Karja za nás se říkalo, že když se nemoc pořádně "nevylezi", má tendenci se vracet. Mě to smysl dáva, ono ta nemoc je pro tělo poměrně dost zahul - imunitní systém musí makat víc, tak na to potřebuje energii a odpočívat. A je úplně jedno,jestli se to léčí antibiotiky nebo čajem. 

Antibiotika nejsou žádný zázrak, který to celé odmaka za nás, je to taková sádra spíš, aby se tělo mohlo uzdravit. 

A jak je to s OCR? Ta se nijak nekontroluje, ze? Mam kolegyni, ktera ma porad OCR, hlavne kdyz jsou prazdniny nebo nejaky deadline. Jeji muz je lekar a parkrat jsem jo behem re OCR potkala i s detmi.  Chapu, ze ne vzdy to je vazne, jen se ptam, abych vedela na cem jsem.

​Tak tohle je dost trapas. To by chtělo, aby je potkal i šéf. Nevím o tom, že by se OCR kontrolovala.

Sweet Potato ber si ten Ibalgin, ať to rozeženeš. A držím palce.

Evaeva Díky.

Sweet Potato jo, myslela jsem zitra.

S ditetem na OCR muzete klidne ven, zjistovala jsem, kdyz jsem byla dva tydny s dcerou doma kvuli zanetu v kycli. A kazdy den jsme ven chodily. Ona se vezla v kocarku a ja se aspon prosla. A teda taky priznavam, ze ted s temi antibiotiky na impetigo taky chodi ven. Az teda sesty sedmy den, nejdeme na hriste ani mezi jine deti ani v nejvetsim horku, ale vyvetrat ano. My jako deti v zaveru nemoci bezne byvaly venku na zahrade.

Zuzulijá myslím, že procházka je klidový režim. Taky si vždycky řeknu, jestli bych ho držela doma, kdybych měla zahradu. A když už je ve stavu, že jo, tak může i na procházku.

Zuzuli Já taky v závěru nemoci pořádám procházky. Beru to jako zatěžkávací zkoušku před pobytem v kolektivu.

continuity to je dalsi problem, ze se to nemusi odhalit a nasadit vhodne leky hned, ale jak jsem psala, kdyz mam jedno dite byt nachlazene, nevezmu k nemu dalsi zdrave, aspon se tech rodicu zeptam. Stejne jako bych nevzala na hlidani dite, kdyby bylo zle mne. 

​Tady jsi naprosto přesně vystihla to, proč se tak zlobíme.

A tím bych to za sebe uzavřela.

Candance OČR sa nekontroluje. Pokiaľ má L. bežnú chorobu, bez antibiotík, tak keď mu je lepšie, ideme aspoň za dom na lavičku. Keď má antibiotiká, sme doma, kým ich nevyužíva. A teraz pri tom úraze sme chodili von každý deň. 

Tak já se přiznám, že naše děti s ATB na zahradu normálně chodí, z trampolíny je zaženu, ale houpat se, foukat bublifuky, hrát schovku, kreslit křídami, to normálně můžou, když jim to stav dovoluje. Jsem měkká matka, zajistit, aby leželi v postelích, jsem nikdy nedokázala.

Pinot Noir u nás se taky neleží. Přesně takhle uvažuju, co bych jim dovolila mít zahradu. Ale teď jsem četla názor jedné lékařky, že děti můžou ven i s teplotou, pokud je to takové to "vůbec nevypadají nemocně"

Pinot Noir U nas mel kluk antibiotika jen jednou, na zahradu jsem je normalne poustela, jen jsem ho krotila, at nelita jako splasenej. V posteli by stejne nevydrzel, to bych ho k ni musela privazat.

Pinot Noir když má syn teploty, horečky, tak je samozřejmě doma a je mu blbě, že stejně většinu dne leží na gauči nebo hrajem hry, kreslí si, čte, podle stavu. 

Ale takový ten dojezd bez teplot, kdy už má jen kašel nebo trochu rýmu, když chce ven, klidně jdeme. Jen ho neberu na hřiště mezi jiné děti. Jdeme se projít, do lesa, koupit nějakou zábavu... 

Když mám neschopenku já, tahle rekonvalescence poslední dva dny mi hrozně schází. Že nemůžu postupně na chvíli ven.

Pinot Noir Jo, ale tak že si něco porejpe na zahradě, když se na to cejti, proč ne. To chození ven jsem myslela hřiště nebo dlouhé procházky. Jako ať si každý dělá, jak umí, ale pak se právě divily ty maminky, že ty děti nejsou stále fit a vyfasovaly další atb

Tak já se přiznám, že naše děti s ATB na zahradu normálně chodí, z trampolíny je zaženu, ale houpat se, foukat bublifuky, hrát schovku, kreslit křídami, to normálně můžou, když jim to stav dovoluje. Jsem měkká matka, zajistit, aby leželi v postelích, jsem nikdy nedokázala.

​

Zuzuli když si kluci v nemoci lehnou, tak vím, že je jim fakt blbě, buď to skončí atb nebo aspoň nějakou fakt hnusnou virózou. Většinou řádí jak černá ruka

Evaeva kdyz mela dcera ten zanet v kycelnim kloubu, tak opravdu ctyri dny jen polehavala a ani nechodila. To ji to opravdu hodne bolelo. Ale jak se ji ulevilo, tak se z narizeni prisneho klidoveho rezimu a zadne chuze a jakehokoliv zatezovani kloubu stala utopie. Bylo treba ji tak udrzet doma dva tydny. Obvykle to vecer koncilo mym revem, at laskave prestane skakat z gauce a behat po byte a sedne si na zadek. 

Sla jsem ale nekdy v polovine te doby na svoji fyzioterapii a vypravim tam, jak ma dcera byt v klidu a ona proste neposedi a ten fyzioterapeut mi jen rekl, at ji necham. Ze ten kloub se potrebuje k hojeni prokrvovat a nejlip se prokrvi pohybem. A kdyz ji to neboli... takze po zbytek casu doma behala, skakala, tancila a kycel se zahojila.

Na ven ale mela ten kocarek a kdyz jsem ji v cekarne rikala, ze muzeme kocarek vratit, kdyz uz ma kycle v poradku, tak mi hned odpovedela, ze vratit ho nemuzeme, ze ji prece boli jeste koleno

Zuzuli já si taky myslím, že si ty děti hodně řeknou. Pokud teda neberou něco na bolest. 

Mladší by si na kočárek taky zvykl. V zimě jsem ho vezla k doktorce, měl kombinaci horečky a střevní chřipky, takže po pár dnech sotva přešel byt (v lehké nadsázce), tak že ho vezmu na kočár - nejlepší to máme busem, ale on by nedošel ani na zastávku. Nejdřív že nechce a že kočár je pro mimina... A když jsme po nějaké době šli ven, už byl zdravý, tak se sháněl po kočárku

Znicila jsem si saty. Nebyly teda nic moc, ale mela jsem radost, ze je po peti letech oblecu. Byla jsem v nich vcera a dneska je hodila do pracky s jinyma a dalsim pradlem, na 30! A bile pruhy se zapraly i pres ubrousky z DM do ruzova, pritom jine pradlo je v poradku. Nepustilo to ani po opakovanem prani s temi belicimi ubrousky, spis jeste pustily cerne vzory. No co, byla to nejaka smesovka s asi polyesterem, ten nekdy prave nasava barvy a nepusti. Jeste mi je vcera chvalila segra, tak uz je po nich.