continuity muž to měl naopak - jezdil z Prahy do Plzně. Ovšem ze severovýchodní Prahy, takže projet celou Prahu. Vydržel asi rok, to se nedalo. 

notna 

U nás na dědině z mých spolužáků měli všichni doma koupelnu a záchod, ale pár těch starších chalup ještě byla bez minimálně toho WC, ale tam žili starší/stáří lidi, dneska už jsou ty baráky dávno rekonstruované, možná na dvě tři výjimky.

notna Třeba u manželovy babičky je přistavěná koupelna, nevím přesně kdy, ale z bývalého chléva, babička topí v sednici kamny, to je na druhé straně domu, a má jen studenou vodu. Takže koupelnu má, ale teplota je tam přesně taková jako venku (no dobře, asi tam úplně nemrzne, ale skoro ), a když se chce vykoupat, musí si napustit vodu do brutaru a zatopit pod ním. Pro mě je výzva jít tam v zimě jenom na záchod a umýt si v té ledové vodě ruce

dzizisketa Spolužáci určitě taky měli všichni. Přemýšlím spíš nad prarodičema a hlavně praprarodičema a tím starším příbuzenstvem. Jak jsme se všichni znali, rodinné vztahy všichni znali až do desátého kolene, tak  byl kde kdo "teta, strýc" a člověk byl na návštěvě skoro všude :-) No, mám tip na dva tři domy. Ale to se musím poptat.

Ono se taky běžně bydlelo dvougeneračně. A tak k té koupelně a wc v domě přišli často i ti straří, kteří by jinak bydleli dál ve svém starém bez úprav, protože si tam ty úpravy dělali "mladí".

Myrtila Jj,  koupelnu a wc v  nějakém typu přístavku měli snad všichni. My taky chodili na studený záchod přes studenou verandu. Než naši udělali rekonstrukci a hodili to na štok :-) 

Stěhovala jsem se do staryho libenskyho činžáku v r.1999 a byt taky nemel koupelnu, záchod jo. Lidi to tam pod OPBH ruzne svépomocne flikovali, takže tam byly taky vany ruzne v predsinich 

edit: v tom mým bytě nebylo ani topení ani teplá voda, jen umyvadlo s jedním kohoutem v kuchyni 

V rodicovskom dome mojej mamy bol zachod s kupelnou pristavovany v 60tych rokoch. Ale na velku potrebu sme este v 90tych rokoch museli chodit do kadibudky. To som tak neznasala! Muselo sa ist cez kurnik plny slepacieho trusu a kadibudka mala spolocnu stenu s prasacim chlievom. Prasce ked poculi, ze tam dakto je, neustale do tej steny narazali, ja som sa vzdy tak bala, ze bud tu budku zhodia alebo sa tam preburaju a ja im budem vydana na milost

Činžák, kde jsem bydlela s rodiči měl kdysi taky záchod na chodbě, ale k němu byla veranda velikosti dětského pokoje. Kdyz naši z části kuchyně udělali WC a koupelnu, ještě pořád z té kuchyně zbývalo dost. A dvoupokoják byl větší než my máme dnes 3+1. O misto tedy nešlo, jen tehdy byly jiné nároky. Teplou vodu z kohoutku jsme měli až po té, co tu koupelnu vystavěli.

V celém bytě bývala dost zima, topilo se až když se přišlo z práce v clubkách v obýváku. V kuchyni se kuchařka zahřála prací . A vytopit ten pokoj trvalo, meli jsme  do stropu ke čtyřem metrum

Moje babička zemřela před pěti lety, celej život žila bez koupelny a WC v rodinným domku, v Praze. Měla tekoucí studenou vodu a malej průtokáč, umyvadylko za dveřma v kuchyni, voda na nádobí se nalejvala do dřezu hrncem odtud. Myla se v lavorku žínkou celej život. Záchod suchej venku přes dvorek, ani ne u domu. 

