Není nad umění lehce vydírat 

Takových znám mnoho. V podstatě jsem na tom podobně.  Během prváku jsem zjistila, že mě vysněný obor nebaví, úroveň školy mě zklamala a ztratila jsem jakoukoli motivaci. Já se teda rozhodla to zahodit a nastoupit do práce, ale spousta lidí tuhle volbu nemá, už kvůli tlaku rodiny. Měla jsem štěstí a po pár měsících prací v rozsahu max. půlúvazku za něco, za co by údajně většina kamarádů (studujících různé VŠ) nevstala z postele, jsem se shodou okolností dostala na super místo, kde mám plat vyšší než leckterý absolvent VŠ. V mém případě risk byl zisk. Ale spousta lidí se prostě radši kousne a tu VŠ dostuduje, ačkoli se v daném oboru nikdy pohybovat nechtějí. 

Musím si ulevit, neb jsem vzteky bez sebe . Dneska mi ukradli mobil, což je samo o sobě nepříjemné, nejvíce mě mrzí ztráta fotek a v neposlední řadě kontaktů (ne, nemám zálohu ). Nejpříšernější mi přijde fakt, že mi byl telefon ukraden z odkládacího stolku v předsíni, kam jsem si ho položila, když jsem šla zadním vchodem na zahradu, připravit vše potřebné na plánovanou večerní grilovačku. Je to až nepochopitelné, protože byl stále den, přítel seděl v kuchyni, do které je vidět z předsíně, skrz obývací pokoj, což tedy asi dotyčného lumpa odradilo od odcizení dalších věcí. Tak si asi ze vzteku odnesl první věc, která byla na ráně, můj mobil. Ten pocit, že si někdo jen tak vleze k vám do domu, ještě za bílého dne a přemýšlí, co by si tak asi odnesl, je otřesný a vzbuzuje ve mně pocit agrese  bezmoci. Zřejmě jsem zloděje vyrušila, když jsem se ze zahrady vracela do domu a volala na partnera. Ještě jsem slyšela prásknout dveře, ale myslela jsem si, že už předčasně dorazil někdo ze známých. Omyl. Takže místo večerního grilování jsme vypovídali na policii. Fakt prima, v sobotu jsme "bojovali" s vosím hnízdem na chatě (cvičně jsem dostala dvě žihadla) a dnes tohle. Ale kam se hrabou vosy, tam byl alespoň agresor jasný. 

No áni, tak toje riadna drzosť. Fu, my vôbec nezamykáme dom, ked niekam ideme na skok. Vlastne premýšlam, kde mám klúče od domu. Asi otec ich má niekde. A čo vam povedali na polícii?

Tak to tě moc lituji. Člověka pak nemrzí ani tolik ta ztráta jako ten pocit, že někdo takhle drze narušil tvůj prostor, co ty považuješ za bezpečný. A to bydlíte v Praze nebo někde mimo? Je fakt, že my doma u rodičů téměř nezamykáme i když jsme v odlehlejších koutech zahrady, mám nějaký falešný pocit bezpečí na tom venkově.

To je drsny teda... 

Děs. Čert vem ty krámy, ale přesně - za ten hnusnej pocit, že mi někdo (nezvanej!) leze po mým prostoru a bere mi moje věci, tak za ten bych byla schopná fakt zabít.

To je vážně hrozný! To je moje noční můra, že NĚKDO vleze do mého soukromí!

Policie byla docela vstřícná. Vzali pachové stopy z možných "kontaminovaných" míst, položili nám pár otázek a následně jsme ovšem museli osobně na stanici sepsat protokol, takže skutečně fajn večer. Bylo nám řečeno, že nejde o první (a zřejmě ani poslední) podobný případ, protože je aktuálně "sezona", kdy určité méně přizpůsobivé spoluobčany propustili z výchovného ústavu (dříve se tomu říkalo polepšovna) na "prázdniny" a že se totéž dělo již minulý rok. 

Ten pocit je opravdu otřesný. Přesně, jak tady bylo řečeno, čert vem pár krámů (na stole, na dohled z předsíně, byly dva notebooky, kabelka se vším všudy atp., tak z toho usuzuji, že jsem dotyčného asi vyrušila), ale ten pocit, že vám někdo jen tak vleze domů ... .

