Jj, bylo to za hluboké totality, rok 1985.
Já je fakt s pláčem prosila, přesně popisovala, že jak se hnu, šíleně bolí, rudý flek v třísle, horečka, když mám nohu podloženou a nehýbu se, uklidní se to. Navíc měl jít ráno už manžel do práce a já měla zůstat s miminem a dvouletou sama doma.
Nakonec to skončilo tak, že mi operátorka řekla, že to panu doktorovi řekne, ale at s tím moc nepočítám. A taky nikdo nepřišel. Až ráno mě manžel i s dětma vezl na polikliniku a začalo kolem mě tóčo.
Když jsem se pak, těsně před Vánocemi vrátila, nevěděla jsem co dřív. Nohu pořád pevně bandážovat, bez bandáže ani postavit. A že to bandážování trvalo.. Ušla jsem vždy jen pár kroků a musela odpočívat, pořád s nohou nahoře.
Naštěstí starší dcera byla neuvěřitelně šikovná a strašně moc mi s miminem pomáhala. všechno nosila, odnášela.. Ale jak jsem začala motat obvazy a malá začala řvát, nemohla jsem se hnout. A pak sepisujte stížnosti..
Ale je to špatně, tu stížnost si zasloužili, tím spíš, že mi v té nemocnici chtěli dát veškeré podklady. A to bylo co říct.
Dokonce jsem se pak zase rozkojila, když jsem v nemocnici kvůli šíleným ATB nemohla.
Fuj.. už je to pryč. Naštěstí vše dobře dopadlo. A mladší dcera je taky mutant 