Taky znám v Praze pár bytů bez záchoda, o koupelně ani nemluvě... všecko minimálně stopadesátiletý baráky, jinak krásný - kovaný zábradlí, v bytech štukový stropy... ale je tam prostě záchod (byť už jakože "soukromej") na chodbě, a vrchol luxusu je sprcháč v kuchyni (v jednom bytě, v druhým ani to ne). A leze se z chodby přímo do kuchyně, předsíně neexistujou... Jeden z nich si pořídila kamarádka na Smíchově na občasný přespání anžto 99% času tráví za Prahou ve zděděným domku - no a samozřejmě se jí už podařilo si do bytu zabouchnout dveře, když šla v negližé na záchod...

Zuzuli U nás naše stěhování nemohla kousnout rodina mého muže. Tchýně nám neustále posílala nějaké byty k prodeji, ale prostě to tak jako nakopírovala z sreality, vůbec nehleděla, že je to třeba byt v suterénu. Byla z toho venkova neštastná, kde budeme pracovat a co si kde vyděláme. No myslím, že ted kouká z toho životního stylu, jak se změnil během 5 let. Jinak mám kamarády, co dojíždí denně, je to tak hodina autem, pokaždé to teda proplácí zaměstnavatel a víš co, jsou to chlapi, mají děti, ale neobstarávají je, takže je jedno v kolik přijedou či odjedou. 

Karja to taky dost souvisí. Jedna věc je dojíždět hodinu jedním směrem, ale je taky potřeba vydělat na pohonné hmoty. To už je celkem významná částka..

bublifuk No je no, oni mají i služební auta, takže z pohledu financí to neřeší

Karja Tak to ma kazdy z muzovy firmy. Maji pracoviste v Boleslavi a kazdou "pobocku" odtud cca 50km. Takze si ani Boleslavi nepomuzes k nedojizdeni. Sluzebak je jasny. A deti teda nekteri resi taky, ono nastesti se to rozdeleni roli uz postupne meni. Aspon co pozoruju. 

Karja je to jedno taky jejich manželkám? A těm dětem?

Karja to jsem prave odmitla, aby muz travil tolik casu dojizdenim treba z Pardubic a ja byla nekde, kde nemam zadne vazby, cele dny sama s detmi a starala se o ne a o domacnost. On utahany, ze vydelava a jeste travi tolik casu na ceste, ja nastvana, ze jsem na to porad sama. Protoze pokud bychom nechteli platit nejakou chuvu, tak by jeden z nas musel opustit svoji praci a najit si neco v miste. Teda popravde jsem mu rekla, ze pokud chce, abych o pripadnem druhem diteti uvazovala, az mi onkolog dovoli, tak se v zadnem pripade takhle nikam nestehujem. 

Kokoska

Oni jsou doma v půl 5 odpoledne, v pátek dřív. Což je nádherný čas i na strávení času doma s dětmi každý den. Blbý je, ta školka, kroužky, tyhlety logistiky, toho se prostě nemůžou účastnit, to samozřejmě nestihneš, to musí řešit ty manželky a babičky.

Karja to je pěkný čas. Předpokládám, že vyráží brzy ráno.

Ako odchovanec bytoviek som ani netušila,  že niekto nemá kupelnu. Má ju aj moja babka na Kysuciach, v pohraničí. Síce s ladovou vodou, ale má. Moja mama často spomina, že keď tam boli so mnou po prvýkrát,  cca 4-mesačnou,  tak pri plákaní plienok vo vani minula všetku vodu, ktorú darling vytiahol zo studne a až potom jej babka povedala, že mala ísť plákat na splav, z čoho mama upadla do šoku. 

Evaeva muz to tak ma taky. Casto jedeme do prace jednim autem, ja a syn na sedmou a muz pokracuje na cca pul osmou/osmou, kam potrebuje on. Odpoledne pokud nekonci extra brzo, tak vyzvednu syna ja a udelam nejake pochuzky a on nas nabere. Kdyz ma nabitejsi program jedeme zvlast nebo naopak ma syn jen on (slouzim treba a domu nejdu a rano nestiham syna dat do skolky logicky).
Ja proste porad nechapu, jak to muzou adekvatne stihat i ty matky. Kdyby syn chodil do spadove skolky, pred ctvrtou ho nemam sanci vyzvednout. Jedina sance je poridit si dalsi dite , ale stejne vzdycky nejake je to posledni.