Ja tom mám presne tak isto. Mám kapacitu udržať kontakt len s určitým počtom ľudí, pochopiteľne s najbližšími (rodičia, priateľ) a pár dobrých kamarátok. Kľudne prejde pár dní a ja som schopná sa nikomu neozvať.

Deti nemám, ale chcela by som. Na druhej strane sa bojím toho, čo to spraví s partnerským vzťahom. Že je tá zmena obrovská, to mi je jasné. Ach jo, mala som mať deti v 18tke a neriešila by som každý detail ako teraz, keď som staršia...

ja jsem dikybohu tomuhle usla, i kdyz uz to zacinalo nemela jsem mezi blizkymi nikoho takhle na hlavu a od dalsich matek jsem se vzdycky drzela dal. je fakt ze do jiste miry to vycleneni z "normalniho" zivota, tzn ze clovek nechodi do prace a styka se s min lidmi cloveka postihne asi vzdycky, asi jako v duchodu nebo tak. ale nic co by za chvili nepreslo:-) asi nektere se v tom najdou.. urcite ne vsecky:-))

Důvody? Mně se prostě nechtělo, chtěla jsem si žít, užívat, pít, bavit se, prosedět víkendy v kině nebo sklípku, hodiny trávit v posilovně, vydělávat peníze a utrácet je za svoje koníčky. Nic se nijak nevyřešilo, o všechno tohle jsem přišla (dočasně snad)  Ale nelituju!

Celý léto jsem chodila o víkendech do práce dělat něco, co straaaašně pospíchalo. A teď už to nakonec "není třeba". Jako. Děkuju. 

Děti nemám, i když jsem chtěla, tak nějak to vyplynulo, v manželství jsem se bohužel necítila tak dobře abych věděla, že děti zvládnu. Podpora a pomoc s výchovou by byla pramalá, můj názor na cokoliv se nijak nereflektoval, o všechno bych se ale stejně starala já. A já fakt nejsem hrdinka, co by sama zvládla domácnost, komplet starost o děti, práci. No a teď už je pozdě. Ale v podstatě jsem se s tím srovnala, beru věci tak jak jsou, nijak vyvádět kvůli tomu nemá smysl. Ovšem opravdu mě vytáčí ty řeči po straně "Víš, že už máš nejvyšší čas." "Tak jako co, fakt žádný vnoučata nebudou?" Přece snad ty lidi můžou být soudný a vědí kolik mi je... 

S přítelem v tom máme jasno, on děti nechce a já naprosto souhlasím. Že budu na sklonku života pravděpodobně sama? Jo, počítám s tím. Ale věřím na koníčky, aktivní život a přátelství. A když to nebudu zvládat? Znám takový krásný místo... ale to je až za dlouho. Teď (až teda vyřeším vše potřebné) se mám v podstatě dobře, nic nemám, neřeším co bude nebo mohlo být a užívám si toho co je teď.

jsem se tu pred casem prsila nakupem na zalando.de s preposlanim. dnes jsem si vzpomnela ze mi neco chybi.. po dotazu zjisteno, ze preposilaci sluzba ma pracovni dobu 8-16, balicek se tam pokusili dorucit v 7 rano, tudiz byl vraceny odesilateli. u odesilatele je ovsem stale ve stavu "dorucuje se". moje nemcina sestava ze dvou basnicek z prvni tridy. grrrr

do tehotenstva som tiez nesla uplne s nadsenim. mala som svocj zivot ktory som si uzivala sposobom akym som chcela. lenze vzdy som chcela 2 deti a vedela som ze to bude narocne a stale som to odkladala a cim viac sa blizila pomyselna vekova hranica tym viac ma to desilo. mala som rada svoj klud o ktory som vacsinu casu prisla. k tomu sa nabalili komplikacie v porodnici. tehotenstvo som si tiez neuzivala ako niektore zeny opisuju toto obdobie s nadsenim. dalsie dieta by som uz nedala. ked si mam predstavit aby som to znova absolvovala normalne mi je nevolno a prepada ma panika. je mi to luto lebo ja mam brata sme si velmi blizki tak by syn mohol mat tiez niekoho az tu nebudeme ale zaroven nechcem prist ani o to malo co mam pre seba. pri druhom by ma mohli zobrat rovno do blazinca na dovolenku. sestonedelie bol pre mna horor. zistila  som kde su vsetky babyboxy v meste! miestami mi to pride este stale ako peklo. normalne sa tesim na to az vyrastie a bude sa s nim dat komunikovat. taketo babatkovske obdobie nie je nic pre mna.