Nestalo se to v Praze, ale ve městě, které čítá cca 14 000 obyvatel a dům je umístěn v poměrně klidné a "bezpečné" čtvrti - což už si tedy nemyslím. 

Dům byl odemčený, přes den, když jsme doma, tak nezamykáme , jen dveře zavíráme. Ale asi je čas na změnu? 

Je mi jasné, že mobil už neuvidím, pravděpodobně nebude moci být potrestán ani případný pachatel, vzhledem k předpokládanému věku, ale doufám, že přivolání policie nebylo tak zbytečné a třeba to alespoň vyvolá nějakou reakci? I když, vlastně netuším jakou. Je-li dotyčný opravdu nezletilý, nehrozí zřejmě žádný trest, i kdyby jej usvědčili. A tito "drobní" zlodějíčci jsou prý tak neohrožení, že jsou schopni navštívit ten samý objekt i několikrát. Že by vědomí, že se jim vlastně nemůže nic stát? 

To musi byt fakt hrozny pocit, fuj.

Fuha. U nás prebehlo cca pred tromi rokmi vykrádanie šop a prístreškov na náradie. Dovtedy bezpečná dedina. Postupne ponavštevovali zlodeji asi 8 chalúp. Vtedy si sestra s mužom namontovali na dom kamerový systém. A my sme začali vonku zamykať autá. Je to strašný pocit, ked ti niekto vlezie do baráku len tak. 

Nevím jestli zde, nebo na MP někdo popisoval, jak se jim po domě procházel zloděj, zatímco spali. Tenkrát jsem si pomyslela, že je to hrozné, ale bylo mi to vzdálené a teď si říkám, že opravdu člověk nikdy neví. Možná je čas koupit ke kočičce i pejska .... . Pes prý proti těmto vetřelcům docela dobře funguje. 

lituji, potlapkavam.

Děkuji. Přiznávám, že jsem teď poněkud paranoidní a budu se asi chvílu bát doma nechat cokoli, co by pro mě mohlo být důležité. 

Se mnou jednou neodletel na sluzebni cestu kolega z Parize, protoze mu v noci vykradli dolni cast domu a oni v te dobe spali nahore, vcetne tri malych deti. Taky rikal, ze to vedomi, ze tam chodil/i behem jejich pritomnosti, bylo na cele veci nejhorsi.

To te lituju, to je fakt maximalne neprijemne. Zasah do soukromi uplne sileny. 

a mate zvenku kouli? tim bych mozna zacla a hodila se do klidu. je pravda, ze nase babicka zamykala predni dvere i na opravdove vesnici, kdyz sla dozadu do sadu (na rozdil od zadnich, ktere se nazamykali, ani kdyz sli uplne pryc).

je to hrozne, nam takhle ukradli kolo z balkonu a od te doby se bojim v noci vetrat, co je ve vedrech priserny vopruz, protoze je to ta strana, ktera je rano podstatne chladneji a kdyz uz rano vstaneme a otevreme nikdy se to nestihne tak dobre vychladit jako behem noci.  

jinak pokud vadi ztrata dat, je lepsi telefon zalohovat do cloudu. 

To je hrozné  Je mi tě fakt líto, ten pocit bezmoci a ztráta "bezpečosti"....Jinak já jsem hrozně neopatrná, tento týden už jsem třeba 3x nechala otevřené okýnko u auta! Jednou jsem odjela na dvě hodiny z domu a nechala dokořán otevřenou garáž, o klíčích v zámku ani nemluvím. Vždycky jsem na sebe hrozně naštvaná, ale teď vidím, že je to prakticky jedno, když mají drzost jako ti vaši 

Já včera přišla s nákupem k autu, kupodivu jsem ho tentokrát ani nehledala, ovšem pro změnu nemohla najít klíčky. Prohledala jsem tašku třikrát, nic. V tom koukám, auto nemá sklopené uši - čili patrně není zamčené. Se zatajeným dechem otevřu dveře, kouknu k zapalování - a co myslíš, byly tam!

Ale auto nakonec vem čert, ale narušení bezpečí a intimity domova, to je hrůza nejstrašnější! whiskas moc lituju.