí... a to prostě nemůžeš mít 24/7 ve vlastním bytě.

U nás je prosím ultimátní argument, já už mám věk a mám "nárok" a vy to musíte chápat. 

continuity tak na to bych měla jedinou odpověď: Musíme jedině umřít ale to vy už tu maminko nebudete

Toto je strašně těžká situace. Ale jak stárnu, napadá mě stále častěji...jak se budu chovat já? Budu přijímat rozumné argumenty? Budu ochotná opustit svůj domov? Budu ochotná přiznat si, že se o mě děti prostě nepostarají? A je úplně jedno, kolik za tím bude stát logických argumentů. Ruku na srdce - jednou v té situaci budeme všichni - v situaci rodičů, kteří, ať je to jak je, mají určitá očekávání od svých dětí.

Tím nechci říct, že všichni, kdo whiskas píšete, ať to nedělá, nemáte pravdu. Máte! Ale nic to nemění na tom, pod jakým je ona sama tlakem. A možná to prostě jen musí zkusit, když to nepůjde, pořád si může říct, že udělala všechno, co v dané situaci mohla. Já jí rozumím.

continuity jo hubnutí, to už jsme se segrou vzdaly, nabízely jsme všechno možné a nakonec se k nám doneslo od dobrých duší, že ji pořád do něčeho honíme apod... prostě je to její volba a to pomíjím občasné (naštěstí slabé) žlučníkové záchvaty, protože proč dieta, že...

Toto je strašně těžká situace. Ale jak stárnu, napadá mě stále častěji...jak se budu chovat já? Budu přijímat rozumné argumenty? Budu ochotná opustit svůj domov? Budu ochotná přiznat si, že se o mě děti prostě nepostarají? A je úplně jedno, kolik za tím bude stát logických argumentů. Ruku na srdce - jednou v té situaci budeme všichni - v situaci rodičů, kteří, ať je to jak je, mají určitá očekávání od svých dětí.

Tím nechci říct, že všichni, kdo whiskas píšete, ať to nedělá, nemáte pravdu. Máte! Ale nic to nemění na tom, pod jakým je ona sama tlakem. A možná to prostě jen musí zkusit, když to nepůjde, pořád si může říct, že udělala všechno, co v dané situaci mohla. Já jí rozumím.

​Proboha, já ji ale taky rozumím, jenže protože jsem si tím prošla, tak ji jen upozorňuji, co má očekávat, až mu pak bude zase volat sanitku a že její vlastní výčitky, že vzala otce do domácí péče dříve, než ji byl schopen, budou pak psychicky na vyrovnání horší než ty, jimž čelí aktuálně. To je vše.

A opakuji, se mnou maminka spolupracovala, dokud jí to hlava umožňovala.

Judith11já rozumím, co asi chceš říct, ale ono to je opravdu jiné, když rodič nějak spolupracuje a dělá, co je v jeho silách, aby tu péči ulehčil.

Co je na tom nejsmutnější, je to,že třeba tchýně se nejhůř chová k synovi, který se stará nejvíc. 

Liesel my to zase zkoušeli s aktivním pohybem (máma je relativně štíhlá), ale furt si stěžovala že tloustne, že si neklekne, že se jí blbě vstává. Už před lety jsem jí nabízela, že s ní budu chodit plavat, aby měla aspoň nějakou fyzičku, ale to prý ne, že nechce v plavkách mezi lidi. Teď trochu lepší, protože se musí aspoň trošku hýbat s vnoučaty, ale je mi líto těch promarněných let, kdy mohla na sobě trošku zapracovat a teď být daleko více fit.

Co se týká péče až to bude špatné, mám máma zcela jasno. Vyhlídla si domov, našetřeno má a naprosto odmítla, že bychom se měli starat my. Tak uvidíme.

Judith11 rozumím, pro mě třeba znamená starost o mámu to, že ji seženu tu nejlepší péči, kterou ji nejsem schopna/nemůžu poskytnout.

continuity to je další věc, často je pak nejvíce bit ten, kdo pečuje, protože je to on, kdo udává mantinely, koho musí rodič prosit a kdo vidí rodiče v těch nejchoulostivějších situacích. Zatímco návštěvy přinesou bonbonieru, řeknou jak krásně nám babička prospívá a vysmahnou dřív než je potřeba přebalit, vyhodit plíny, donést do vany, vyprat komplet povlečení a tak dále.