Je pravda, že v dnešní době klasický domov důchodců není totéž co dům pro seniory s komfortem, který lze i závidět

Moc nechápu, proč jsou domovy důchodců považovány za takové zlo a jednoznačný důkaz špatné rodiny. Babička by třeba do domova chtěla, čekací doba v těch v okolí je ovšem taková, že už se toho asi nedočká. Takhle se o ni stará moje máma (její snacha), které ale už táhne na sedmdesát a zasloužila by si taky už aspoň trochu odpočívat. 

Mám dojem, že tyhle poznámky mívají ty největší nuly. Protože tohle je tak asi to jediné, čím si mohou rejpnout. Navíc u mužů mi tohleto podsouvání přijde dost bezpředmětné, koneckonců jejich "zásluha" může být jen otázkou několika vteřin, ne? A taky si neuvědomují, že si kolikrát právě díky těm bezdětným hedonistickým kariéristkám mohou trávit s rodinou týdny dovolené přes prázdniny, Vánoce a podobně, protože kdo jiný by to dělal.

Ha, to jsme celí my. Babičku s dědou jsme dali do domova, barák prodali a když odcházíme z návštěvy babičky táhnem plnou tašku

P.S: V tašce je suchý chleba pro sousedčiny slepice, barák byl na spadnutí a děda, když ještě žil, potřeboval celodenní péči (babička chtěla být s nim). Prostě ne všichni lidi v domově jsou vyhozeni dětmi z domu.

Me bude za chvili 29, a dite jsem sice chtela, ale... tech ale tam bylo vic, zaroven se desim toho jak dite zamava s mym zpusobem zivota, taky vim ze ani ja ani manzel nejsme dokonali, oba si neseme z puvodnich rodin dost zatez, tak jsem zvedava jak se s rodicovskou roli popasujeme. Doted jsme trenovali na psovi :D 

Já sama se do domova důchodců těším. Budou mi prát, vařit, budu okolo sebe mít lidi svého věku. Prastrýc je v jednom, kde má samostatný pokoj s vlastním nábytkem. Má tam i malý kuchyňský kout, kde si může uvařit nebo ohřát jídlo od snachy a jídlo v jídelně si odhlásí. Chodí jim tam lékař, holič. Pořádají výlety. Prastrýc není žádný boháč, dělal dělníka. Když vidím jak moji rodiče (sami důchodci) lítají okolo babičky a pratety, které do DD nechtějí, byť péči okolo sebe nezvládají, tak věřím, že i oni do DD půjdou. 

Chápem, ako to myslíš.

Jeden český významný psychológ raz vraj povedal (aspoň sa mu to pripisuje), že domov dôchodcov je trestom za jasle.

Je fakt, že minulý režim robil, čo mohol, aby rodiny porozbíjal, v záujme "kolektívnej výchovy". V podstate, keď si to tak vezmem, tak kariéristky-nekariéristky, dnes je asi omnoho viac detí a dlhšie vychovávaných v domácom prostredí - a tým pádom si vytvárajúcich základné emočné väzby - ako dve-tri generácie dozadu.

Ďalšia vec je, že kedysi pri vtedajšej platovej politike a skorých sobášoch a pôrodoch (t.j. starí rodičia mali niečo po štyridsiatke a mali lepšie príjmy ako začínajúce rodiny + dôchodok vs. plat nebol taký rozdiel) bolo bežné, že rodičia podporovali "mladých", a to niekedy aj veľmi dlho.

Moja mama, ktorá žije z fakt mizerného dôchodku dodnes nedokáže predýchať, že nemá z čoho nám "pomáhať", hoci to absolútne nepotrebujeme, a my máme s bratom (obaja žijeme v dostatku) dosť veľký problém s tým, že by sme naopak jej radi pomáhali - ale ju to ponižuje. Ale vidím okolo seba veľmi veľa rovesníkov, ktorí bezmyšlienkovite "berú", čo rodičia dajú a vôbec im ten rozdiel nepríde.

Z tohoto hľadiska si viem veľmi dobre predstaviť, že postarší rodič-dôchodca, presvedčený, že to že nemôže "mladým" (ktorí majú už možno cez 40) vypomáhať je jeho zlyhanie a kompenzuje to trebárs opustením toho pekného bytu v centre a odchodom do domova dôchodcov.

Na druhej strane sú starší ľudia dosť osamelí a ak "mladí" bývyjú ďaleko - čo je stále bežnejšie, alebo nemajú dobré vzťahy, môže byť pre nich slušný domov dôchodcov vyslobodením zo samoty.

Děda je velmi spokojený v průměrném domově, je fakt, že byl vždy skromný. Ale má pro sebe pokoj s kuchyňským koutkem, předsíň. A nemusí se starat o topení, o úklid, o barák celkově, nemusí šetřit elektrikou, má klid a může celý den lítat na počítači (má nejnovější letecké simulátory :-))
A ano, jeho dům jeho děti prodaly. Ovšem po celorodinné poradě.

Zas na druhej strane - mám známych, ktorí, keď mali po škole a chceli zostať spolu, tak bytovú situáciu "vyriešili" tak, že prehlásili, že dievča je tehotné a že nemajú kde bývať, vyštvali babičku z bytu, a potom, čuduj sa svete, kočka "potratila", no. Ale už bývali. Zadarmo.

Takže sú prípady a prípady.

mladí se mi dneska zdají dost poblblí reklamama a soc-sítěma - všude rodiny, labradoři, domečky, bytečky, miminka...

Domovy důchodců nejsou zlo (zvláště ty vybrané), pokud tam však jde dotyčný dobrovolně .

Americká idyla "domek s bílým plotem", no .

Mně spíš připadá, že ale v duchu "to nechceš"

A výtěžek z prodeje se dostal k dědovi, nebo se rozdělila rovnou rodina? 

Tahle diskuse mi připomněla kamarádku, ma taky 2 deti, tak jsme tak jednou vyřízený z toho všeho seděly u vína a ona pronesla památnou větu: “Vždycky jsem si myslela, že lidi, co nechtějí deti, jsou sobečtí. Ne! Oni jsou CHYTŘÍ!”

Děda přepsal dům na jednu z vnuček, takže to asi šlo nějak za ní, ale všichni jsou spokojení, žádné rozepře. Předpokládám, to má s dědo nějak pořešené ona, vztahy mají velmi dobré. Mě se to nijak moc netýká, děda byl vyvdaný, takže do toho nijak nevidím.

Co se toho bezdětnýho života týká, kdysi kdesi jsem četla, že takový to očekávání, že se holka vdá a porodí( ne nutně v tomto pořadí) , paradoxně pochází spíš ze socíku, kdy prý byla zdaleka nejvyšší sńatečnost, vyšší, než v dobách před tím. 

A ty novomanželský půjčky k tomu!