 Naprosto rozumím. Já jsem po prvním porodu seděla doma na nafukovacim kruhu a cumela do zdi.  Mnoho týdnů. Druhé jsem teda chtěla z každou cenu, i kdybych měla do te cvokarny fakt jít, protože mám skvělého sourozence a nechtěla jsem je o to připravit. Ale upřímně si myslím, ze ty dvě deti rychle po sobě jsou sebevražda, kdyby to šlo, naplánovala bych si ten odstup jinak.

normálny, akurát silnejšie introvertný.

Že túžiš po deťoch, aj keď netúžiš po ich spoločnosti je výsledkom toho, že normálne funguje rozmnožovací pud napriek povahe. Totiž človek má zakódované, že chce, aby jeho gény pokračovali ďalej.

Chlapi to často riešia takým tým "rozsievačským" spôsobom, u žien je to problematickejšie.

Uvidíš časom, čo preváži. Buď biológia zatlačí natoľko, že sa zmieriš s obmedzeniami a deti si "opatríš", alebo nie.

Ono faktom je, že zas aj toto má príroda celkom slušne zariadené a vlastné deti človek vníma úplne inak ako cudzie, dokonca hormóny pracujú natoľko, že u mnohých - nie všetkých!!! - matiek funguje ešte aj to, že ani zápach sprepytujem výkalov vlastného mláďaťa im nevadí.

Oboje je ok, ja som dlhodobo presvedčená, že najsprávnejšie je, keď majú deti tí ľudia, ktorí po nich túžia a nie z dôvodov "aby to bolo na poriadku", "čo povedia rodičia (aj keď tu s rodičmi súcitím, nerada by som zostala bez vnúčeniec)", alebo, čo ma vždy rozosmeje - pre rozvoj štátu a národa .

Asi je to divný důvod, ale já právě daleko víc řeším to "pre rozvoj štátu a národa" :-) Na nátlak rodiny či sousedů reaguji naprostým odporem, ale fakt daleko víc přemýšlím nad tím, že téhle zemi tím že nemám děti moc nepomůžu. Jsem průměrně inteligentní, děti bych myslím vychovala relativně dobře, byla bych pyšná kdyby z nich byli třeba skvělí řemeslníci, geny snad úplně hrozný nemám. Blbě se mi smiřuje s představou že jen čerpám a nedávám.

Výše uvedené příspěvky mě trochu uklidňují byť jsem to měla jinak. Já dítě vždy chtěla, bohužel nebylo s kým. Když se našel potencionální otec, ne jenom ploditel, tak se "zadařilo", těhotenství jsem si užívala, na dítě se těšila a první noc v porodnici, sedím na posteli, koukám do postýlky kde leží vrnící se mimino a já si říkám "Cos to provedla? Co to je za mimozemšťana, teď už se ho nikdy nezbavíš, máš to nadosmrti." A láska taky nebyla samo sebou, začala jsem ji cítit postupně. Naštěstí mám opravdu chápavé okolí takže v pohodě :-)

To nade mnou už se láme hůl 

u zalanda chvili trva, nez zpracujou vraceny zasilky, ted jsem tam taky neco vracela a potvrzeni mi doslo az po tydnu. kdybys pro ne potebovala neco nacmrknout, dej vedet.

Bezdětní odvádí více na daních, nemají rodičovské dovolené, neberou si paragrafy na děti. Já si myslím, že pro stát dělám dost a výčitky, že nic státu a národu nevracím nemám. Lidí je na světě jak much. Spíš planetě prospívám, že ji nerozmnožením šetřím .

to ses hrozne hodna, dekuju. ja ted vaham jestli to nechat probehnout a vratit penize nebo jestli pozadat o znovudoruceni, najednou nevim jestli ty boty fakt chci kdyz mi doted nechybely:-) kdyz tak ozvu

Mám dvě děti, přišla jsem k nim nějak omylem (nikdy jsem nepřemýšlela, jestli jo/ne, jak vychovávat, jestli muž je ten správný, s kým mít děti). Jsem ráda, že je mám, mám je ráda, ale vždycky se moc těším, když odjíždí někam na prázdniny a občas myslím, že by tam měly zůstat déle.