Samantha 

dzizisketa

vidím krásnýho slona...a sovu ...jé a ty perníkový chaloupky

Tak to je fajn, nečetla jsem. Ozdoby mají nádherné

Malvin Ach ne. Držte se.

Hlásím, že po noci, kdy Morava kulminovala, už se rozjíždí pomoc, podpora, dobrovolníci se hlásí, pečou se buchty, nosí se kafe hasičům.

Mha

dzizisketa mam jejich ozdob na tri stromky ale neda se nic delat . Rozsisuju dal na kamarady

Mha

Mám, ve srovnání s vodou, marginální stížnost, ale tak mi spadla brada, že musím.
Po kontrole v Thomayerce jezím domů autobusem. Mám velice viditelnou sádru (od ramene po prsty, fakt tlustou) na jedné ruce a viditelně pohmožděnou druhou ruku. Nastupuji do autobusu, přede mnou se prosmýkne pani tak mého věku a rychle zasedne poslední sedadlo u dveří, stojím přímo nad ní, nic. Paní naproti ní taky nic. Otočím se do zbytku autobusu, na všech dvousedačkách sedí batoh a osoba. Nikdo se neodsune, nikdo nedá najvo, že by mě třeba pustil. Všechno relativně mladí lidé, žádní stařečci.

Minule mě zase řidič odmítnul otevřít dveře, že si mám dojít k těm otevřenejm vzadu, že jsem ke svým dveřím přišla pozdě (to mě ještě fakt bolely žebra a nohy a on jel jak dement, nechtěla jsem spadnout, tak jsem vstala až když zastavil na zastávce).

Já se tak těším do svýho auta!

andulka01 Soucítím a z tohoto mě bere amok. Co se to děje, co je to za lidi?

Já jsem byla naopak nedávno mile překvapena, když jsem jela s maminkou na vyšetření a v tramvaji a v metru jí X lidí hned pouštělo sednout. I když, akce batoh na sedačce a nulová ochota jej dát pryč, jsem také zažila. 

Držím palce, ať můžeš už brzo řídit (dočetla jsem, co se ti stalo).

andulka01 Podlě mě lidi nevnímají, ono když pak je asi oslovíš, nebo dáš o sobě vědět, tak se nabídne každý druhý. Ale je to nepříjemný, chtělo by to nějakýho osobního taxikáře! Co nosí i kafe do čekárny:-D

Já vím, v rámci aktuálníhch událostí prkotina, ale ... 

Musela jsem nechat opravit/znovu postavit opěrnou zeď. Po výkopových pracích se vytvořila (logicky) hromada zeminy, která bude následně umístěna za zeď. Říkám pracovníkům, nechť jí tolik neodváží, že jim to, co ponechali nevyjde na zásyp (řekly mi to nezávisle na sobě  dvě osoby a teď po těch deštích je to patrné). No, odvezli ji i přes mé upozornění a pochyby a je mi jasné, že to řešit nebudou a já budu naopak shánět zeminu, dopravu, někoho, kdo ji nahází a mám už předem vztek. Další starost a další výdaj.

Karja Nevnímají? Jsou slepí? Spíše bych řekla lhostejní? 

whiskas Podle mě fakt mimo, jakože prostě ta informace jim ani nezajede do hlavy. Nebo jo, lhostejný, že jako čekají, kdo se jak přihlásí. Ale já mám třeba reakce taky takové opožděnější:-D

whiskas asi za dva týdny budu mít asi 35 kubíků zeminy, nechceš?

whiskas ja jsem v mhd slepa. Ja si fakt nevsimam lidi okolo sebe. Ctu si, koukam z okna a premyslim nad veceri, nebo jen vypnu. Ani si nemyslim, ze jsem povinna tam neustale sledovat situaci, kdo kam pristoupil. Doufam, ze kdo potrebuje, umi i mluvit a o misto pozadat. V tehotenstvi a pak s miminkem v nositku jsem si overila, ze staci komukoliv slusne rict neco ve smyslu "dobry den, mohla bych se tu posadit" a vetsina lidi s usmevem to misto uvolni.

andulka01 no hele úplně podobně začarovaný je to třeba s kočárem, cekas u vyhrazených dveří, prijede tramvaj a miliarda lidi te začne co nejrychlejc predbihat a stoupat si na to místo pro kocar a pak ten naprosto udivenej vyraz, když ti z toho místa musí uhnout....jako člověk bez zkušenosti si asi úplně nepredstavi, kolik je na ty manevry potřeba místa, ale ze nejde s kočárem stát všude by chápat mohli? 

Karja No jako taky si vždycky říkám, že jsou ti lidi jenom zamyšlení a nedojde jim to hned, ale zrovna taky v autobuse do Thomayerky se mi stalo, že jsem se chystala nastoupit s kočárem a druhým dítětem a nějaká ženská se přímo přede mnou prosmykla a sedla si na ty skládací sedačky v prostoru pro kočárek. Jako jo, ještě pořád jsem se tam vešla, ale úplně jsem neocenila nutnost složitějšího manévrování.

Potrefenáhusa u toho kocaru mi prislo, ze spousta lidi netusi, jak velky manevrovaci prostor potrebujes i pri vystupovani ven. Ze vazne potrebujes vycouvat na delku kocaru, ne jen pul metru u tramvaje. 

Na vysoke nam v prvaku pujcili do skupinek invalidni vozik a meli jsme s nim jezdit po Praze, abychom si uvedomili vsechny bariery, ktere ve meste jsou. A v budoucnu to snad delali lip. Kdyz jsem pak zacala jezdit s kocarem, rikala jsem si, ze cert vem invalidni vozik, meli nam kazdemu dat ten kocarek s panenkou. To by si teprve kazdy lip uvedomil, jak spatne prostupne to mesto nekdy je. Kdyz kocarek pravdepodobne cekal na vetsinu z nas, narozdil od toho invalidniho voziku.

Myrtila je to strašný, nekonečná práce, moc tlapkám.